Obsidiáni

Copyright © 2018 Morgan Rice. Všechna práva vyhrazena. S výjimkou povolení podle U.S. Copyright Act 1976, žádná z částí této publikace nesmí být, bez předchozího svolení autora, za žádných okolností reprodukována, distribuována nebo převáděna do jakýchkoliv jiných formátů, ani uchovávána ve sdílené databázi. Tento ebook je licencován výlučně pro Vaše osobní využití. Tento ebook nesmí být dále prodáván nebo darován ostatním lidem. Pokud chcete knihu sdílet s další osobou, zakupte si prosím další kopie. Pokud čtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Vaše použití, vraťte ji prosím a pořiďte si svou vlastní kopii. Děkujeme, že respektujete usilovnou práci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaložit. Obsah této knihy je fiktivní. Jména, osobnostní charakteristiky, organizace, místa, události a konflikty jsou beze zbytku produktem autorčiny představivosti, nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo mrtvými, je čistě náhodná.

Obálka DreamcatcherDiana v licenci Shutterstock.com.

Morgan Rice

Morgan Rice je autorkou epické fantasy ságy ČARODĚJŮV PRSTEN, která obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sága bestsellerem číslo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem číslo jedna také její další ságy, jako jsou: série UPÍŘÍ ŽURNÁLY, obsahující 12 knih; série TRILOGIE PŘEŽITÍ, postapokalyptický thriller; epické fantasy série KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ, skládající se ze šesti knih; a také epické fantasy ságy KORUNY A SLÁVY, skládající se z osmi knih; epické fantasy ságy TRŮN PRO SESTRY sestávající z osmi částí; nové sci-fi série INVAZNÍ KRONIKY sestávající ze čtyř knih, jejichž počet dále roste; a nové fantasy série OLIVER BLUE A ŠKOLA PRO VIDOUCÍ, sestávající zatím ze čtyř knih, jejichž počet dále roste a nové fantasy série CESTA OCELI, sestávající zatím ze tří knih, jejichž počet dále roste. Autorčiny knihy jsou dostupné v tištěné i audio verzi, a byly přeloženy do více než 25 jazyků.

Morgan se ráda zajímá o názory svých čtenářů, takže se prosím nezdráhejte navštívit její webové stránky www.morganricebooks.com, kde se můžete přidat do seznamu kontaktů, získat knihu zdarma, stejně jako další akční bonusy, stáhnout si zdarma aplikace, mít přehled o posledních novinkách, přidat se na autorčin Facebook či Twitter, a jednoduše být s Morgan v kontaktu!

Vybrané ohlasy na tvorbu Morgan Rice

„Pokud jste si mysleli, že po přečtení ságy ČARODĚJŮV PRSTEN už nebudete mít pro co žít, mýlili jste se. Ve VZESTUPU DRAKŮ přišla Morgan Rice s něčím, co se zdá být příslibem další brilantní série, která nás zavede do fantasy světa plného trolů, draků, odvahy, cti, udatnosti, magie a víry ve vlastní osud. Morgan dokázala vytvořit silné postavy, které nás přimějí je obdivovat na každé stránce… Doporučuji do knihovny každého čtenáře, který miluje dobře napsanou fantasy literaturu.“

– Books and Movie Reviews

Roberto Mattos

„Akcí nabitá fantasy, která jistě potěší fanoušky předchozích knih od Morgan Rice, stejně jako fanoušky děl jako je série ODKAZ DRAČÍCH JEZDCŮ od Christophera Paoliniho… Fanoušci fikce pro mladé budou toto poslední dílo Riceové hltat a pak škemrat o přídavek.“

– The Wanderer, A Literary Journal (komentář k Vzestup draků)

„Oduševnělá fantasy, která do svého příběhu spřádá vlákna záhad a intrik. Cesta hrdiny je o získávání odvahy a uvědomění si smyslu života, který vede k růstu, dospělosti a dokonalosti…Pro všechny, kdo hledají napínavá fantasy dobrodružství, hrdiny a akčně pojatý sled událostí, který žene Thora po cestě, na níž se z malého dětského snílka postupně stává mladým mužem, jenž neohroženě čelí nebezpečí, i když jsou vyhlídky na přežití bídné…A to je pouhý začátek epické ságy pro mladé čtenáře.“

– Midwest Book Review (D. Donovan, eBook Reviewer)

„ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.“

– Books and Movie Reviews, Roberto Mattos

„V této akcí nabité první knize epické fantasy série Čarodějův prsten (která má momentálně již 14 svazků), Riceová představuje čtenářům čtrnáctiletého Thorgrina „Thora“ McLeoda, jehož sen je stát se vojákem Stříbrných, elitní jednotky rytířů, která slouží králi… Riceová skvěle píše a má fascinující předpoklady.“

– Publishers Weekly

Knihy od Morgan Rice

OLIVER BLUE A ŠKOLA PRO VIDOUCÍ

KOUZELNÁ TOVÁRNA (Kniha č.1)

KOULE KANDRY (Kniha č.2)

OBSIDIÁNI (Kniha č.3)

OHNIVÉ ŽEZLO (Kniha č. 4)

INVAZNÍ KRONIKY

VYSÍLÁNÍ (Kniha č. 1)

PŘISTÁNÍ (Kniha č. 2)

STOUPÁNÍ (Kniha č. 3)

CESTA OCELI

POUZE KDO JE HODEN (Kniha č. 1)

TRŮN PRO SESTRY

TRŮN PRO SESTRY (Kniha č. 1)

DVŮR PRO ZLODĚJE (Kniha č. 2)

PÍSEŇ PRO SIROTKY (Kniha č. 3)

ŽALOZPĚV PRO PRINCE (Kniha č. 4)

KLENOT PRO ŠLECHTU (Kniha č. 5)

POLIBEK PRO KRÁLOVNY (Kniha č. 6)

KORUNY A SLÁVY

OTROKYNĚ, BOJOVNICE, KRÁLOVNA (Kniha č. 1)

TULAČKA, VĚZEŇKYNĚ, PRINCEZNA (Kniha č. 2)

RYTÍŘ, NÁSLEDNÍK, PRINC (Kniha č. 3)

REBEL, PĚŠEC, KRÁL (Kniha č. 4)

VOJÁK, BRATR, ČARODĚJ (kniha č. 5)

HRDINKA, ZRÁDKYNĚ, DCERA (kniha č. 6)

VLÁDCE, RIVAL, VYHNANEC (kniha č. 7)

VÍTĚZ, PORAŽENEC, SYN (kniha č. 8)

KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKŮ (Kniha č. 1)

VZESTUP STATEČNÝCH (Kniha č. 2)

TÍHA CTI (Kniha č. 3)

FALEŠNÁ CHRABROST (Kniha č. 4)

ŘÍŠE STÍNŮ (Kniha č. 5)

NOC ODVÁŽNÝCH (Kniha č. 6)

ČARODĚJŮV PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha č. 1)

POCHOD KRÁLŮ (Kniha č. 2)

OSUD DRAKŮ (Kniha č. 3)

POKŘIK CTI (Kniha č. 4)

SLAVNÁ PŘÍSAHA (Kniha č. 5)

ÚTOK CHRABRÝCH (Kniha č. 6)

OBŘAD MEČŮ (Kniha č. 7)

MOC ZBRANÍ (Kniha č. 8)

NEBE KOUZEL (Kniha č. 9)

MOŘE ŠTÍTŮ (Kniha č. 10)

PANOVÁNÍ OCELI (Kniha č. 11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č. 12)

VLÁDA KRÁLOVEN (Kniha č. 13)

BRATRSKÁ PŘÍSAHA (Kniha č. 14)

SEN SMRTELNÍKŮ (Kniha č. 15)

RYTÍŘSKÉ KLÁNÍ (Kniha č. 16)

DAR BITVY (Kniha č. 17)

TRILOGIE PŘEŽITÍ

ARÉNA JEDNA: OTROKÁŘI (Kniha č. 1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č. 2)

ARÉNA TŘI (Kniha č. 3)

UPÍŘÍ ŽURNÁLY

PROMĚNĚNÁ (Kniha č. 1)

MILOVANÁ (Kniha č. 2)

ZRAZENÁ (Kniha č. 3)

PŘEDURČENA (Kniha č. 4)

ŽÁDANÁ (Kniha č. 5)

Věděli jste, že jsem napsala několik sérií knih? Pokud jste je všechny nečetli, klikněte na obrázek níže a stáhněte si jejich úvodní knihy!

http://www.morganricebooks.com/book/return/

Chcete knihy zdarma?

Zaregistrujte se na e-mail list Morgan Rice a získejte zdarma 4 knihy, 3 mapy, 1 aplikaci, 1 hru, 1 grafický román a exkluzivní dárky! Pro registraci navštivte: www.morganricebooks.com

Kapitola první

Oliver cítil, jak se mu zrychluje tep. Ester Valentiniová umírala. Každá uplynulá sekunda byla promarněná sekunda. Musel ji zachránit stůj co stůj. Na to, aby se vzdal, ji příliš miloval. Ať už měl kvůli její záchraně čelit čemukoli, hodlal to udělat. Ať už byla jeho šance na úspěch jakkoli malá, musel to zkusit.

Podíval se přes stolek na profesora Ametysta, který seděl na ošoupaném koženém gauči a pil čaj z křehkého čínského porcelánu. Ředitel Školy pro Vidoucí dal Oliverovi svolení vyrazit na velice nebezpečnou cestu zpátky časem, aby našel ukrytý vynález vidoucích, který by Ester mohl zachránit život. Teď ale Oliver potřeboval přesné informace o tom, jak takovou misi zvládnout.

„Udělám cokoli, co bude nutné,“ připomněl mu znovu Oliver silným a odhodlaným hlasem. „Ať to bude jakkoli nebezpečné, Ester zachráním.“

Ředitel Školy pro Vidoucí pomalu přikývl. „Je mojí povinností tvého mentora ti říct, že to je smrtelně nebezpečné. A že je možné, že selžeš.“

„Malá naděje je lepší než žádná naděje,“ pronesl odhodlaně Oliver.

Profesor Ametyst odložil šálek. Lehce jím cinknul a zvuk se ozvěnou nesl nezměrným prostorem šesté dimenze.

„Abys Ester zachránil život,“ řekl, „musíš cestovat zpět časem a najít něco, co se jmenuje Elixír. Je to jediná věc, která ji může vyléčit.“

Elixír, zopakoval v duchu Oliver. Ohromilo ho to, znělo to velice důležitě.

„Elixír byl ukryt,“ pokračoval ředitel, „protože je velice mocný. A velice nebezpečný.“

„Kde byl ukryt, pane profesore?“ zeptal se Oliver.

„To nikdo neví. Jde o velice střežené tajemství.“

Oliver ucítil zklamání. Jak mohl najít Elixír, když ho někam ukryli? A když nikdo nevěděl, kam?

V tu chvíli si všiml záblesku v ředitelových očích. Uvědomil si, že naděje ještě není úplně ztracená.

„Ale já věřím, že jsem přišel na způsob, jak to místo najít,“ řekl mu starý vidoucí.

Oliver cítil příval naděje. „Vážně?“

„Raději se moc neraduj,“ mírnil jeho nadšení profesor. „Vím o jednom portálu, který by tě tam možná mohl přenést.“

„Jak to myslíte?“ zeptal se Oliver zmateně. Portály spojovaly dvě místa tím, že mezi nimi byly magické červí díry, které procházely prostorem i časem. Portál, o kterém profesor mluvil, ho tam buď mohl nebo nemohl dostat, žádné možná.

Ředitel si odkašlal a začal s vysvětlováním. „Není to obvyklý portál. Je velice výjimečný, je v něm neobvyklá magie. Může tě dostat přesně tam, kam potřebuješ.“

Oliverovi se rozbušilo srdce. To znělo skvěle! Proč se ale profesor Ametyst tvářil tak vážně?

Starý vidoucí pokračoval. „Aby to fungovalo, musíš se plně soustředit na svůj záměr. Když vejdeš, musíš se soustředit na myšlenku, že to na to místo cestuješ pro vyšší dobro. Jinak bude portál extrémně nestabilní a vyvrhne tě.“

Oliverovi vyschlo v puse. Teď už to chápal. Pokud by do portálu vešel, aniž by měl čisté úmysly, zcela jistě by selhal.

„Takže bude fungovat, jen pokud to budu dělat nezištně?“ zeptal se.

„Ano,“ odpověděl profesor s vážným pokývnutím. „Pokud nemáš čisté úmysly, vyvrhne tě portál do vesmírné prázdnoty. Rozumíš, jak riskantní to je?“

Oliver cítil, jak se chvěje po celém těle. Jako by zažíval miniaturní zemětřesení. Bál se portálu a toho, jestli jsou jeho záměry dostatečně čisté. Musel to ale zkusit. Kvůli Ester. Rozhodl se.

Oliver statečně vystrčil bradu. „Jsem připravený.“

Profesor Ametyst si ho dlouze a pečlivě prohlížel. Pak vstal. „Pojď se mnou.“

Oliver ho poslechl. Cítil, jak v něm roste napětí. Šel za ředitelem ven ze šesté dimenze zpátky do rušné Školy pro Vidoucí. Stáli na nejvyšším podlaží a shlíželi dolů na hlavní atrium a všech padesát podlaží vzájemně se křížících lávek a chodníků. Všude byla spousta studentů. I dole pod ohromným kapokem.

„Tohle vše tu je jen díky tobě, Olivere,“ pronesl profesor Ametyst. „Díky tvým hrdinským činům, tvojí ochotě dát přednost vyšším cílům. Díky tomu se vrátila Koule Kandry. Škola je teď silnější než kdy dřív.“

Oliver cítil, jak rudne. Proč mu to profesor ukazoval?

„Tohle je čistota srdce, kterou potřebuješ na další cestu,“ vysvětlil profesor. Zajiskřilo se mu v očích.

Oliver přikývl. Už chápal. Profesor chtěl, aby cítil – skutečně a opravdu cítil – to, co potřeboval, aby prošel portálem. Připomněl mu, co přesně bylo v sázce a na čem nejvíc záleží.

Oliver ale tak úplně nesouhlasil s tím, co mu právě profesor řekl. Na své předchozí misi neuspěl jen on sám. Měl s sebou přátele. Bez nich, bez toho, že mu připomínali, na čem opravdu záleží, by nikdy neuspěl na své misi za záchranou sira Isaaca Newtona a Koule Kandry.

„Nedokázal jsem to sám,“ prohlásil Oliver poněkud váhavě.

Překvapilo ho, když se ředitel široce usmál.

„Přesně!“ Luskl prsty, jako kdyby si právě něco uvědomil. „Přesně proto jsem zařídil, aby ti na téhle misi někdo pomohl.“

Oliver šokovaně vykulil oči. „Vážně? Kdo?“

Na poslední misi mu dělala společnost Ester a ta teď ležela na ošetřovně a umírala. Na pomoc mu přišel i Ralf, ale ten se málem utopil v Temži. Cestování zpátky časem bylo nebezpečné. Oliverovi se vůbec nelíbila myšlenka, že by ohrozil někoho ze svých přátel.

Oliver zaslechl cinknutí výtahu na druhé straně chodby. Sledoval, jak se otvírají dveře.

Když zjistil, kdo z výtahu vychází, rozbušilo se mu srdce. Byla to Hazel Kerrová, vlasy karamelové barvy spojené do drdolu na temeni hlavy. A taky Walter Stroud v zašlém tričku s motivem počítačové hry, jeho žlutá barva kontrastovala s tmavou kůží. Dva z jeho nejbližších přátel. Myšlenka na to, že vyrazí s ním, byla uklidňující.

Ale když k nim ti dva zamířili, všiml si Oliver ještě třetí postavy. Byl to vysoký chlapec, kterého Oliver neznal. Měl opálenou kůži a tmavé vlnité vlasy sahající mu k bradě.

„Kdo je to?“ zeptal se Oliver.

„Nechám ho, aby se představil sám,“ odpověděl ředitel.

Všichni tři studenti dorazili k Oliverovi. Hazel ho přátelsky šťouchla do ramene. Walter ho poplácal po zádech, jak to ostatně dělal velice často. Oliver na oba kývl, byl rád, že jsou zase s ním. Jeho pohled ale přitahoval třetí student. Ten, kterého neznal.

„Já jsem David Mendoza,“ pronesl chlapec a natáhl ruku k Oliverovi. „Jsem v druháku.“

„Aha,“ odpověděl Oliver a potřásl mu rukou. „Jdeš se mnou?“

Do hovoru se vmísil ředitel. „David má skvělý bojový výcvik. Nejlepší ze školy. Chci, aby tě chránil na tvojí cestě. Považuj ho za končetinu k mozku slečny Kerrové a srdci pana Strouda. S těmito třemi společníky máš nejlepší šanci na úspěch.“

Oliver přikývl. Věřil profesoru Ametystovi – jeho mentor ho zatím nikdy nezklamal – ale Davida Mendozu vůbec neznal. Nevěděl, jestli mu může věřit.

„Tady je pár věcí, co budeš potřebovat,“ pokračoval profesor. Vyjmul z kapsy amulet. „Tohle je ptačí amulet. Uvidíš skrz něj Ester. Ukáže ti ji.“

Podal amulet Oliverovi.

Oliver se zamračil na divný černý drahokam. Na jeho povrchu viděl zářit krásnou tvář Ester Valentiniové. Jako by ji tam někdo načrtl uhlem. Měla zavřené oči a vypadala smrtelně nemocná. Oliverovi se při pohledu na ni sevřelo srdce.

„Funguje v reálném čase?“ zeptal se Oliver.

Ředitel přikývl. „Ano. Pomůže ti udržet čisté srdce. Pokud bys někdy váhal, podívej se na něj a vzpomeň si, proč to podstupuješ.“

Oliver si nasadil amulet na krk. Bude ho chránit jako oko v hlavě, je to jediné spojení s Ester.

Pak mu profesor Ametyst předal zdobené žezlo. Oliver se na něj ohromeně zadíval. Jedna jeho část byla dutá a průhledná. Propadával jí písek. Nezáleželo na tom, jak moc Oliver žezlem otáčel, písek padal stále stejnou rychlostí, stále stejným směrem. Jako by byl očarovaný.

„Co to je?“ zeptal se Oliver.

„Když tím žezlem udeříš, objeví se jasný záblesk způsobující dočasnou slepotu. Takže ho používej moudře. Písek uvnitř ukazuje, kolik času ještě Ester zbývá.“

Oliver zalapal po dechu, zmocnila se ho hrůza. Sledoval písek a cítil se přitom stále hůř.

Ředitel mu položil ruce na ramena a přerušil tok jeho myšlenek. „Jde o víc než jen Ester,“ pronesl. „Smrt jí byla předurčena. Budeš měnit její osud, abys ji zachránil. Jak dobře víš, bude to mít vedlejší účinky. Dojde ke změnám, které nelze předvídat. Prošel jsem ale spoustou časových os a pokud Ester zemře, bude výsledek ještě horší.“

Oliverovi se sevřel žaludek. „Co tím myslíte?“

„Její život je spojen se školou, Olivere. Její smrt by se nesla časem jako ozvěna. Jako vlny na vodě. Konkrétnější být nemůžu. Víš, že nesmím prozradit, co jsem viděl v alternativních časových osách.“

Oliver to chápal. Ale zmocňovala se ho úzkost při myšlence, že v sázce bylo víc než Esteřin život. Nějakým způsobem byla ohrožena i škola.

Znovu se podíval na hodiny v žezle. Každé zrnko písku znamenalo další promarněnou sekundu.

„Stejné je to ale i s jejím přežitím,“ pokračoval profesor. „Elixír nejen, že vyléčí Ester, ale také umožní vidoucím, aby se dostali na nejhorší místa v čase a bezpečně se vrátili. Splní tak kriticky nutné mise. Taková možnost neomezeného cestování časem je riskantní. Teď už víš, Olivere, proč je to tak důležité.“

Oliver ucítil knedlík v krku. Měl pocit, jako by ho svíral škrtič. V sázce bylo tolik, že si to ani neuměl představit.

Podíval se na Waltera a Hazel, své nejlepší přátele a pak na Davida, svého nového společníka. Nakonec se podíval na profesora Ametysta.

„Nezklamu vás,“ řekl.

Profesor Ametyst rozhodně přikývl. Poplácal ho po rameni. „Tak to je asi čas se rozloučit.“

Oliver přikývl. „Ano. Ale nejdřív musím vidět Ester.“

„Samozřejmě.“

Profesor zavedl Olivera k výtahu a společně sjeli na ošetřovnu. Když vešli, zapátral Oliver pohledem po Ester. Když ji spatřil, zjistil, že vedle ní někdo sedí. Zadrhl se v něm dech. Byl to Edmund.

Když se Oliver přiblížil, Edmund se prudce ohlédl. Probodl Olivera pohledem a prudce vyskočil. Byl rudý vzteky.

„Co ten tady dělá?“ obořil se Edmund na ředitele a obviňujícím gestem ukázal na Olivera. „To kvůli němu je jí takhle.“

Oliver ucítil bodnutí smutku. Měl pravdu. Ester cestovala časem kvůli němu, takže za její nemoc mohl on.

Profesor Ametyst ale zavrtěl hlavou. „Ester věděla, že umírá, ještě dřív, než odešla do Anglie,“ řekl Edmundovi. „Oliver s tím nemá nic společného.“

Tomu Oliver nemohl uvěřit. Totéž mu sice řekla i Ester, ale přesto si myslel, že mu lžou jen proto, aby si nepřipadal tak špatně. Aby se neobviňoval. Odkud by mohla mít Ester nemoc z cestování časem, když ne z cesty časem zpátky k němu? Nic jiného nedávalo smysl.

Edmund stál vedle jejího lůžka a prudce oddechoval. Oliver si všiml, že má ruce zaťaté v pěst. Věděl, že Ester miluje i on. Nejspíš bylo snadné z jejího stavu někoho obvinit, zvlášť, když ten někdo byl Oliver, kterého stejně nenáviděl.

„Nevěřím vám,“ štěkl Edmund. „Než vyrazila na misi s Oliverem, byla v pořádku. A teď je tady.“ Máchl rukou k místu, kde Ester ležela v podstatě nehnutě, se zavřenýma očima. „A vy myslíte, že jí Oliver zachrání život?“

Blýskalo se mu v očích.

Oliver nemohl uvěřit, že Edmund mluví s profesorem Ametystem tímhle tónem. Vždyť to byl samotný ředitel a Edmund se s ním hádal jako rozmazlené děcko s rodiči!

Ještě překvapivější ale bylo, že mu to profesor Ametyst dovolil. Jakýkoli jiný student by byl za jiných okolností jistě potrestán za to, že se takhle chová. Oliver si kvůli tomu ještě silněji uvědomoval, jak zoufalá Esteřina situace je.

Profesor Ametyst si Edmunda přeměřil pohledem. „Oliver má čisté srdce,“ vysvětlil. „Jeho city k Ester jsou čisté. Tvoje, obávám se, Edmunde, nejsou.“

Edmund zrudl ještě víc. „Jak to můžete říct? Já ji taky miluju! Miloval jsem ji dávno před tím, než on vůbec vstoupil do školy! Tuhle misi bych zvládl stejně dobře jako Oliver. Dokonce líp.“

Ředitel jen zavrtěl hlavou. „Mrzí mě to, ale pleteš se. Je jediná osoba, která má šanci uspět. A tou je Oliver.“

Edmund tam ještě chvíli stál a vztekle těkal pohledem z ředitele k Oliverovi a zpět. Pak s dupáním vyrazil pryč. Cestou ještě strčil do Olivera. Ošetřovnou se nesl zvuk dušených vzlyků, zatímco Edmund pochodoval z místnosti.

Oliver ho sledoval. Nemohl si pomoct – bylo mu ho líto. Kdyby Ester neopětovala jeho city, taky by se cítil mizerně.

Když byl Edmund pryč, obrátil Oliver pozornost k Ester. Ta zrovna spala. Sklonil se k ní a dotkl se její ruky. Měla studenou kůži, jako kdyby ani nevyzařovala tělesné teplo. Stiskl jí dlaň.

Olivera překvapilo, když jeho stisk opětovala. Oliver zadržel dech. Probouzela se!

V tu chvíli se Esteřiny řasy zachvěly. Z hrdla se jí vydralo tiché zasténání.

„Jsem tady,“ vyhrkl Oliver. „Ester?“

Viděl, jak se jí pod víčky pohybují oči. Očividně se je snažila otevřít.

A pak, konečně, jako by ji to stálo spoustu sil, otevřela víčka a Oliver znovu spatřil ty překrásné smaragdové oči.

Tiše na něj hleděla. Koutek úst se jí ale pohnul v lehkém úsměvu. A pak, s povzdechem, zavřela oči. Znovu usnula.

„Nezklamu tě, Ester,“ zašeptal Oliver a cítil, jak se mu hlas chvěje emocemi. „Nenechám tě umřít.“

Kapitola druhá

Christopher Blue seděl celý promočený a chvějící se v kanceláři profesorky Obsidiánové. Jeho blond vlasy se mu lepily k hlavě v mokrých pramenech. Páchla z něj voda Temže a v místnosti tak bylo k nevydržení.

Všichni ostatní Obsidiáni seděli kolem stolu se sklíčenými výrazy. Ruce složené a zírali na něj. Malcolm Mstivý se na něj díval krutým pohledem, kdyby mohl pohledem zabíjet, bylo by už po Chrisovi.

Malcolm Chrise očividně vinil z jejich selhání na konci sedmnáctého století.

Chris si frustrovaně vzpomněl na okamžik, kdy Olivera málem zabil. Bylo to na břehu Temže. Držel ho za kotník a stačilo ho stáhnout do vody! Jeho bratrovi se ale nějak podařilo mu vyklouznout a zmizet v portále.

Prudce se otevřely dveře a vytrhly tak Chrise z úvah. Profesorka Obsidiánová vtančila do místnosti. Jako obvykle za ní vlál její plášť.

Chris ji sledoval s opatrným očekáváním. Profesorka těžce usedla na své místo a postupně se všem podívala do očí. Napětí v místnosti narůstalo každou v tichu uplynulou sekundou.

Nakonec promluvila. „Zklamali jste mě.“

Zastavila se pohledem na Chrisovi. Ten se v židli napřímil, kousl se do tváře a čekal, až ho před ostatními vypeskuje.

Překvapilo ho ale, když z něj pohledem sklouzla a zaměřila se na Malcolma.

„A nejvíc ty, Malcolme Mstivý.“ Hlas měla ledově chladný.

„Já?“ vykřikl Malcolm. Napřáhl ruku ke Chrisovi. „To on nechal Olivera utéct i s Koulí Kandry! Pokud to někdo pokazil, byl to on. To on nás vedl.“

„Vést jsi měl ty,“ štěkla profesorka Obsidiánová.

„Řekla jste, že vede nejsilnější,“ protestoval Malcolm.

Profesorka Obsidiánová praštila rukama do stolu, aby ho umlčela. „Nejsilnější jsi měl být ty, Malcolme! Ty! Trénovaný vidoucí! Christopher svoji moc zrovna získal a už za několik hodin jeho moc překonala tu tvoji!“

Chris cítil, jak se mu hruď dme hrdostí. Vždy si myslel, že je výjimečný. Pohled na hanbu v Malcolmově tváři je něco, co si zapamatuje už navždycky.

Profesorka Obsidiánová se ale prudce obrátila přímo na něj. „Ty se klidně přestaň ušklíbat, Christophere Blue,“ štěkla. „K tobě se ještě dostanu.“

Chris náhle pocítil úzkost. Rychle se zatvářil naprosto neutrálně.

„Ano, madam,“ zaskřehotal a v myšlenkách už přemítal nad tresty, které ho mohly potkat.

Profesorka Obsidiánová ho tvrdým pohledem doslova přibila k opěradlu. Dál pokračovala stejným pevným hlasem. „Poskytla jsem ti nejmocnější černou magii. Máš ohromný potenciál. Ale musíš cvičit.“

Chris šokovaně zamrkal. Slyšel, jak se Obsidiáni kolem zavrtěli na svých místech. Slova profesorky Obsidiánové je očividně překvapila.

„Cvičit?“ vyhrkl Malcolm. „A co trest?“

Profesorka Obsidiánová ho ignorovala. Nespouštěla oči z Chrise.

„Cvičit?“ zopakoval Chris.

„Ano. Pořádně. Tvoje moc je příliš silná pro kteréhokoli mého učitele.“

Profesorka luskla prsty a dveře za ní se prudce otevřely. Do kanceláře vešel muž. Byl oblečený v dlouhé černé kápi, která mu kryla jak obličej, tak i celé jeho tělo. Jediná viditelná věc byly jiskřivě modré oči zbloudilého vidoucího.

„Tohle je tvůj nový trenér,“ řekla profesorka Obsidiánová Chrisovi. „Plukovník Kain.“

Chris ho okamžitě poznal. Byl to jeden z bojovníků temné armády, která bojovala se sestrou Juditou v Anglii.

Rozbušilo se mu srdce a zatočila hlava. Před chviličkou ještě čekal nějaký brutální trest a teď zjistil, že ho bude cvičit voják temné armády! To tedy byl zvrat.

I přes snahu tvářit se neutrálně, cítil Chris, jak se mu v koutku úst formuje úsměšek. Když byl koncem sedmnáctého století v Anglii a bojoval po boku temné armády, cítil, jak ho to k ní táhne. Jako kdyby mu něco říkalo, že k ní patří víc než do Obsidiánové školy. A teď se mu jeho přání plnilo.

„Bude to extrémně těžké,“ vyštěkla profesorka Obsidiánová a přitáhla tak k sobě jeho pozornost.

Chris rychle přikývl. „Rozumím. Budu se opravdu snažit, madam,“ vyhrkl.

Ředitelka se odmlčela, stiskla rty, jako kdyby ještě nad něčím uvažovala.

V Chrisovi se kroutily vnitřnosti. Profesorka Obsidiánová měla na většinu lidí zvláštní vliv. A co bylo podivnější, jeho strach z ní v něm vzbuzoval ještě větší obdiv k ní a touhu ji potěšit.

„To bys měl,“ pronesla nakonec a usadila se zpátky na svůj trůn. „Protože třetí šanci už nedostaneš.“

Do Chrise jako kdyby uhodil blesk. Nepotřeboval, aby mu profesorka Obsidiánová vysvětlila, co tím myslí. Jednou ji zklamal. Tohle byla jeho poslední šance dokázat, že za něco stojí. Pokud znovu selže, bude konec.

Koutkem oka viděl, jak si varování – ne, hrozbu – profesorky Obsidiánové uvědomil i Malcolm Mstivý. Temně se přitom usmál. Pohled na jeho hloupý obličej v Chrisovi vyvolal ještě větší odhodlání uspět.

„Nezklamu vás,“ pronesl Chris pevně a díval se přitom profesorce Obsidiánové přímo do očí. „Ať to bude stát cokoli. Kamkoli mě pošlete. Kohokoli bude potřeba zabít. Udělám to.“

Profesorka Obsidiánová pozvedla bradu a opětovala jeho pohled. Chris si v jejích očích všiml záblesku, který mu prozradil, že mu věří.

Napětí na hrudi povolilo. Trochu se uvolnil, cítil vyčerpání ze stresu, ale také úlevu. Věřila mu. Její souhlas znamenal pro Chrise všechno.

„Dobře,“ pronesla profesorka Obsidiánová a ostře přikývla. „Nemáme totiž času nazbyt.“

Naklonila se kupředu a zamávala nad mísou plnou stříbřité kapaliny. Byl to její nástroj, kterým špehovala nepřátele v Ametystově Škole pro Vidoucí. Za normálních okolností v ní byli vidět. Teď ale ukazovala jen nějaké šmouhy, jako temný bouřkový mrak.

„Po vašem selhání v Anglii se Ametystova škola opevnila ještě víc,“ vysvětlila. „Nevidím už dovnitř. Ale nebojte se. Máme tam lidi, kteří pracují pro nás.“

„Je tam krysa?“ zeptala se zrzavá Madeleine.

Bylo to poprvé, kdy se opovážil promluvit jiný Obsidián než jen Malcolm nebo Chris.

Profesorka Obsidiánová se na ni podívala a usmála se. „Ano.“

Madeleine se zatvářila potěšeně. Zatleskala. „Paráda. Kdo je to? Student? Učit—“

Než ale Madeleine dokončila větu, udělala profesorka Obsidiánová gesto, jako by zapínala zip ve vzduchu. V okamžiku zmizely Madeleininy rty a tam, kde původně byla ústa, byla uzavřená tvář.

Chris sebou trhnul. Pohled na Madeleine bez úst ho šokoval. Ale co ho šokovalo ještě víc, bylo, proč se profesorka Obsidiánová rozhodla ukázat svoji moc právě tímhle způsobem. Šlo o varování, uvědomil si Chris. Varování pro něj. Něco takového ho čekalo, pokud by zvrtal svoji misi.

Madeleine poplašeně koulela očima a přitiskla si ruce k obličeji. Místo mluvení teď vydávala jen přidušené huhlání.

„Ještě někdo má chuť vyrušovat?“ zeptala se profesorka Obsidiánová a přejela pohledem po studentech.

Nikdo nepromluvil.

Ředitelka pokračovala, jako by se nic nestalo. „Opevnění, které zastírá můj pohled, zahrnuje jen školní pozemky. Což znamená, že jakmile Oliver Blue vyjde za hranice školy, budu ho zase moct sledovat.“

Když zaslechl bratrovo jméno, napřímil se Chris o něco víc. Jeho touha zabít toho ubožáka znovu rostla. Zmocňovala se ho jako horečka, duněla mu v uších jako nějaký rituální buben.

„A jakmile to udělá,“ pokračovala profesorka Obsidiánová nebezpečným hlasem, „půjdete po něm.“

Praštila pěstí do stolu a všichni sebou trhli. Ona ale upírala pohled na Christophera.

Ten polkl, měl pocit, jako by její pohled procházel přímo skrz něj.

Promluvila hlasitěji, nelítostněji a nadšeněji. „Tentokrát neselžeme. Nemůžeme selhat.“ V očích se jí mstivě zablesklo. Vstala a zamávala pěstí ve vzduchu. „Tentokrát Olivera Bluea zabijeme.“