Osud Draků

OSUD DRAKŮ

(SÁGA ČARODĚJŮV PRSTEN – KNIHA TŘETÍ)

Morgan Rice

Morgan Rice

Morgan Rice je autorkou epické fantasy ságy ČARODĚJŮV PRSTEN, která obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sága bestsellerem číšlo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem číslo jedna také její další ságy, jako jsou: série UPÍŘÍ ŽURNÁLY, obsahující prozatím 11 knih; série TRILOGIE PŘEŽITÍ, postapokalyptický thriller, skládající se zatím ze dvou knih; a také zbrusu nové epické fantasy série KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ. Autorčiny knihy jsou dostupné v tištěné i audio verzi, a byly přeloženy do více než 25 jazyků.

Morgan se ráda zajímá o názory svých čtenářů, takže se prosím nezdráhejte navštívit její webové stránky www.morganricebooks.com , kde se můžete přidat do seznamu kontaktů, získat knihu zdarma, stejně jako další akční bonusy, stáhnout si zdarma aplikace, mít přehled o posledních novinkách, přidat se na autorčin Facebook či Twitter, a jednoduše být s Morgan v kontaktu!

Vybrané ohlasy na tvorbu Morgan Rice

„Čtivá fantasy, která spřádá mysteriózní elementy s intrikami a tvoří tak jedinečný příběh. Cesta hrdiny je o získávání odvahy a uvědomění si smyslu života, který vede k růstu, dospělosti a dokonalosti….Pro všechny, kdo hledají napínavá fantasy dobrodružství, hrdiny a akčně pojatý sled událostí, který žene Thora po cestě, na níž se z malého dětského snílka postupně stává mladým mužem, jenž neohroženě čelí nebezpečí, i když jsou vyhlídky na přežití bídné….A to je pouhý začátek epické ságy pro mladé čtenáře.“

 --Midwest Book Review (D. Donovan, kritik)

“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.“

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos

„Zábavná epická fantasy od Riceové (ČARODĚJŮV PRSTEN) nese všechny klasické rysy žánru – silný příběh, který je silně inspirován středověkým Skotskem a jeho historií, a také dobrý smysl pro popis dvorních intrik.“

—Kirkus Reviews

“Zbožňuji způsob jakým Riceová vytvořila postavu Thora a světa, který jej obklopuje. Krajina i bytosti, které ji obývají, jsou velmi zdařile popsány…Příběh je poutavý. Krátký, ale sladký….Počet vedlejších postav je citlivě nastaven, takže se čtenář nemůže ve vyprávění „ztratit“. Nechybí dobrodružství ani momenty plné hrůzy, která však nepřekračuje hranice žánru. Kniha je výborná zejména pro náctileté čtenáře… V této knize můžeme rozhodně spatřit počátky něčeho pozoruhodného…“

--San Francisco Book Review

„V této akcí nabité první knize epické fantasy série Čarodějův prsten (která má momentálně již 14 svazků), Riceová představuje čtenářům čtrnáctiletého Thorgrina „Thora“ McLeoda, jehož sen je stát se vojákem Stříbrných, elitní jednotky rytířů, která slouží králi….Vypravěčský styl Riceové je bohatý a příběh poutavý.“

--Publishers Weekly

„CESTA HRDINY je jednodechová a snadná četba. Konce jednotlivých kapitol vás doslova nutí zjistit, co se stane v kapitole následující a knihu je proto těžké odložit. V knize nalezneme několik málo překlepů, přičemž některá jména jsou zaměněná, avšak ani jedno nekazí celkový dojem z příběhu. Na konci příběhu jsem měl pocit, že musím mít okamžitě v rukou jeho další část a nakonec to bylo přesně to, co jsem také udělal. Všech devět dílů Čarodějova prstenu lze v současnosti zakoupit v Kindle store, přičemž Cesta hrdiny je ke stažení zdarma, aby si čtenáři mohli vyzkoušet o čem série bude! Pokud se poohlížíte po rychlé a zábavné četbě na dovolenou, tato kniha splní vaše přání krásně.“

--FantasyOnline.net

Knihy od Morgan Rice

KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKŮ (Kniha č.1)

ČARODĚJŮV PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha č.1)

POCHOD KRÁLŮ (Kniha č.2)

OSUD DRAKŮ (Kniha č.3)

POKŘIK CTI (Kniha č.4)

SLAVNÁ PŘÍSAHA (Kniha č.5)

ÚTOK CHRABRÝCH (Kniha č.6)

OBŘAD MEČŮ (Kniha č.7)

MOC ZBRANÍ (Kniha č.8)

NEBE KOUZEL (Kniha č.9)

MOŘE ŠTÍTŮ (Kniha č.10)

PANOVÁNÍ OCELI (Kniha č.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLÁDA KRÁLOVEN (Kniha č.13)

BRATRSKÁ PŘÍSAHA (Kniha č.14)

SEN SMRTELNÍKŮ (Kniha č.15)

RYTÍŘSKÉ KLÁNÍ (Kniha č.16)

DAR BITVY (Kniha č.17)

TRILOGIE PŘEŽITÍ

ARÉNA JEDNA: OTROKÁŘI (Kniha č.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)

UPÍŘÍ ŽURNÁLY

PROMĚNĚNÁ (Kniha č.1)

MILOVANÁ (Kniha č.2)

ZRAZENÁ (Kniha č.3)

PŘEDURČENA (Kniha č.4)

ŽÁDANÁ (Kniha č.5)

ZASNOUBENÁ (Kniha č.6)

ZASLÍBENÁ (Kniha č.7)

NALEZENÁ (Kniha č.8)

VZKŘÍŠENÁ (Kniha č.9)

TOUŽÍCÍ (Kniha č.10)

PROKLETÁ (Kniha č.11)

Poslechněte si sérii ČARODĚJŮV PRSTEN ve formátu audio knihy!

Copyright © 2014 Morgan Rice

Všechna práva vyhrazena. S výjimkou povolení podle U.S. Copyright Act 1976, žádná z částí této publikace nesmí být, bez předchozího svolení autora, za žádných okolností reprodukována, distribuována nebo převáděna do jakýchkoliv jiných formátů, ani uchovávána ve sdílené databázi.

Tento ebook je licencován výlučně pro Vaše osobní využití. Tento ebook nesmí být dále prodáván nebo darován ostatním lidem. Pokud chcete knihu sdílet s další osobou, zakupte si prosím další kopie. Pokud čtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Vaše použití, vraťte ji prosím a pořiďte si svou vlastní kopii. Děkujeme, že respektujete usilovnou práci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaložit.

Obsah této knihy je fiktivní. Jména, osobnostní charakteristiky, organizace, místa, události a konflikty jsou beze zbytku produktem autorčiny představivosti, nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo mrtvými, je čistě náhodná.

Jacket image Copyright Photosani, v licenci Shutterstock.com.

OBSAH

KAPITOLA PRVNÍ

KAPITOLA DRUHÁ

KAPITOLA TŘETÍ

KAPITOLA ČTVRTÁ

KAPITOLA PÁTÁ

KAPITOLA ŠESTÁ

KAPITOLA SEDMÁ

KAPITOLA OSMÁ

KAPITOLA DEVÁTÁ

KAPITOLA DESÁTÁ

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

KAPITOLA DVANÁCTÁ

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

KAPITOLA PATNÁCTÁ

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ

“Nevcházej mezi draka a jeho hněv.”

—William Shakespeare

Král Lear

(překlad F.L. Čelakovský)

KAPITOLA PRVNÍ

Král McCloud se řítil na svém koni ze svahu směrem k té části Vysočiny, která už ležela na MacGilské polovině Prstenu. Následovaly jej stovky mužů. Musel vynaložit veškeré své síly a jezdecké umění, aby se v tom krkolomném cvalu udržel v sedle. Sáhl za sebe, vytáhl bič a s rozmachem několikrát silně švihnul koně. Ne že by zvíře potřebovalo v tak příkrém svahu ještě pobízet. On si však působení bolesti zvířatům užíval.

McCloudovi se téměř začaly sbíhat sliny, když viděl, co všechno leželo před ním. Idylicky působící MacGilská vesnice, její muži venku na polích a neozbrojení, jejich ženy u domků věšely prádlo na šňůry a v horkém letním dni byly oblečené jenom v tom skutečně nejnutnějším. Dveře domků byly otevřené, slepice se volně potulovaly kolem a v kotlích se nad ohništi už připravovala večeře. Pomyslel si, jak velké škody je tímhle MacGilům schopen napáchat, jakou kořist tu může získat, a všechny ty ženy, jichž se bude moci zmocnit – a jeho úsměv se rozšířil. Na jazyku už téměř cítil krev, kterou se chystal prolít.

Pokračovali v jízdě, kopyta jejich koní hřměla jako přicházející bouře, připraveni rozlít se jako přílivová vlna po údolí, když tu si jich konečně někdo všimnul. Vesnický strážný. Žalostná náhražka vojáka, náctiletý chlapec s kopím, který stál na stráži a právě otočil hlavu směrem k nim, když zaslechl dusot kopyt. McCloud zahlédl bělma jeho očí a četl v nich paniku, která chlapce zachvátila. V téhle ospalé osadě se ten vojáček pravděpodobně nikdy nedostal do opravdové šarvátky. Byl očividně žalostně nepřipraven.

McCloud neplýtval časem: přál si první krev prolít sám, tak jako to dělával v každé bitvě. Jeho muži o něm věděli dost na to, aby mu to dopřáli.

Přetáhl koně znovu tak silně až zaržál, ještě přidal do kroku a dostal se daleko před ostatní. Král pozvedl kopí, které se v jeho rodu předávalo po generace, byla to těžká železná zbraň, a vrhnul na cíl.

Jeho muška byla jako vždycky přesná. Chlapec se ještě ani nestačil celý otočit, když už se kopí zakouslo do jeho zad, prošlo tělem na druhou stranu a silou své váhy jej přišpendlilo k nedalekému stromu. Ze strážcových zad se vyhrnula krev a bylo jí dost na to, aby byl McCloud spokojený.

Radostně vykřikl a spolu s ostatními pokračoval napříč bohatými pozemky MacGilů, poli plnými obilí, jehož zlatá stébla se vlnila ve větru, směrem k vesnické bráně. Skoro by se dalo říct, že byl až příliš krásný den, příliš krásný obrázek vesnické krajiny, na to, jakou zkázu se tu právě chystali rozpoutat.

Přiharcovali k nechráněné bráně a jako příval proudili dovnitř. Tahle vesnice, umístěná tak blízko sporné hranice na Vysočině, si o něco podobného sama říkala. Dostanou, o co si koledují, pomyslel si McCloud s despektem, když jedinou ranou své sekery přerazil kůl, na kterém byla připevněná cedule, oznamující jméno osady. Brzy ji sám dá jiné.

Jakmile se jeho muži rozlili po vesnici, začal se odevšad ozývat vyděšený křik žen, dětí, starých mužů a všech dalších, kteří byli na tomto prokletém místě zrovna doma. Byla tu asi tak stovka nešťastných duší, které se McCloud chystal přimět zaplatit jenom za to, že nepatřili k jeho klanu.

Zvedl svou sekyru nad hlavu a sledoval ženu, která zády k němu utíkala pryč a snažila se spasit holý život tím, že se schová ve svém domě. To se jí nemělo podařit.

McCloudova sekyra ji trefila doprostřed lýtka, přesně jak to zamýšlel, a ona se s výkřikem zhroutila k zemi. Nechtěl ji zabít. Stačilo ji jenom zmrzačit. Koneckonců, hodilo se mu udržet ji naživu, aby si s ní mohl později užít. Vybral si ji schválně: žena měla dlouhé, rozpuštěné blond vlasy, úzké boky a stěží vypadala starší než osmnáctiletá. Ta bude jeho. Zabije jí nejspíše až poté, co s ní bude hotov. Anebo možná ne. Třeba si ji ponechá jako otrokyni.

Zařval radostí, dojel k ní a seskočil ze sedla, i když byl jeho kůň stále ještě uprostřed kroku. Přistál rovnou na ní a přišpendlil ji k zemi. Obrátil ji na záda a divoce se rozesmál v záchvatu radosti, že se jeho tažení konečně daří.

Život zase jednou chutnal sladce.

KAPITOLA DRUHÁ

Kendrick stál v oku hurikánu, uprostřed Rytířské síně, spolu s desítkami bratrů, kteří byli všichni zkušenými členy bratrstva Stříbrných, a klidně se díval na Darloca, velitele královské stráže, který byl vyslán na velmi nešťastnou výpravu. Co si Darloc asi tak myslel? To vážně počítal, že může nakráčet do Rytířské síně s deseti muži a zatknout Kendricka, nejoblíbenějšího člena královské rodiny? Přímo před očima jeho řádových bratří? To si vážně myslel, že se ostatní budou jenom dívat a nechají ho jeho úkol provést?

Strašlivě podcenil loajalitu, kterou Stříbrní ke Kendrickovi chovali. I kdyby Darloc přišel s oprávněnými důvody k zatčení, a tyto ani náhodou oprávněné nebyly, tak by Kendrick stejně velmi pochyboval, že by jeho bratři dopustili, aby byl odvlečen pryč. Byli mu oddáni na život a na smrt. Takové bylo ostatně krédo Stříbrných. On sám by reagoval úplně stejně, kdyby se kterýkoliv z jeho bratří ocitl v podobné situaci. Všichni společně spolu dlouhá léta trénovali a také bok po boku bojovali v mnoha bitvách, kde život jednoho závisel na pomoci druhých.

Kendrick cítil napětí, které viselo v těžkém tichu místnosti. Stříbrní obklíčili s tasenými meči desítku strážných, kteří se otáčeli do všech směrů a působili náhle mnohem méně sebevědomě než předtím. Bylo jim jasné, že jestli kterýkoliv z nich sáhne po meči, tak budou během chvíle zmasakrováni. Naštěstí to nikdo neudělal. Všichni stáli a čekali na rozhodnutí velitele Darloca.

Ten nervózně polknul. Bylo mu jasné, že nemá žádné naděje.

„Zdá se, že sis na to s sebou nevzal dost mužů,“ řekl mu Kendrick klidně a s úsměvem. „Deset strážných proti stovce Stříbrných. Nemáš sebemenší naději.“

Darlocova tvář byla bledá jako smrt. Odkašlal si.

„Můj pane, my všichni sloužíme tomuto království. Nepřeji si s tebou bojovat. Máš pravdu, toto je boj, který nemůžeme vyhrát. Poručíš-li nám teď, opustíme tuto místnost a vrátíme se ke králi. Ale ty sám dobře víš, že Gareth poté pošle více mužů. Jiných mužů. A jistě si i dobře uvědomuješ, kam to nakonec povede. Můžeš je všechny pozabíjet, ale chceš opravdu mít na rukou krev vlastních bratří? Opravdu si přeješ rozpoutat občanskou válku? Tvoji muži pro tebe kdykoliv nasadí holé životy a také jakékoliv životy vezmou. Je to pro ně ale spravedlivé?“

Kendrick se na něj díval a přemýšlel o těch slovech. Darloc měl pravdu. Skutečně si nepřál, aby kterýkoliv z rytířů byl zraněn jenom kvůli němu. Naopak, měl pocit, že by je měl uchránit jakéhokoliv krveprolití, ať už to pro něj samotného znamenalo cokoliv. A jakkoliv špatný jeho bratr Gareth byl jako člověk, jakkoliv nevhodný byl jako vládce, Kendrick si nepřál začít občanskou válku. Alespoň ne za sebe. Byly zde jiné cesty. Přímé střetnutí nebylo, jak jej život naučil, vždy tím nejlepším řešením.

Natáhl ruku, položil ji na čepel meče svého přítele Atmeho a pomalu zatlačil, aby ji sklonil k zemi. Potom se podíval na všechny Stříbrné. Byl dojat, že se za něj všichni bez váhání postavili.

„Moji drazí bratři,“ oznámil. „Jsem poctěn vaší pomocí a ujišťuji vás, že nepřišla vniveč. Všichni mě znáte a dobře víte, že nemám se smrtí mého otce a našeho krále nic společného. A jakmile dopadnu jeho vraha, kterého jsem už odhalil na základě tohoto obvinění, jež jsme před chvílí slyšeli, přísahám vám, že budu první, kdo vyplní tuto spravedlivou pomstu. Právě jsem byl falešně obviněn. Nechci se však stát jiskrou, která by zažehla občanskou válku. Tak prosím skloňte své zbraně. Nechám je, aby mě bez odporu odvedli, protože žádní z našich mužů by neměli bojovat jeden proti druhému. Pokud v tomto království existuje spravedlnost, potom se musí pravda ukázat i v tomto případě. A hned jak se tak stane, se k vám zase vrátím.“

Stříbrní pomalu a neochotně sklopili meče, načež se Kendrick otočil zpět k Darlocovi. Nechal se obestoupit strážnými a spolu s velitelem potom vykročili ke dveřím. Kendrick kráčel hrdě a vzpřímeně uprostřed skupiny. Darloc se ani nepokoušel jej spoutat – možná to bylo z respektu, nebo také ze strachu, že by tím znovu popudil ostatní rytíře, anebo jednoduše proto, že ani on sám nevěřil, že by Kendrick mohl být vinen. Kendrick sám sebe odváděl do své nové vězeňské cely. Byl však odhodlán nedat svou kůži jen tak snadno. Nějakým způsobem se mu podaří očistit se a dostat se z kobek opět na svobodu. Potom najde a zabije vraha svého otce. I kdyby to skutečně byl přímo jeho vlastní bratr.

KAPITOLA TŘETÍ

Gwendolyn s Godfreym stáli ve sklepeních hradu a upřeně se dívali na Steffena, který se nervózně ošíval a neustále si mnul ruce. Byla to zvláštní figurka – ne jenom z důvodu, že se narodil s křivou páteří a na zádech měl velký hrb, ale také proto, že z něj neustále vyzařovala podivně nervózní energie. Jeho oči nikdy nepřestávaly těkat sem a tam, a ruce se bez přestání třely jedna o druhou, jako by tím už dával všem najevo, že je vinen. Stál na místě, lehce se třásl, neustále přešlapoval z jedné nohy na druhou a cosi si pro sebe mumlal hlubokým hlasem. Všechny ty roky tady dole v místnosti s odpadem, uvědomila si Gwen, z něj musely udělat tu podivnou bytost, kterou je teď.

Napjatě čekala kdy konečně začne mluvit a vnese více světla na případ vraždy jejího otce. Jenže vteřiny se měnily v minuty a kromě toho, že na čele neustále přešlapujícího Steffena vyrazily velké krůpěje potu, se nic jiného nestalo. Jediné, co vyplňovalo místnost, bylo těžké nervózní ticho, jenom lehce přerušované Steffenovým mumláním.

Gwen se v tom vlhkém sklepení, zahřívaném plameny ohňů, na kterých se připravovaly potraviny pro kuchyň, už potila také. Venku navíc začínal další letní den. Přála si tu skončit, odejít z těch místností a už se sem nikdy nevrátit. Zkoumavě se dívala na Steffena, ve snaze rozšifrovat výraz jeho tváře a přijít na to, co se mu právě honilo v hlavě. Slíbil jim, že jim něco poví, ale potom se najednou odmlčel. Jakoby si to zase rozmyslel. Očividně měl strach a také něco skrýval.

Konečně si Steffen odkašlal.

„Přiznávám, že něco spadlo dolů odpadní jámou,“ začal, aniž by se komukoliv z nich podíval do očí. Namísto toho upřeně zíral do země.

„Ale nejsem si jistý, co to bylo. Byl to nějaký kov. Vynesli jsme potom sud se splašky a já slyšel jak něco šplouchlo do řeky. Něco jiného než obvykle. Takže,“ dodal a znovu si několikrát odkašlal, nepřestávaje si mnout dlaně, „takže vidíte, že cokoliv to bylo, už je to pryč v řece.“

„Jsi si jistý?“ zeptal se důrazně Godfrey.

Steffen energicky zakýval hlavou.

Gwen s Godfreym si vyměnili pohledy.

„Zahlédl jsi aspoň co to bylo?“ pokračoval Godfrey.

Steffen zakroutil hlavou.

„Ale zmiňoval ses přece o noži. Jak jsi mohl vědět, že to byl nůž, když jsi ho neviděl?“ zeptala se Gwen. Byla si jistá, že jim Steffen lže, jenom zatím nevěděla proč.

Steffen si znovu odkašlal.

„Řekl jsem to, protože jsem si myslel, že to byl nůž,“ zněla odpověď. „Bylo to malé a kovové. Co jiného by to mohlo být?“

„To jsi se nepokusil zjistit, co je na dně sudu?“ zeptal se Godfrey. „Poté, co jste ho vylili? Možná ta věc zůstala uvnitř a teď tam stále ještě leží.“

Steffen zakroutil hlavou.

„Na dno jsem se podíval,“ řekl. „Vždycky to dělám. Nic tam nebylo. Dočista prázdný. Cokoliv to bylo, už to odnesl proud. Viděl jsem, jak to plave pryč.“

„Pokud to byl kov, jak jsi to mohl vidět odplouvat?“ zeptala se Gwen.

Steffen si zase odkašlal a potom pokrčil rameny.

„Řeka je zvláštní,“ odpověděl. „A proudy v ní jsou silné.“

Gwen si znovu s Godfreym vyměnila skeptický pohled. Podle výrazu jeho tváře usoudila, že ani on nevěří Steffenovi jediné slovo.

Začínala být silně netrpělivá. Teď se k tomu navíc přidala i bezradnost. Ještě před chvílí jim Steffen chtěl všechno povědět, ale teď si to z nějakého důvodu najednou rozmyslel.

Přistoupila k němu blíž a zamračila se. Ten chlap rozhodně něco skrýval. Nasadila nejdrsnější tvář, které byla schopna, a na okamžik pocítila, jako by jejím tělem proudila otcova energie. Byla odhodlána za každou cenu zjistit všechno, co ten chlap ví – obzvláště pokud by to vedlo k odhalení otcova vraha.

„Lžeš,“ řekla ledově chladným hlasem a s takovou sebejistotou, která udivila i ji samotnou. „Víš jaký je trest za lhaní členovi královské rodiny?“

Steffen spráskl ruce, téměř poskočil leknutím a na kratičký moment se na ní podíval. Potom ihned zase uhnul pohledem.

„Je mi to líto,“ řekl. „Omlouvám se. Prosím, nic dalšího už nevím.“

„Před chvílí ses nás zeptal, jestli tě ušetříme vězení, pokud nám všechno vyklopíš,“ řekla. „Ale ty jsi nám neřekl zhola nic. Proč by ses nás předtím na něco takového ptal, když bys chtěl něco povědět?“

Steffen si olízl rty a dál zarytě zkoumal podlahu.

„Já…já…ehm,“ rozkoktal se. Potom si odkašlal. „Já jsem se bál…že budu mít trable, že jsem nenahlásil, že ta věc spadla sem dolů. To je všechno. Je mi to líto. Nevím, co to bylo. Je to pryč.“

Gwen přimhouřila oči a dívala se na něj ve snaze pochopit, o co mu může jít.

„Co se tvému nadřízenému vlastně stalo?“ zeptala se potom, odhodlaná nenechat na něm nit suchou. „Bylo nám řečeno, že záhadně zmizel. A že ty s tím máš co do činění.“

Steffen znovu a znovu kroutil hlavou.

„Odešel,“ odpověděl potom. „To je všechno, co vím. Je mi líto. Nevím nic, čím bych vám mohl pomoci.“

Zvuk splašků, stékající z odpadní jímky do připraveného sudu, nebo velkého nočníku, jak ho tu nazývali, náhle zaplnil místnost. Všichni se podívali tím směrem. Odpad začal s čvachtáním plnit sud. Steffen se otočil a rychle přeběhl místnost k sudu. Potom stál vedle a sledoval, jak se plní odpadem z horních pater hradu.

Gwen se podívala na Godfreyho, který její pohled opětoval. I jeho tvář teď už nesla podobně bezradný výraz, jako měla ta její.

„Cokoliv skrývá,“ řekla, „nepoví ani za nic.“

„Mohli bychom ho nechat zavřít,“ řekl Godfrey. „To by ho přimělo mluvit.“

Gwen zakroutila hlavou.

„Ani bych neřekla. Tohohle ne. Je očividně k smrti vyděšený a bojí se cokoliv prozradit. Určitě to má něco společného s jeho nadřízeným. Něco skrývá, to je jasné, ale nezdá se mi, že by to mělo co do činění s otcovou smrtí. Myslím ale, že ví něco, co by nám mohlo pomoct, ale zároveň bych řekla, že pokud ho budeme zkoušet zahnat do kouta, tak se bude jenom víc a víc uzavírat.“

„Takže co navrhuješ?“ zeptal se Godfrey.

Gwen přemýšlela. Vzpomněla si na jednu kamarádku, kterou měla, když byla ještě malá, a která byla jednou přistižena při lhaní. Vzpomínala si, že na ni její rodiče vyvíjeli tlak všemi možnými způsoby, aby ji přiměli přiznat pravdu, ale ona stále jenom zarytě mlčela. Když to potom ale všichni vzdali a nechali ji b