Pokřik Cti

POKŘIK CTI

(SÁGA ČARODĚJŮV PRSTEN – KNIHA ČTVRTÁ)

Morgan Rice

Morgan Rice

Morgan Rice je autorkou epické fantasy ságy ČARODĚJŮV PRSTEN, která obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sága bestsellerem číšlo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem číslo jedna také její další ságy, jako jsou: série UPÍŘÍ ŽURNÁLY, obsahující prozatím 11 knih; série TRILOGIE PŘEŽITÍ, postapokalyptický thriller, skládající se zatím ze dvou knih; a také zbrusu nové epické fantasy série KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ. Autorčiny knihy jsou dostupné v tištěné i audio verzi, a byly přeloženy do více než 25 jazyků.

PROMĚNĚNÁ (první kniha ze série Upířích žurnálů), ARÉNA JEDNA - OTROKÁŘI (první kniha z Trilogie přežití), CESTA HRDINY (první kniha ze ságy Čarodějův prsten) a VZESTUP DRAKŮ (první kniha ze série Králové a čarodějové), jsou všechny dostupné zdarma ke stažení!

Morgan se ráda zajímá o názory svých čtenářů, takže se prosím nezdráhejte navštívit její webové stránky www.morganricebooks.com , kde se můžete přidat do seznamu kontaktů, získat knihu zdarma, stejně jako další akční bonusy, stáhnout si zdarma aplikace, mít přehled o posledních novinkách, přidat se na autorčin Facebook či Twitter, a jednoduše být s Morgan v kontaktu!

„Čtivá fantasy, která spřádá mysteriózní elementy s intrikami a tvoří tak jedinečný příběh. Cesta hrdiny je o získávání odvahy a uvědomění si smyslu života, který vede k růstu, dospělosti a dokonalosti….Pro všechny, kdo hledají napínavá fantasy dobrodružství, hrdiny a akčně pojatý sled událostí, který žene Thora po cestě, na níž se z malého dětského snílka postupně stává mladým mužem, jenž neohroženě čelí nebezpečí, i když jsou vyhlídky na přežití bídné….A to je pouhý začátek epické ságy pro mladé čtenáře.“

--Midwest Book Review (D. Donovan, kritik)

“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.“

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos

„Zábavná epická fantasy od Riceové (ČARODĚJŮV PRSTEN) nese všechny klasické rysy žánru – silný příběh, který je silně inspirován středověkým Skotskem a jeho historií, a také dobrý smysl pro popis dvorních intrik.“

—Kirkus Reviews

“Zbožňuji způsob jakým Riceová vytvořila postavu Thora a světa, který jej obklopuje. Krajina i bytosti, které ji obývají, jsou velmi zdařile popsány…Příběh je poutavý. Krátký, ale sladký….Počet vedlejších postav je citlivě nastaven, takže se čtenář nemůže ve vyprávění „ztratit“. Nechybí dobrodružství ani momenty plné hrůzy, která však nepřekračuje hranice žánru. Kniha je výborná zejména pro náctileté čtenáře… V této knize můžeme rozhodně spatřit počátky něčeho pozoruhodného…“

--San Francisco Book Review

„V této akcí nabité první knize epické fantasy série Čarodějův prsten (která má momentálně již 14 svazků), Riceová představuje čtenářům čtrnáctiletého Thorgrina „Thora“ McLeoda, jehož sen je stát se vojákem Stříbrných, elitní jednotky rytířů, která slouží králi….Vypravěčský styl Riceové je bohatý a příběh poutavý.“

--Publishers Weekly

„CESTA HRDINY je jednodechová a snadná četba. Konce jednotlivých kapitol vás doslova nutí zjistit, co se stane v kapitole následující a knihu je proto těžké odložit. V knize nalezneme několik málo překlepů, přičemž některá jména jsou zaměněná, avšak ani jedno nekazí celkový dojem z příběhu. Na konci příběhu jsem měl pocit, že musím mít okamžitě v rukou jeho další část a nakonec to bylo přesně to, co jsem také udělal. Všech devět dílů Čarodějova prstenu lze v současnosti zakoupit v Kindle store, přičemž Cesta hrdiny je ke stažení zdarma, aby si čtenáři mohli vyzkoušet o čem série bude! Pokud se poohlížíte po rychlé a zábavné četbě na dovolenou, tato kniha splní vaše přání krásně.“

--FantasyOnline.net

Knihy od Morgan Rice

KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKŮ (Kniha č.1)

ČARODĚJŮV PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha č.1)

POCHOD KRÁLŮ (Kniha č.2)

OSUD DRAKŮ (Kniha č.3)

POKŘIK CTI (Kniha č.4)

SLAVNÁ PŘÍSAHA (Kniha č.5)

ÚTOK CHRABRÝCH (Kniha č.6)

OBŘAD MEČŮ (Kniha č.7)

MOC ZBRANÍ (Kniha č.8)

NEBE KOUZEL (Kniha č.9)

MOŘE ŠTÍTŮ (Kniha č.10)

PANOVÁNÍ OCELI (Kniha č.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLÁDA KRÁLOVEN (Kniha č.13)

BRATRSKÁ PŘÍSAHA (Kniha č.14)

SEN SMRTELNÍKŮ (Kniha č.15)

RYTÍŘSKÉ KLÁNÍ (Kniha č.16)

DAR BITVY (Kniha č.17)

TRILOGIE PŘEŽITÍ

ARÉNA JEDNA: OTROKÁŘI (Kniha č.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)

UPÍŘÍ ŽURNÁLY

PROMĚNĚNÁ (Kniha č.1)

MILOVANÁ (Kniha č.2)

ZRAZENÁ (Kniha č.3)

PŘEDURČENA (Kniha č.4)

ŽÁDANÁ (Kniha č.5)

ZASNOUBENÁ (Kniha č.6)

ZASLÍBENÁ (Kniha č.7)

NALEZENÁ (Kniha č.8)

VZKŘÍŠENÁ (Kniha č.9)

TOUŽÍCÍ (Kniha č.10)

PROKLETÁ (Kniha č.11)

Poslechněte si sérii ČARODĚJŮV PRSTEN ve formátu audio knihy!

Copyright © 2013 Morgan Rice

Všechna práva vyhrazena. S výjimkou povolení podle U.S. Copyright Act 1976, žádná z částí této publikace nesmí být, bez předchozího svolení autora, za žádných okolností reprodukována, distribuována nebo převáděna do jakýchkoliv jiných formátů, ani uchovávána ve sdílené databázi.

Tento ebook je licencován výlučně pro Vaše osobní využití. Tento ebook nesmí být dále prodáván nebo darován ostatním lidem. Pokud chcete knihu sdílet s další osobou, zakupte si prosím další kopie. Pokud čtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Vaše použití, vraťte ji prosím a pořiďte si svou vlastní kopii. Děkujeme, že respektujete usilovnou práci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaložit.

Obsah této knihy je fiktivní. Jména, osobnostní charakteristiky, organizace, místa, události a konflikty jsou beze zbytku produktem autorčiny představivosti, nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo mrtvými, je čistě náhodná.

Obálka RazoomGame v licenci Shutterstock.com

OBSAH

KAPITOLA PRVNÍ

KAPITOLA DRUHÁ

KAPITOLA TŘETÍ

KAPITOLA ČTVRTÁ

KAPITOLA PÁTÁ

KAPITOLA ŠESTÁ

KAPITOLA SEDMÁ

KAPITOLA OSMÁ

KAPITOLA DEVÁTÁ

KAPITOLA DESÁTÁ

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

KAPITOLA DVANÁCTÁ

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

KAPITOLA PATNÁCTÁ

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ ŠESTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ SEDMÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ OSMÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ DEVÁTÁ

“…neboj se velikosti.

Někdo se velkým rodí,

někdo velikosti dosáhne,

a někomu velikost spadne do klína.

Osud ti nabízí pomocnou ruku,

chop se jí tělem i duší.“

—William Shakespeare

Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete

(překlad Martin Hilský, 2005)

KAPITOLA PRVNÍ

Luanda spěchala napříč bitevním polem, na poslední chvíli se vyhnula tryskem uhánějícímu válečnému koni, a mířila k městskému domku, ve kterém se král McCloud rozhodl na dnešní večer ubytovat. V třesoucí se ruce svírala studený železný bodec a každým krokem vířila prach ulice tohoto městečka, které znávala už jako malá, a ve kterém žili její lidé. Celé měsíce už byla nucena přihlížet, jak jsou lidé z jejího království ve svých vesnicích vyvražďováni. Teď už toho ale měla dost. Něco v jejím nitru se vzpříčilo. Najednou jí bylo všechno jedno. I to, že aby proti těm zvěrstvům mohla cokoliv podniknout, bude se muset postavit celé McCloudské armádě. Teď už udělá cokoliv, jenom aby tomu učinila přítrž.

Věděla, že to, k čemu se chystá, je šílenost. A že dává všanc vlastní život, protože McCloudovi bude stačit sebemenší záminka, aby ji mohl s uspokojením zprovodit ze světa. Teď ale všechny podobné myšlenky úplně pustila z hlavy. Nadešel čas udělat to, co bylo správné – ať už cena za ten čin byla jakákoliv.

Přes všechen ten mumraj kolem v dálce spatřila McClouda, který si odnášel onu ubohou dívku do domku. Prudce za sebou potom zabouchl dveře a zvířil tím další oblak prachu.

„Luando!“ ozvalo se odněkud zezadu.

Byl to Bronson, který za ní zaostal o dobrých padesát metrů, ale teď se ji honem snažil dohnat. Neustále se musel na svém stíhání zastavovat, aby se vyhnul projíždějícím vojenským jednotkám.

To byla její šance. Pokud ji Bronson chytí, zabrání jí ten plán provést.

Ještě přidala do kroku, sevřela bodec pevněji v dlani a snažila se příliš nemyslet na to, jak šílenou věc právě dělá a jak malé má přitom šance na úspěch. Pokud nemohly McClouda svrhnout celé armády, pokud to nezvládli jeho nejvlivnější generálové, ba ani jeho vlastní syn, který se před ním jen a pouze třásl strachy, jaké šance potom měla ona sama?

Ba co více, Luanda ještě nikdy nikoho předtím nezabila. O muži McCloudova ražení ani nemluvě. Neztuhne strachy přesně v okamžiku, kdy bude nutné jednat? Dokáže se k němu vůbec nepozorovaně přiblížit? Není snad doopravdy nepřemožitelný, jak to popisoval Bronson?

Při všem tom vraždění kolem a ničení toho, co kdysi bývalo její domovskou zemí, byla odhodlaná svoje šance přesto zkusit. Když se teď ohlédla zpátky, nezbývalo jí než hluboce litovat, že souhlasila se sňatkem s McCloudem, i když svého Bronsona milovala. McCloudové byli divocí a krutí lidé, a nebylo je možné napravit. Uvědomila si, že království MacGilů mělo štěstí, že mezi oběma polovinami Prstenu vždy ležela Vysočina, která obě panství oddělovala. Před svatbou byla ve své naivitě bohužel přesvědčená, že McCloudové nemohou být tak špatní, jak o tom celý svůj život slýchávala. Myslela si, že je možná dokáže svou přítomností pozvednout a že příležitost stát se McCloudskou princeznou – a jednoho dne královnou – poslouží celému Prstenu.

Teď bylo ale více než jasné, že se krutě zmýlila. Vzdala by se čehokoliv – svého titulu, bohatství, slávy, všeho co měla – aby mohla vrátit čas, aby k námluvám s McCloudy nikdy nedošlo a ona mohla zůstat na západní polovině Prstenu se svou rodinou. Také se zlobila na otce, že celý ten sňatek zařídil. Ona byla mladá a naivní, ale on tohle předpokládat mohl. To pro něj vážně politika byla tak důležitá, že kvůli ní obětoval i štěstí vlastní dcery? Také se na něj hněvala proto, že zemřel a nechal ji tu samotnou uprostřed vší té katastrofy.

Za posledních několik měsíců se jí dostalo té nejtvrdší školy, kdy se naučila být závislá jenom sama na sobě. A teď všechna kuráž, kterou nasbírala, mohla posloužit dobré věci.

Celá se třásla rozčilením, když došla k malému hliněnému domku a jeho zavřeným dubovým dveřím. Pozorně se rozhlédla na obě strany, napůl v očekávání, že se na ní McCloudovi muži vrhnou, ale k vlastnímu ulehčení shledala, že jsou všichni natolik zaměstnání tou spouští kolem, že si jí nikdo ani nevšiml.

Sáhla opatrně po klice a co nejjemněji ji stiskla. Celou dobu se modlila, aby ji McCloud neslyšel.

Vstoupila dovnitř. Byla tam tma a její oči, doposud navyklé na jasné bílé zdi města, si zvykaly jenom pomalu. Také zde bylo chladněji. Jakmile překročila práh, uslyšela výkřiky a vzlykot oné dívky. Když její oči přivykly na temnotu, spatřila ve vzdáleném koutu místnosti McClouda, od pasu dolů nahého, jak leží na šatů zcela zbavené dívce, která se mu ze všech sil vzpírala a bránila se. S divoce vykulenýma očima křičela a kladla zoufalý odpor. McCloud už toho měl zřejmě dost a tak se mocně napřáhl a vrazil ji surovou facku.

Luanda nedokázala uvěřit, že to, co viděla, se opravdu odehrává a že v této situaci teď doopravdy je. Učinila opatrný krok kupředu. Její ruce se třásly, kolena hrozila podlomením každičkou vteřinu a ona se mohla jenom modlit, aby její tělo někde objevilo síly, které pro svůj čin bude potřebovat. V pravé dlani svírala bodec, jako by na něm závisel celý její život.

Prosím, Bože, nech mě zabít tohoto muže.

McCloud konečně dosáhl svého a začal chrochtavě sténat, jako kdyby byl nějaké divoké zvíře. Neměl nejmenší slitování. Dívčiny bolestné výkřiky se zdály s každou vteřinou hlasitější a zoufalejší.

Luanda přistoupila o krok blíž a potom ještě o jeden. Teď už byla na dosah. Dívala se na McCloudovo tělo a přemýšlela, které místo si k úderu zvolit. Bylo štěstí, že si sundal drátěnou košili a teď na sobě měl jenom tenkou, plátěnou a notně propocenou halenu. Až k ní doléhal pach jeho potu a donutil ji instinktivně ohrnout nos. Svléknutí železné košile bylo během stále ještě probíhajícího dobývání města značně nedbalé a Luanda pevně věřila, že to je také poslední chyba, kterou král udělal. Zvedne bodec vysoko nad hlavu a pak jej plnou vahou těla zaboří do McCloudových zad.

Jeho steny zesílily, když začala uskutečňovat svůj plán a napřáhla se k ráně. Hlavou jí proletěla myšlenka, jak se její život za pár vteřin změní. Nic už nebude jako dřív. McCloudské království bude osvobozeno od svého tyranského krále a její vlastní lid bude ušetřen dalšího trýznění. Její manžel převezme vládu a všechno dobře skončí.

Najednou jí došlo, že se nedokáže pohnout. Strach naprosto znehybněl její údy, které se teď jen a pouze třásly. Přitom si žalostně uvědomovala, že nebude-li jednat teď, tak už to nebude moci nikdy napravit.

Zadržela dech, postoupila jeden poslední krok kupředu, oběma rukama nad hlavou sevřela bodec a potom padla na kolena, přičemž vedla bodec vší silou proti královým zádům.

Přihodilo se ale něco, co neočekávala, a stalo se to příliš rychle, než aby mohla jakkoliv zareagovat. McCloud se totiž v posledním okamžiku bleskurychle odkulil stranou. Na muže jeho proporcí to byl neuvěřitelně rychlý pohyb. Mnohem rychlejší, než jak by byla odhadovala. Odkulil se stranou, čímž zanechal dívku odhalenou a pro Luandu už bylo příliš pozdě, aby svou ránu usměrnila.

Bodec pokračoval na své cestě vzduchem a k Luandině hrůze se zabodl vší silou do dívčiny hrudi.

Ta se následkem prudké bolesti a úleku posadila a Luanda jenom s děsem v očích sledovala bodec, který byl skoro celý zabodnutý v dívčině hrudi. Dívka vykřikla, ale její hlas se okamžitě utopil v krvi. Ještě než padla mrtvá zpátky na podlahu, stačila Luandě věnovat nechápavý a vyčítavý pohled.

Luanda zůstala strnule klečet a chvíli nechápala, co se to stalo. Než si mohla všechno znovu poskládat a uvědomit si, že je McCloud stále živ a zdráv, pocítila na tváři tupou bolest a zjistila, že letí k zemi na druhou stranu.

Odkulila se nekontrolovaně stranou a téměř si ani neuvědomila, že ji McCloud právě kopl vší silou do tváře. Nejspíše o ní věděl od prvního okamžiku, kdy vstoupila do domu. Veškerou neopatrnost patrně jenom předstíral a čekal na správný okamžik, aby nejenom unikl jejímu úderu, ale zároveň ji i přiměl zabít tu ubohou dívku a svalit tak na její svědomí veškerou vinu.

Než její svět potemněl, zahlédla Luanda ještě matně McCloudovu tvář. Ošklivě se na ní s pusou dokořán šklebil a prudce oddychoval jako nějaká divoká bestie. Poslední, co slyšela, než jeho těžká bota dopadla na její tvář, byl drsný hrdelní hlas, který k ní vyštěkl:

„Udělalas mi laskavost. Už jsem s ní byl stejně hotovej.“

KAPITOLA DRUHÁ

Gwendolyn utíkala křivolakými uličkami nejhorší čtvrtě Králova Dvora a po tvářích se jí kutálely slzy. Běžela seč jí síly stačily, aby se dostala od Garetha co nejdál. Její srdce po konfrontaci s ním, kdy vyslechla všechny jeho hrozby, a také poté, co spatřila oběšeného Firtha, stále ještě divoce bilo. Zoufale se přitom snažila rozpoznat, co všechno mohla být pravda, a co si Gareth přimyslel. Jenže s někým jako on bylo krajně obtížné rozeznat pravdu od lži a i Gareth sám toho mnohdy jistě nebyl plně schopen. Snažil se jí jenom zastrašit? Nebo bylo úplně všechno co řekl pravda?

Na vlastní oči viděla Firthovo tělo, pohupující se na provazu ve větru, takže tentokrát klidně mohla být pravda i všechno ostatní co Gareth řekl. Možná, že Godfrey opravdu byl otráven a možná ji dokonce skutečně hodlá provdat za nějakého Nevarunce. Pak by bylo pravdou jistě i to, že Thor jede do pasti a jde mu o život. Při tom pomyšlení se zachvěla.

Cítila obrovskou bezmoc. Ale musela něco dělat. Nebylo sice možné se teď rozběhnout za Thorem, ale mohla aspoň zkusit najít Godfreyho a přesvědčit se, jestli byl otráven – a jestli je stále ještě naživu.

Teď už probíhala tou nejhorší čtvrtí města a sama se podivovala nad tím, že je tu během několika málo dnů již podruhé, navzdory tomu, že sama sobě přísahala, že sem už nikdy znovu nevkročí. Pokud ale měl Godfrey skutečně být otráven, bylo jasné, že se to určitě muselo stát v krčmě. Kde jinde? Zlobila se na něj, že se sem pořád vracel, že přestal být ostražitý a zapomněl, jak důležitou záležitost měl na starost. Zároveň o něj ale také měla strašlivý strach. Za poslední dny se s bratrem sblížila více, než za celý předchozí život a z myšlenky, že by po ztrátě otce měla přijít ještě i o něj, ji píchalo u srdce. Také měla pocit, že na tom všem, co se stalo, nese svůj díl odpovědnosti.

Probíhala uličkami a strašlivě se bála. Ne kvůli všudypřítomným opilcům a ničemům, ale toho, co může od Garetha ještě očekávat. Při posledním setkání působil jako opravdový démon a teď nemohla dostat z hlavy obraz jeho tváře a výraz jeho očí. Byly tak temné, jakoby bez duše. Vypadal jako posedlý. Fakt, že přitom seděl na otcově trůně celkový dojem ještě zhoršoval. Bála se jeho pomsty. Možná, že ji doopravdy chce provdat. Ne. To ona nikdy nepřipustí. Anebo si to možná jenom celé vymyslel, aby odvedl její myšlenky stranou, zatímco jeho skutečným záměrem je nechat ji zabít. Rozhlédla se kolem sebe a každá tvář, kterou spatřila, jí najednou připadala nepřátelská. Každý vypadal jako potenciální hrozba, vyslaná Garethem, aby s Gwen skoncoval jednou provždy. Začínala být paranoidní.

Zahnula za roh, ramenem zavadila o starého opilého muže a málem přitom upadla. Vyděšeně vyjekla. Její nervy byly na pochodu. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že to byl jenom prostý kolemjdoucí a ne žádný z Garethových nohsledů. Otočila se a zjistila, že muž se potácí dál a ani se neobtěžoval, aby se omluvil. Způsoby tohoto místa byly horší než jaké by za běžných okolností byla ochotná tolerovat. Pokud by tu nebyl Godfrey, nikdy by se sem ani nepřiblížila. Zlobila se na něj, že to kvůli němu musí opakovaně dělat. Proč se nemohl konečně už jednou provždy držet od těch hospod dál?

Zahnula za další roh a konečně se ocitla před Godfreyho oblíbenou nálevnou. Parodie na hostinské zařízení, oprýskané zdi, dveře visící na jednom pantu a spousta opilců, potácejících se kolem. Gwen neztrácela jedinou vteřinu a pospíšila si dovnitř.

Trvalo ji kratičkou chvíli, než si její oči zvykly na přítmí baru a nos na pach vyčpělého piva a lidského potu. Jakmile vstoupila, místnost ztichla. Zhruba dvě desítky mužů, kteří byli namačkáni uvnitř, se na ni podiveně podívaly. Urozená dáma, oblečená v krásných šatech, stála ve dveřích místnosti, která neviděla hadr a vodu pravděpodobně už roky.

Došla k velkému muži s pivním břichem, ve kterém poznala Akortha, jednoho s Godfreyových pijáckých přátel.

„Kde je bratr?“ zeptala se.

Akorth, který byl obvykle dobře naladěn a pro košilatý, více či méně úspěšný, vtip nemusel sahat hluboko do kapsy, teď jenom zavrtěl hlavou.

„Není to s ním dobré, má paní,“ řekl smutně.

„Co tím myslíš?“ vyhrkla a její srdce se rozbušilo.

„Měl nějaké zkažené pivo,“ řekl vysoký, hubený muž, kterého poznávala jako Fultona. I on byl Godfreyovým kamarádem. „Včera večer šel spát hodně pozdě a doposud nevstal.“

„Je živý?“ zeptala se roztřeseným hlasem a chytila Akortha za zápěstí.

„Sotva,“ odpověděl a sklopil zrak. „Bylo mu hrozně špatně a už dobrou hodinu nepromluvil.“

„Kde je?“

„Tady vzadu, slečinko,“ řekl hostinský, který se s korbelem v ruce, jenž zrovna umýval, naklonil na bar a ukázal jí ke dveřím. Ani jeho tvář nenesla špetku veselí. „Raději bys měla vymyslet co s ním. Nechci, aby se mi v mé restauraci povalovala mrtvola.“

Gwen, ke svému vlastnímu překvapení, bleskurychle vytáhla malý nůž, který ji Godfrey daroval právě v této krčmě před několika dny, a přitiskla jej hostinskému na krk. Ten šokovaně polknul. Celá hospoda se opět propadla do ticha.

„Za prvé,“ řekla, „tohle místo není žádnou restaurací, je to smrdutá díra a já jí nechám královskou gardou srovnat se zemí, pokud se mnou ještě jednou promluvíš tímhle tónem. Také mě odteď budeš oslovovat má paní.“

Neměla ponětí, kde se v ní vzala kuráž takto otevřeně se muži postavit, ale za to na sebe byla náležitě pyšná.

Hostinský znovu polknul.

„Má paní,“ opakoval.

Gwen stále držela nůž na jeho krku.

„Za druhé, můj bratr neumře – a rozhodně ne na tomto místě. Jeho mrtvé tělo by tvé restauraci prokázalo mnohem větší čest, než kterákoliv živá duše, která tudy kdy prošla. A pokud náhodou zemře, buď si jistý, že veškerá vina padne na tvoji hlavu.“

„Ale já jsem nic špatného neudělal, má paní!“ vykřikl. „Bylo to to samé pivo, jaké tu pili i všichni ostatní!“

„Někdo musel jeho korbel otrávit,“ dodal Akorth.

„To mohl být kdokoliv,“ řekl Fulton.

Gwen pomaloučku sklonila nůž.

„Odveďte mě k němu. Okamžitě!“ poručila.

Hostinský se jí poníženě poklonil a pospíšil si ke dveřím, ukrytým za barem, které vedly do další místnosti. Gwen jej následovala a Akorth s Fultonem se rovněž přidali.

Vstoupila do malé místnosti, spatřila Godfreyho ležet na zádech na holé zemi a soucitně vydechla. Jeho obličej byl skoro úplně bílý. Zdálo se, že mu k smrti zbývá už jenom maličký krůček. Všechno, co Gareth povídal, byla pravda.

Gwen se vrhla k bratrovi, chytila jej za ruku a zjistila, že je studená a lepkavá. Nijak na její dotek nereagoval. Jeho hlava ležela bezvládně na podlaze. Tváře měl neoholené a rozcuchané vlasy mu spadaly do čela. Cítila ale, že má stále pulz a také jeho hruď se s každým nádechem a výdechem slabě pohybovala. Byl naživu.

Pocítila náhlý vztek.

„Jak jste ho tu mohli takhle nechat?“ rozkřikla se především směrem k hostinskému. „Je to můj bratr, člen královské rodiny, váš princ, a vy ho tu necháte ležet na zemi jako nějakého psa v okamžiku, kdy je na smrt nemocný a potřebuje pomoc!?“

Hostinský nervózně polknul.

„A co jiného jsme měli dělat, má paní?“ zeptal se nejistým hlasem. „Tohle není žádný lazaret. Každý říkal, že je už prakticky mrtvý…“

„Není mrtvý!“ zaječela a podívala se Akortha s Fultonem. „A vy dva, co jste to za kamarády? Nechal by vás tu snad on takhle ležet?“

Oba muži se na sebe krotce podívali.

„Odpusť nám,“ řekl Akorth. „V noci tu byl doktor, prohlédl ho a řekl, že umírá a že už mu nezbývá mnoho času. Nemysleli jsme si, že se tu dá ještě něco dělat.“

„Byli jsme u něj celou noc, má paní,“ dodal Fulton, „po jeho boku. Jenom jsme si odskočili na kratičkou pauzičku, abychom se mohli napít a spláchnout náš smutek, když tu už ses tu objevila ty a…“

Gwen jim oběma naráz vytrhla z rukou jejich korbele a zuřivě s nimi mrštila o zem pod jejich nohama. Pivo se roztříklo všude kolem. Zůstali na ní šokovaně zírat.“

„Teď ho oba vezmete na ramena,“ poručila chladně, „a odnesete ho odsud pryč. Půjdete za mnou ulicemi města, dokud nedojdeme k domu královské léčitelky. Můj bratr dostane šanci se zotavit za těch nejlepších podmínek a ne, že bude ponechán umírat na podlaze zaplivaného pajzlu jenom proto, že si s ním nějaký pitomý felčar už nevěděl rady!“

„A ty,“ obrátila se zpátky k hostinskému. „Pokud to můj bratr přežije, ještě někdy sem přijde a ty mu naliješ, okamžitě se o tom dozvím a potom tě nechám vsadit do žaláře, odkud se už nikdy nevyhrabeš ven.“

Hostinský se ošil a sklopil hlavu.

„A teď pohyb!“ zaječela na ně.

Akorth s Fultonem sebou cukli a dali se do práce. Gwen potom nasupeným krokem vyrázovala z místnosti, následována těmi dvěma, kteří nesli Godfreyho. Vyšli z baru na ulici a pustili se napříč městem směrem k hlavnímu lazaretu. Gwen se mohla jenom modlit, aby to stihli včas.