Pronásledování

PRONÁSLEDOVANÍ

(ZÁHADA RILEY PAIGE – KNIHA. 5)

B L A K E P I E R C E

Blake Pierce

Blake Pierce je autorem nejprodávanější mystery série RILEY PAGE, která obsahuje tajuplné thrillery, plné napětí, NAVŽDY PRYČ (kniha č. 1), POSEDLOST (kniha č. 2), TOUŽENÍ (kniha č. 3), VÁBENÍ (kniha č. 4), PRONÁSLEDOVANÍ (kniha č. 5) a SOUŽENÍ (kniha č. 6). Blake Pierce je rovněž autorem mystery série MACKENZIE WHITE a mystery série AVERY BLACK.

Zapálený čtenář a celoživotní fanoušek mystery a thriller žánrů, Blake, se zajímá o názory svých čtenářů, a tak ho neváhejte kontaktovat na stránkách www.blakepierceauthor.com, abyste se dověděli více a byli s ním v kontaktu.

Copyright © 2016 Blake Pierce. Všechna práva vyhrazena. S výjimkou případů povolených v USA. Copyright Act z roku 1976, žádná z částí této publikace nesmí být reprodukována, distribuována nebo žádnou formou či médiem vysílána nebo ukládána v databázích či úložných systémech, bez předchozího svolení autora. Tento ebook je licencován pro vaše osobní využití. Tento ebook nesmí být dále prodáván nebo předáván jiným osobám. Pokud chcete knihu sdílet s další osobou, zakupte si, prosím, další kopie pro každého příjemce. Pokud čtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro vaše použití, vraťte ji prosím a zakupte si svou vlastní kopii. Děkujeme vám za respektování tvrdé práce tohoto autora. Obsah této knihy je fiktivní. Jména, postavy, organizace, místa, události a zápletky jsou beze zbytku produktem autorovy představivosti nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo zesnulými, je čistě náhodná. Obrázek na přebalu Copyright GongTo použit s licencí od Shutterstock.com.

KNIHY OD AUTORA BLAKE PIERCE

RILEY PAIGE MYSTERY SÉRIE

NAVŽDY PRYČ (kniha č. 1)

POSEDLOST (kniha č. 2)

TOUŽENÍ (kniha č. 3)

VÁBENÍ (kniha č. 4)

PRONÁSLEDOVANÍ (kniha č. 5)

SOUŽENÍ (kniha č. 6)

MACKENZIE WHITE MYSTERY SÉRIE

NEŽ ZABIJE (kniha č. 1)

NEŽ SE PODÍVÁ (kniha č. 2)

NEŽ ZATOUŽÍ (kniha č. 3)

AVERY BLACK MYSTERY SÉRIE

DŮVOD ZABÍJET (kniha č. 1)

DŮVOD PRO ÚTĚK (kniha č. 2)

OBSAH

PROLOG

KAPITOLA PRVNÍ

KAPITOLA DRUHÁ

KAPITOLA TŘETÍ

KAPITOLA ČTVRTÁ

KAPITOLA PÁTÁ

KAPITOLA ŠESTÁ

KAPITOLA SEDMÁ

KAPITOLA OSMÁ

KAPITOLA DEVÁTÁ

KAPITOLA DESÁTÁ

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

KAPITOLA DVANÁCTÁ

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

KAPITOLA PATNÁCTÁ

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ ŠESTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ SEDMÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ OSMÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ DEVÁTÁ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ DRUHÁ

PROLOG

Hluk rychle jedoucího vozu zvláštní agentky Riley Paige narušilo ticho temných ulic Fredericksburgu. Její patnáctiletá dcera nebyla nikde k nalezení, ale Riley byla více rozzuřená než vystrašená. Měla dobrou představu o tom, kde April je – se svým novým přítelem, sedmnáctiletým odpadlíkem ze střední školy, Joelem Lambertem. Riley se ze všech sil snažila tomuto vztahu zamezit, ale nepodařilo se jí to.

To se dnes večer změní, pomyslela si s odhodláním.

Zaparkovala před domem Joela, zchátralém malém obydlí v nechutném sousedství. Už tu jednou byla a dala Joelovi ultimátum, aby se od její dcery držel dál. Očividně ji ignoroval.

Na domě nesvítilo žádné světlo. Možná uvnitř nikdo není. Nebo by taky to, co by tam Riley mohla najít, mohlo být nad její síly. Ale jí to bylo jedno. Zabušila na dveře.

"Joeli Lamberte! Otevři!" vykřikla.

Několik minut bylo ticho. Riley znovu zabouchala na dveře. Tentokrát uvnitř zaslechla tlumené nadávky. Na verandě se rozsvítilo. Dveře, na kterých byl řetěz, se pootevřely. Ve světle verandy Riley spatřila neznámou tvář. Byl to vousatý, zdrogovaně vyhlížející muž, kterému bylo asi devatenáct nebo dvacet.

"Co chcete?" zeptal se muž omámeně.

"Jdu si pro mou dceru," řekla Riley.

Muž vypadal zmateně.

"Jste na špatné adrese, paní," řekl.

Pokusil se zavřít dveře, ale Riley do nich kopla tak silně, že se bezpečnostní řetěz uvolnil a dveře se otevřely dokořán.

"Hej!" vykřikl muž.

Riley vtrhla dovnitř. Dům vypadal podobně jako když tu byla naposledy – byl tu hrozný zmatek a podezřelý zápach. Mladý muž byl vysoký a šlachovitý. Riley si povšimla, že je podobný Joelovi. Ale on nebyl dost starý na to, aby byl Joelův otec.

"Kdo jsi?" zeptala se.

"Jsem Guy Lambert," odpověděl.

"Joelův bratr?" Hádala Riley.

"Jo. Kdo k čertu jste?"

Riley vytáhla svůj odznak.

"Zvláštní agentka Riley Paige, FBI," řekla.

Muž vyděšeně vypoulil oči.

"FBI? Hele, to musí být nějaký omyl."

"Jsou tady tvoji rodiče?" Tázala se Riley.

Guy Lambert pokrčil rameny.

"Rodiče? Jaký rodiče? Joel a já tady žijeme sami."

Riley to ani nepřekvapilo. Když tu byla naposledy, nabyla dojmu, že Joelovi rodiče jsou mimo hru. Co se s nimi stalo, to nedokázala odhadnout.

"Kde je moje dcera?" Zeptala se Riley.

"Paní, já vaši dceru ani neznám."

Riley vykročila k nejbližším dveřím. Guy Lambert se jí snažil zastoupit cestu.

"Hele, neměla byste mít povolení k domovní prohlídce?" zeptal se.

Riley ho odstrčila.

"Teď stanovuji pravidla já," zavrčela.

Riley prošla dveřmi do neuklizené ložnice. Nikdo tam nebyl. Pokračovala skrze další dveře do špinavé koupelny a pak dalšími dveřmi, které vedly do druhé ložnice. Stále nikde nikdo.

V obývacím pokoji uslyšela vykřiknout hlas.

"Ani hnout!"

Spěchala zpátky do obývacího pokoje.

Spatřila svého partnera, agenta Billa Jeffreys, jak stojí ve vstupních dveřích. Než odjela z domova, zavolala mu o pomoc. Guy Lambert seděl zhrouceně na pohovce a vypadal sklesle.

"Zdálo se, že tenhle chlapec má namířeno ven," řekl Bill. "Právě jsem si s ním vyjasnil, že by tady měl na tebe počkat."

"Kde jsou?" Dožadovala se Riley Lamberta. "Kde je tvůj bratr a moje dcera?"

"Nemám ani tušení."

Riley ho popadla za tričko a vytáhla ho na nohy.

"Kde je tvůj bratr a moje dcera?" opakovala.

Když řekl: "Nevím," udeřila s ním o zeď. Slyšela, jak Bill nesouhlasně zasténal. Nepochybně se obával, že by se to Riley mohlo vymknout kontrole. Ale jí to bylo jedno.

Naprosto zpanikařený Guy Lambert vyprsknul odpověď.

"Jsou v dalším bloku na této ulici. Třináct třicet čtyři."

Riley ho pustila. Bez dalšího slova se vyřítila ze vstupních dveří a Bill ji následoval.

Riley měla připravenou baterku a kontrolovala čísla domů. "Tudy," řekla.

"Musíme zavolat posily," řekl Bill.

"Nepotřebujeme posily," řekla Riley, zatímco běžela po chodníku.

"To mi nedělá starosti." Bill šel za ní.

Za pár okamžiků Riley stála na zahradě jednopatrového domu. Byl zchátralý a zřejmě odsouzený k demolici, po obou stranách byly nezastavěné pozemky – typické "doupě pro narkomany", pro uživatele heroinu. Připomnělo jí to dům, kde ji věznil sadistický psychopat jménem Peterson. Držel ji v kleci a týral ji propanovou pochodní, dokud neutekla a nevyhodila to místo do povětří, s pomocí jeho vlastní zásoby propanu.

Na chvíli zaváhala, otřesená tou vzpomínkou. Ale pak si připomněla:

Je tam April.

"Připrav se," řekla Billovi.

Bill vytáhl svou baterku a zbraň a společně vykročili směrem k domu.

Když Riley dorazila na verandu, viděla, že okna jsou zatlučená prkny. Tentokrát nehodlala klepat. Nechtěla Joela, nebo kohokoli jiného, kdo tam byl, varovat.

Zkusila kouli na dveřích. Otočila se. Ale dveře byly zamčené na západku. Vytáhla pistoli a vypálila, západka byla odpálena. Znovu otočila koulí a dveře se otevřely dokořán.

Dokonce i po tmě tam venku si její oči musely zvyknout, když s Billem vstoupili do obývacího pokoje. Jediné světlo pocházelo od roztroušených svíček. Osvětlily děsivou scénu s odpadky a nečistotami, které zahrnovaly i prázdné sáčky od heroinu, injekčních stříkaček a dalšího nádobíčka pro drogy. Bylo vidět asi sedm lidí – dva nebo tři z nich se líně postavili na nohy po rámusu, který Riley nadělala, zbytek stále ležel na podlaze nebo byl stočený v křeslech v drogami navozeném omámení. Všichni vypadali zdrogovaně a nemocně a jejich šaty byly špinavé a potrhané.

Riley zasunula svou zbraň do pouzdra. Bylo jasné, že ji nepotřebuje – zatím ne.

"Kde je April?" vykřikla. "Kde je Joel Lambert?"

Muž, který se právě postavil, řekl zastřeným hlasem, "Nahoře."

S Billem v patách Riley stoupala vzhůru po temném schodišti a svítila si před sebou baterkou. Cítila, jak pod její tíhou hnijící schody povolují. S Billem vstoupili do chodby v horní části schodiště. Tři vchody, z nichž jeden vedl do odporně páchnoucí koupelny, byly bez dveří a byly viditelně prázdné. Čtvrtý vchod měl ještě dveře a ty byly zavřené.

Riley vykročila ke dveřím. Bill natáhl ruku, aby ji zastavil.

"Nech mě jít první," řekl.

Riley si ho nevšímala a prošla kolem něj, otevřela dveře a vstoupila dovnitř.

Riley se málem podlomily nohy z toho, co spatřila. April ležela na holé matraci, znovu a znovu mumlala "Ne, ne, ne". Oslabeně se svíjela, zatímco se z ní Joel Lambert snažil stáhnout oblečení. Obézní, domácký muž stál opodál a čekal, až Joel dokončí svůj úkol. Na nočním stolku s hořícími svíčkami ležela jehla a lžíce.

Riley to v mžiku pochopila. Joel April zdrogoval téměř do bezvědomí a nabízel ji jako sexuální službičku tomuto odpornému muži – ať už za peníze nebo pro jiný účel, Riley neměla tušení.

Znovu vytáhla svou zbraň a namířila ji na Joela. To bylo vše, co mohla udělat, aby se ovládla a nezastřelila ho hned teď.

"Jdi od ní pryč," řekla.

Joel jasně pochopil její rozpoložení. Zvedl ruce a odstoupil od postele.

Riley ukázala na druhého muže a řekla Billovi, "Nasaď tomu bastardovi želízka. Odveď ho do auta. Teď můžeš zavolat posily."

"Riley, poslouchej mě ..." Billův hlas se vytratil.

Riley věděla, co Bill nevyřkl. Dobře pochopil, že Riley chtěla jenom pár minut s Joelem o samotě. On se pochopitelně zdráhal to připustit.

Se svou zbraní stále namířenou na Joela, Riley se podívala na Billa s prosebným výrazem. Bill pomalu přikývl, pak přešel k druhému muži, řekl mu jeho práva, spoutal ho a vedl ho ven.

Riley za nimi zavřela dveře. Pak tiše stála, čelem k Joelovi Lambertovi, její zbraň byla stále namířena. Toto byl chlapec, do kterého se April zamilovala. Ale toto nebyl obyčejný teenager. Byl hluboce zapojen do obchodu s drogami. Použil drogy na její vlastní dceru a zřejmě hodlal prodat Aprilino tělo. Toto nebyl člověk schopný někoho milovat.

"Co si myslíš, že se chystáš udělat, policajtko?" řekl. "Mám svoje práva, víš." Zaculil se na něj stejně jako to udělal posledně, když ho viděla.

Zbraň se v Rileyně ruce mírně zachvěla. Nesmírně toužila po tom stisknout spoušť a odprásknout tohoto ubožáka. Ale to nemohla dopustit.

Všimla si, že Joel se šinul ke stolu. Měl statnou postavu a byl o něco vyšší než Riley. Pohyboval se směrem k basebalové pálce, opřené o stůl, kterou měl evidentně kvůli sebeobraně. Riley potlačila zasmušilý smích. Vypadalo to, že udělá přesně to, co si přeje, aby udělal.

"Jsi zatčen," řekla.

Svou zbraň uložila do pouzdra a sáhl po poutech vzadu na opasku. Přesně jak doufala, Joel se vrhl pro basebalovou pálku, zvedl ji a divoce se s ní po Riley ohnal. Obratně se vyhnula úderu a připravila se na další útok.

Tentokrát Joel zvedl pálku do výšky a zamýšlel jí s ní rozbít hlavu. Ale jak se jeho ruka pohnula dolů, Riley se sehnula a natáhla se po úzkém konci pálky. Popadla ho a pak s ním prudce trhla. Vychutnala si překvapený výraz v jeho tváři, když ztratil rovnováhu.

Joel sáhl po konci stolu, aby zamezil svému pádu. Když byla jeho ruka pevně opřená o stůl, Riley na ni zamířila pálkou. Slyšela zvuk lámajících se kostí.

Joel uboze vykřikl a spadl na podlahu.

"Ty šílená děvko!" zaječel. "Zlomila jsi mi ruku."

Zatímco lapal po dechu, Riley ho připoutala ke sloupku postele.

"Nemohla jsem si pomoci," řekla. "Bránil ses a já jsem ti náhodou zavřela ruku do dveří. Omlouvám se za to."

Riley připoutala jeho neporaněnou ruku ke spodní části sloupku postele. Pak se postavila na jeho zlomenou ruku celou svou váhou.

Joel vykřikl a svíjel se. Mlátil kolem sebe bezmocně nohama.

"Ne, ne, ne!" křičel.

Zatímco svou nohu stále držela na místě, Riley se skrčila k jeho obličeji.

Výsměšně řekla, "´ Ne, ne, ne!´ Kde jsem tahle slova už předtím slyšela? Právě před několika minutami?"

Joel brečel bolestí a hrůzou.

Riley se o nohu ještě více opřela.

"Kdo to řekl?" zeptala se.

"Vaše dcera ... ona to řekla."

"Co řekla?"

"´Ne, ne, ne ...´"

Riley trochu polevila na tlaku.

"A proč to moje dcera říkala?" zeptala se.

Joel mohl skrze jeho prudké vzlyky sotva promluvit.

"Protože ... byla bezmocná ... a v bolestech. Pochopil jsem. Chápu."

Riley dala nohu pryč. Viděla, že mu to došlo – alespoň pro tuto chvíli, i když pravděpodobně ne nadobro. Ale to bylo to nejlepší – nebo to nejhorší – co v tuto chvíli mohla udělat. Zasluhoval si smrt, nebo něco daleko horšího. Ale nedokázala se přinutit to udělat. Alespoň tu ruku už nikdy nebude moci pořádně používat.

Riley odešla od Joela, spoutaného a přihrblého, a spěchala ke své dceři. Apriliny zorničky byly rozšířené a Riley věděla, že ji moc dobře nevidí.

"Mami?" Řekla April skuhravě.

Zvuk toho slova v Riley rozpoutal úzkost. Když začala April pomáhat s oblékáním, vyhrkly jí slzy.

"Odvedu tě odsud," řekla mezi vzlyky. "Všechno bude v pořádku."

Ale jak ta slova vyslovovala, Riley s zároveň modlila, aby byla pravdivá.

KAPITOLA PRVNÍ

Riley lezla po čtyřech špínou ve vlhkém stísněném prostoru pod domem. Obklopovala ji naprostá tma. Přemýšlela, proč si s sebou nevzala baterku. Konec konců už na tomto hrůzném místě předtím byla.

Opět uslyšela z temnoty volat hlas April.

"Mami, kde jsi?"

Zoufalství bodalo Riley u srdce. Věděla, že April je zavřená někde v této ďábelské temnotě. Byla týrána bezcitným monstrem.

"Já jsem tady," zavolala Riley. "Už jdu. Mluv dál, abych tě mohla najít."

"Já jsem tady," volala April.

Riley se plazila tím směrem, ale o chvíli později zaslechla hlas své dcery promluvit z jiného směru.

"Já jsem tady."

Pak se hlas rozléhal temnotou.

"Já jsem tady ... Já jsem tady ... Já jsem tady ..."

Nebyl to pouze jeden hlas a nebyla to jen jedna dívka. Mnoho dívek volalo o pomoc. A ona netušila, jak se k nim dostat.

Riley se probudila ze své noční můry stiskem ruky. Usnula, přitom držela April za ruku, a April se nyní začínala probouzet. Riley se posadila zpříma a pohlédla na svou dceru, ležící v posteli.

Obličej April byl stále poněkud nezdravý a bledý, ale její ruka byla silnější a už nebyla studená. Vypadala mnohem lépe, než včera. Noc na klinice jí velmi prospěla.

April se podařilo zaostřit oči na Riley. Pak vytryskly slzy, jak Riley očekávala.

"Mami, co kdybys nepřišla?" Řekla April přiškrceným hlasem.

Riley cítila, jak ji pálí oči. April tutéž otázku položila už nespočetně krát. Riley si ani nemohla odpověď představit, natož ji vyřknout nahlas.

Riley zazvonil mobilní telefon. Viděla, že to je Mike Nevins, forenzní psychiatr, který byl také její dobrý přítel. Riley dostal z mnoha osobních krizí a s radostí pomáhal i s touto.

"Jen volám, jak se daří," řekl Mike. "Doufám, že jsem tě nezastihl nevhod?"

Riley byla ráda, že slyší Mikův přátelský hlas.

"Vůbec ne, Miku. Díky za zavolání.

"Jak se jí vede?"

"Myslím, že lépe."

Riley netušila, co by si počala bez Mikovy pomoci. Poté, co včera Riley dostala April od Joela, následoval blázinec se záchrannou službou, lékařským ošetřením a policejními zprávami. Včera večer Mike zařídil, aby April umístili sem, do zdravotního a rehabilitačního centra Corcoran Hill.

Bylo to tu mnohem hezčí, než v nemocnici. I s veškerou potřebnou technikou byl pokoj atraktivní a pohodlný. Riley skrze okno viděla stromy na dobře udržovaném prostranství.

Právě v ten moment vstoupil do místnosti doktor April. Když vstoupil doktor Ellis Spears, vlídně vyhlížející muž s mladistvou tváří, ale několika šedými vlasy, telefonát ukončili.

Dotkl se Apriliny ruky a zeptal se, "Jak se cítíš?"

"Ne moc dobře," řekla.

"No, dopřej si čas," řekl. "Budeš v pořádku. Paní Paige, mohl bych si s vámi promluvit?"

Riley přikývla a následovala ho do haly. Doktor Spears se letmo podíval na nějaké informace na své podložce se svorkou.

"Heroin už je teď téměř pryč z její soustavy," řekl. "Ten chlapec jí dal nebezpečnou dávku. Naštěstí z krevního oběhu odchází rychle. Není pravděpodobné, že bude mít další fyzické abstinenční příznaky. Bolest, kterou právě teď prožívá, je spíše emotivní, než fyzická."

"Bude ...?" Riley se nedokázala přinutit dokončit tu otázku.

Naštěstí doktor pochopil, co si přeje vědět.

"Mít recidivu nebo mít touhu? To je těžké říct. Užívání heroinu poprvé může vytvořit nádherný pocit – jako nic jiného na světě. V tuto chvíli není závislá, ale pravděpodobně ten pocit nezapomene. Vždy bude existovat nebezpečí, že ji to bude lákat zpátky k silným pocitům, které to vyvolalo."

Riley pochopila, co se jí doktor snaží říct. Od nynějška bude životně důležité, aby se April držela stranou od možnosti užívání drog. Byly to děsivé vyhlídky. April nyní přiznala, že kouřila marihuanu a brala prášky – některé byly zřejmě léky proti bolesti na předpis, velmi nebezpečné opioidy.

"Doktore Spearsi, já—"

Riley měla chvíli problémy utvořit otázku, která jí vytanula na mysl.

"Nechápu, co se stalo," řekla. "Proč by udělala něco takového?"

Doktor se na ni soucitně usmál. Riley hádala, že tuto otázku slyšel poměrně často.

"Útěk," řekl. "Ale já nemluvím o kompletním úniku od života. Ona není ten druh uživatele. Ve skutečnosti si nemyslím, že je od přírody uživatel. Jako všichni teenageři má impulsivní sebeovládání. To je prostě záležitost nezralého mozku. Opravdu se jí líbilo krátkodobé opojení, které jí drogy poskytly. Naštěstí neužila tolik, aby si sama způsobila nějaké trvalé poškození."

Doktor Spears se na chvíli tiše zamyslel.

"Její zkušenost byla neobyčejně traumatizující," řekl. "Mluvím o tom, jak se ji ten kluk snažil sexuálně zneužít. Jen ta samotná vzpomínka by mohla stačit na to, aby se nadobro stranila drogám. "Ale je také možné, že emocionální úzkost může být nebezpečným spouštěčem."

Riley zabolelo u srdce. Emoční stres se zdál být v těchto dnech nevyhnutelným faktem rodinného života.

"Musíme ji pár dní sledovat," řekl doktor Spears. "Poté bude potřebovat hodně péče, odpočinku a pomoci s analýzou sebe sama."

Lékař se a pokračoval a pokračoval ve své obchůzce. Riley stála v hale, cítila se sama a ustaraně.

To je to, co se také stalo Jilly? říkala si. Mohla April skončit stejně jako to zoufalé dítě?

Před dvěma měsíci ve Phoenixu, v Arizoně, Riley zachránila od prostituce dívku, ještě mladší než byla April. Mezi nimi se vytvořilo zvláštní emocionální pouto a Riley se snažila zůstat s ní v kontaktu po jejím umístění v azylovém domě pro dospívající. Ale před několika dny Riley oznámili, že Jilly utekla. Riley se nemohla vrátit do Phoenixu, a proto vyslala agenta FBI, aby pomohl. Věděla, že jí ten muž byl zavázán a očekávala, že se dnes ozve.

Mezitím byla Riley alespoň tam, kde ji April potřebovala.

Zamířila zpět do pokoje své dcery, když náhle v chodbě zaslechla, jak někdo volá její jméno. Otočila se a uviděla ustaranou tvář svého bývalého manžela, Ryana, který se k ní blížil. Když mu včera volala, aby mu řekla, co se stalo, byl v Minneapolis a pracoval na soudním případu.

Riley byla překvapena, že ho vidí. Ryanova dcera byla na jeho seznamu priorit až někde dole – daleko pod právnickou profesí a mnohem níž, než svoboda, kterou si teď užíval jako starý mládenec. Pochybovala, že se vůbec ukáže.

Ale nyní se vrhl k Riley a objal ji, jeho tvář byla plná obav.

"Jak je jí? Jak je jí?"

Ryan opakoval otázku, nenechával Riley prostor pro odpověď.

"Bude v pořádku," podařilo se Riley konečně říct.

Ryan se vymanil z objetí a podíval se na Riley s výrazem utrpení.

"Je mi to líto," řekl. "Je mi to tak líto. Říkala jsi, že má April problémy, ale já jsem neposlouchal. Měl jsem tu pro vás obě být."

Riley nevěděla, co říci. Omlouvat se nebyl Ryanův styl. Ve skutečnosti čekala, že přijde s haldou obviňování za to, co se stalo. To byl běžný způsob, jakým řešil rodinné krize. Zdá se, že to co se právě stalo April bylo dost hrozné i pro něj. Jistě už mluvil s doktorem a celý ten hrozný příběh si vyslechl.

Ukázal hlavou směrem ke dveřím.

"Můžu ji vidět?" zeptal se.

"Samozřejmě," řekla Riley.

Riley stála ve dveřích a sledovala, jak Ryan spěchal k Aprilině posteli a vzal ji do náruče. Chvíli svou dceru pevně držel. Riley si pomyslela, že viděla jak se jeho záda nadzvedla vzlykem. Pak si sedl vedle April a držel ji za ruku.

April se znovu rozplakala.

"Ach, tati, já jsem to tak zpackala," řekla. "Víš, chodila jsem s jedním klukem –"

Ryan se dotkl jejích rtů, aby ji utišil.

"Ššš. Nemusíš mi nic říkat. To je v pořádku."

Riley pocítila sevření v krku. Najednou měla poprvé po velmi dlouhé době pocit, jako by všichni tři byli jedna rodina. Bylo to dobře nebo špatně? Bylo to znamení, že přijdou lepší časy nebo že se schylovalo k dalšímu zklamání a zlomenému srdci? Neměla ani tušení.

Riley ode dveří sledovala, jak Ryan jemně hladil vlasy své dcery a April zavřela oči a uvolnila se. Byl to dojemný pohled.

Kdy se to všechno pokazilo? říkala si.

Ocitla se, jak si přeje, aby mohla vrátit čas do nějakého zásadního okamžiku, kdy udělala nějakou hroznou chybu, všechno by udělala jinak, aby se to všechno nikdy nestalo. Byla si docela jistá, že Ryan myslí na totéž.

Byla to ironická myšlenka a ona to věděla. Vrah, kterého předevčírem zatkla, byl posedlý hodinami, pózoval své oběti jako ručičky na ciferníku. A teď byla tady, se svými vlastními touhami o čase.

Kdybych ji jen dokázala uchránit od Petersona, pomyslela si a otřásla se.

Stejně jako Riley i April byla uvězněna v kleci a trýzněna tím sadistickým monstrem a jeho propanovou pochodní. Od té doby chudinka holka zápasila s post traumatickou stresovou poruchou.

Ve skutečnosti však Riley věděla, že problém se táhne mnohem déle.

Možná kdybychom se s Ryanem nikdy nerozvedli, zauvažovala.

Ale jak by bylo možné tomu předejít? Ryan byl odměřený a neúčastnil se jako manžel i jako otec, kromě toho to byl záletník. Ne, že by všechnu vinu házela na něj. Sama udělala mnoho chyb. Nikdy nedosáhla správné rovnováhy mezi prací u FBI a rolí matky. A příliš si nevšimla varovných signálů, že se April žene do problémů.

Ještě víc posmutněla. Ne, nemohla přijít na jeden konkrétní okamžik, ve kterém by mohla všechno změnit. Její život byl plný chyb a promarněných příležitostí. Kromě toho moc dobře věděla, že nemůže vrátit čas. Nebyl důvod toužit po nemožném.

Zazvonil jí telefon a ona znovu vyšla na chodbu. Její srdce bilo rychleji, když viděla, že hovor je od Garretta Holbrooka, agenta FBI, který si vzal na starost pátrání po Jilly.

"Garrette!" odpověděla na telefonát. “Co se děje?"

Garrett odpověděl svým charakteristickým monotónním hlasem.

"Mám dobrou zprávu."

Riley se okamžitě dýchalo snadněji.

"Sebrali ji policajti," řekl Garrett. "Celou noc byla na ulici bez peněz a neměla kam jít. Chytili ji při krádeži v obchodě. Právě teď jsem s ní na policejní stanici. Propustím ji na kauci, ale ... "

Garrett se odmlčel. Riley se nelíbilo to slovo, "ale".

"Možná by sis s ní měla promluvit," řekl.

O pár vteřin později, Riley uslyšela známý zvuk Jillyna hlasu.

“Ahoj, Riley."

Nyní, když Rileyna panika polevovala, začala se zlobit.

"Ne, žádný ´ahoj´. Co sis myslela, když jsi takhle utekla?"

"Já už se tam nevrátím," řekla Jilly.

"Ale vrátíš."

"Prosím nenuť mě jít zpátky."

Riley chvíli nic neříkala. Nevěděla, co říci. Věděla, že azylový dům, kde byla Jilly ubytovaná, má dobré, pečující prostředí. Riley poznala část personálu, který byl velmi nápomocen.

Ale Riley také chápala, jak se Jilly cítí. Když spolu naposledy hovořily, Jilly si stěžovala, že ji nikdo nechce, že si jí náhradní rodiče neustále nevšímají.

"Nelíbí se jim moje minulost," řekla Jilly.

Ten hovor skončil špatně, s Jilly v slzách, žádající Riley, aby ji adoptovala. Riley nebyla schopná vysvětlit tisíc důvodů, proč to není možné. Doufala, že tento rozhovor neskončí stejným způsobem.

Předtím, než Riley vymyslela co říct, Jilly řekla: "Tvůj přítel s tebou chce mluvit."

Riley znovu zaslechla hlas Garretta Holbrooka.

"Pořád říká, že – nechce jít zpátky do azylového domu. Ale já mám nápad. Jedna z mých sester, Bonnie, uvažuje o adopci. Jsem si jistý, že by ona i její manžel byli rádi, kdyby mohli Jilly adoptovat. Tedy pokud Jilly – "

Přehlušil ho Jilly nadšený vřískot, která křičela, "Ano, ano, ano!" znovu a znovu.

Riley se usmála. Byl to přesně ten okamžik, který teď potřebovala.

"To zní to jako dobrý plán, Garrette," řekla. "Dej mi vědět, jak to dopadne. Díky moc za pomoc."

"Kdykoli," řekl Garrett.

Telefonát ukončili. Riley znovu vešla do dveří a viděla, že Ryan a April nyní vedou bezstarostnou konverzaci. Všechno jí najednou připadalo mnohem lepší. Přes všechny její nedostatky a Ryanovy také, dali April mnohem lepší život, než jaký mělo mnoho jiných dětí.

Vtom ucítila na rameni ruku a uslyšela hlas.

“Riley.”

Otočila se a spatřila Billovu přátelskou tvář. Když odstoupila ode dveří, aby s ním promluvila, Riley si nemohla pomoci a pohlížela střídavě na svého dlouholetého partnera a svého bývalého manžela. I ve svém momentálním rozrušení Ryan vypadal jako úspěšný právník, kterým také byl. Jeho blonďaté vzezření a uhlazené způsoby mu všude otevíraly dveře. Na druhou stranu vypadal Bill, jak si často uvědomovala, spíš jako ona. Jeho tmavé vlasy byly prošedivělé a byl pevnější a pomuchlanější než Ryan. Ale Bill byl kompetentní ve své odbornosti a v životě se na něj mohla více spolehnout.

"Jak se jí vede?" Zeptal se Bill.

"Je to lepší. Jak to jde s Joelem Lambertem?"

Bill zavrtěl hlavou.

"Ten malý kriminálník je opravdu kus," řekl. "Aspoň ale mluví. Říká, že zná nějaké kluky, kteří vydělali spoustu peněz na mladých dívkách, a on si myslel, že by to sám taky zkusil. Žádná známka po lítosti, je to sociopat až na kost. Každopádně ho rozhodně odsoudí a bude sedět ve vězení. Pravděpodobně se přizná výměnou za dohodu o délce trestu."

Riley se zamračila. Nenáviděla u žaloby dohody. A tato byla obzvláště zneklidňující.

"Já vím, co si o tom myslíš," řekl Bill. "Hádám, že bude hodně mluvit a my budeme moci polapit spoustu zmetků. To je dobrá věc."

Riley přikývla. Pomáhalo jí vědomí, že z tohoto strašného utrpení vzejde něco dobrého. Ale bylo tu něco, co potřebovala s Billem probrat a nebyla si jistá, jak to říct.

"Bille, ohledně mého návratu do práce..."

Bill ji poplácal po rameni.

"Nemusíš mi nic říkat," řekl. "Nemůžeš chvíli pracovat na případech. Potřebuješ si vzít volno. Neboj, já to chápu. A v Quanticu to také všichni pochopí. Vezmi si tolik volna, kolik budeš potřebovat."

Podíval se na hodinky.

"Omlouvám se, že musím pryč, ale –"

"Jen jdi," řekla Riley. "A díky za vše."

Objala Billa a on odešel. Riley stála v chodbě, přemýšlela o blízké budoucnosti.

“Vezmi si tolik volna, kolik budeš potřebovat," řekl Bill.

To by ale nemuselo být zrovna snadné. Co se právě stalo April bylo připomínkou zla, které venku číhá. Její prací bylo zastavit tolik zla, kolik jen mohla. A pokud se v životě naučila jednu věc, pak to bylo, že zlo nikdy neodpočívá.