Kdyby běžela

KDYBY BĚŽELA

(ZÁHADA KATE WISE – KNIHA 3)

BLAKE PIERCE

Blake Pierce

Blake Pierce patří mezi nejprodávanější autory USA Today a proslavil se svou mysteriózní sérií RILEY PAGE, v níž dosud vyšlo šestnáct knih (a vycházejí další). Blake Pierce je rovněž autorem mysteriózní série MACKENZIE WHITE, která sestává ze třinácti knih (a vycházejí další); mysteriózní série AVERY BLACK, jež se skládá ze šesti knih; mysteriózní série KERI LOCKE o pěti knihách; mysteriózní série MAKING OF RILEY PAIGE, v níž zatím vyšlo pět knih (a vycházejí další); mysteriózní série KATE WISE, ve které bylo dosud publikováno šest knih (a vycházejí další); psychologických mysteriózních thrillerů CHLOE FINE, kterých zatím vyšlo pět (a vycházejí další); série psychologických thrillerů JESSIE HUNT, sestávající z pěti knih (a vycházejí další); série psychologických thrillerů AU PAIR, jež zatím čítá dvě knihy (a vycházejí další), a mysteriózní série ZOE PRIME, která se momentálně skládá ze dvou knih (a vycházejí další).

Jako zanícený čtenář a celoživotní fanoušek mysteriózního žánru a thrillerů od Vás Blake moc rád uslyší, neváhejte proto, navštivte www.blakepierceauthor.com, zjistěte více a zůstaňte v kontaktu.

Autorská práva © 2018 od Blake Pierce. Všechna práva vyhrazena. S výjimkou případů povolených podle zákona o autorských právech USA z roku 1976 žádná část této publikace nesmí být reprodukována, distribuována nebo předávána v žádné formě nebo jakýmikoli prostředky nebo uložena v databázi nebo v systému vyhledávání bez předchozího souhlasu autora. Tato e-kniha je licencována pouze pro vaše osobní použití. Tato e-kniha by neměla být znovu prodávána nebo dána jiným osobám. Chcete-li tuto knihu sdílet s jinou osobou, zakupte si další kopii pro každého příjemce. Pokud tuto knihu čtete a nekoupíte ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro vaši potřebu, vraťte ji prosím a zakupte si vlastní kopii. Děkujeme, že respektujete tvrdou práci tohoto autora. Toto je fiktivní dílo. Názvy, postavy, podniky, organizace, místa, události a incidenty jsou buď produktem autorovy fantazie, nebo se používají fiktivně. Jakákoliv podoba se skutečnými osobami, žijícími nebo mrtvými, je zcela náhodná. Jacket obrázek je autorským právem Tom Tom, je používán pod licencí společnosti Shutterstock.com.

KNIHY OD BLAKA PIERCE

SÉRIE PSYCHOLOGICKÝCH THRILLERŮ JESSIE HUNT

DOKONALÁ MANŽELKA (kniha č. 1)

DOKONALÝ BLOK (kniha č. 2)

DOKONALÝ DŮM (kniha č. 3)

DOKONALÝ ÚSMĚV (kniha č. 4)

SÉRIE PSYCHOLOGICKÝCH THRILLERŮ CHLOE FINE

STÍNY MINULOSTI (kniha č. 1)

VE STÍNU LŽÍ (kniha č. 2)

MYSTERIÓZNÍ SÉRIE KATE WISE

KDYBY TO VĚDĚLA (kniha č.1)

KDYBY TO VIDĚLA (kniha č.2)

KDYBY BĚŽELA (kniha č. 3)

SÉRIE STVOŘENÍ RILEY PAIGEOVÉ

SLEDOVANÁ (kniha č. 1)

ČEKÁNÍ (kniha č. 2)

VÁBENÍ (kniha č. 3)

SVEZENÍ (kniha č. 4)

MYSTERY SÉRIE RILEY PAIGEOVÁ

NAVŽDY PRYČ (kniha č. 1)

POSEDLOST (kniha č. 2)

TOUŽENÍ (kniha č. 3)

VÁBENÍ (kniha č. 4)

PRONÁSLEDOVÁNÍ (kniha č. 5)

SOUŽENÍ (kniha č. 6)

OPUŠTĚNÁ (kniha č. 7)

CHLADNÁ (kniha č. 8)

SLEDOVANÁ (kniha č. 9)

ZTRACENÁ (kniha č. 10)

POHŘBENÁ (kniha č. 11)

MACKENZIE WHITE MYSTERY SÉRIE

JEŠTĚ NEŽ ZABIJE (kniha č. 1)

JEŠTĚ NEŽ SPATŘÍ (kniha č. 2)

JEŠTĚ NEŽ POŽEHNÁ (kniha č. 3)

JEŠTĚ NEŽ VEZME (kniha č. 4)

JEŠTĚ NEŽ MUSÍ (kniha č. 5)

JEŠTĚ NEŽ POCÍTÍ (kniha č. 6)

KAPITOLA PRVNÍ

Nervy pracovaly na plné obrátky, až se jí zdálo, že se každou chvíli zhroutí. V těch boxerských rukavicích se necítila dvakrát nejlépe a ochranná helma ji nepříjemně škrtila. Nic z toho sice pro Kate Wise nebylo nové – trénovala už bezmála dva měsíce, nicméně dnes ji čekal první trénink se skutečným sparing partnerem. Byla si vědoma, že jde o běžnou součást tréninku, která se navíc nese v přátelském duchu, ale i tak byla nervózní. Měla totiž mlátit do někoho jiného, což nikdy nebrala na lehkou váhu.

Podívala se do protějšího rohu na svou sparing partnerku, mladší ženu, kterou se ze všech sil snažila nevnímat jako protivníka. Byla další členkou malé tělocvičny, která prošla boxerským výcvikovým programem. Jmenovala se Margo Dunn a navštěvovala kurz ze stejného důvodu jako Kate; bylo to skvělé cvičení na posílení celého těla, které nevyžadovalo dlouhé hodiny běhání ani posilování.

Margo se na Kate pousmála, když jí trenér nasazoval chrániče zubů. Kate přikývla, zatímco její trenér dělal přesně to samé. Jakmile jí chrániče obepnuly zuby, něco se v Kate zlomilo. Jako lusknutím prstu se dostala do boxerské nálady. Jistě, nervy stále pracovaly a celá ta situace jí nebyla úplně po chuti, ale bylo na čase vyrazit a začít makat. V celé hale bylo pouze sedm přihlížejících – trenéři a další dvě členky klubu, které přišly jen ze zvědavosti.

Někdo z přítomných rozezněl gong, který signalizoval začátek zápasu. Kate nakráčela do středu ringu, kde se potkala s Margo. Ťukly si rukavicemi na znamení respektu a odstoupily dva kroky vzad.

Zápas mohl začít. Kate zprvu kroužila po ringu a snažila se najít správný rytmus, jak ji to učili v kurzu. Udělala krok vpřed a vyslala první úder. Margo sice neměla problémy s jeho vykrytím, ale bylo fajn trochu se na začátek osmělit. Kate znovu udeřila, tentokrát levou rukou do týlu. Margo se opět ubránila a okamžitě kontrovala levačkou, která zasáhla Kate z boku do hlavy. Nebyl to tvrdý úder – přece jen se jednalo o obyčejný sparing – a navíc zasáhl vycpanou část boxerské helmy. Přesto se Kate mírně zapotácela.

Je ti šestapadesát, pomyslela si v duchu. Cos jako čekala?

Jak se tak zamýšlela sama nad sebou, Margo se vytasila s pravým hákem. Kate se pohotově vyhnula úkrokem do strany, což jí dodalo trochu sebedůvěry. Když zvládla vykrýt i následující direkt, zažehla se v ní touha po vítězství.

Moc dobře víš, proč tohle děláš, říkala si v duchu pro sebe. Po devíti týdnech máš osm kilo dole a svaly, o kterých se ti dříve ani nesnilo. Cítíš se tak o dvacet let mladší a upřímně… připadala sis někdy silnější?

Nepřipadala. A i když nebyla v boxu žádnou přebornicí, základy měla pevně zažité.

S touto myšlenkou v hlavě vyrazila vpřed, naznačila levý direkt, aby následně uštědřila Margo pravý hák. Jakmile přistál na její bradě, Kate neváhala a vyslala úder levačkou… a ještě jeden. Oba údery trefily cíl a Margo ztratila rovnováhu. Vletěla zády do provazů a z jejího výrazu bylo patrné, že tohle nečekala. Přesto se usmála. Stejně jako Kate, i ona věděla, že jde jen o trénink a teď právě dostala cennou lekci: za všech okolností si musí dávat pozor na náznaky.

Margo odpověděla dvěma direkty na tělo, které zasáhly žebra. Kate na moment zalapala po dechu. Když se pak konečně nadechla, všimla si, jak se na ni zleva řítí tvrdý pravý hák. Chtěla se pohnout, ale nebyla dostatečně rychlá. Úder, který trefil boční výztuhy helmy, jí pěkně otřásl.

Na pár vteřin byla dezorientovaná. Vše kolem viděla rozmazaně a sotva se držela na nohou. Dokonce přemýšlela o tom, že se svalí na zem, aby si trochu odpočinula.

Jo… na tohle už jsi stará.

Ale na druhou stranu si říkala: Znáš snad jinou ženu, která by takový úder dokázala ustát?

Kate odpověděla dvěma direkty a následným úderem na tělo. Trefila sice jen jeden z těch direktů, ale úder na tělo našel svůj cíl. Margo trochu zavrávorala a znovu se opřela o provazy. Následně vyrazila proti Kate a ohnala se poněkud uspěchaným zvedákem, kterým ji vlastně ani nechtěla ohrozit. Doufala, že Kate zvedne ruce při blokování úderu, aby ji následně mohla zasáhnout ranou na solar. Jenže Kate si všimla jejího zaváhání a moc dobře věděla, co má v úmyslu. Místo toho, aby se pokusila úder vykrýt, udělala úkrok doprava, kde si počkala, až ruka její soupeřky vyletí vzhůru, a poté se ohnala tvrdým pravým direktem, který zasáhl Margo zboku do hlavy.

Margo šla okamžitě k zemi. Dopadla na břicho a rychle se překulila. Vrátila se do svého rohu, kde si vyndala chrániče zubů. Usmála se na Kate a nevěřícně kroutila hlavou.

„Omlouvám se,“ řekla Kate, klečíc před Margo.

„To nemusíš,“ odpověděla. „Vůbec nechápu, jak můžeš být takhle rychlá. To já bych se ti asi měla omluvit. Vzhledem k tvému věku jsem tak nějak předpokládala, že budeš… pomalejší.“

Katin trenér – prošedivělý šedesátník s dlouhými bílými vousy – vylezl mezi provazy a chichotal se. „Já udělal tu samou chybu,“ řekl. „A týden jsem pak kvůli tomu chodil s monoklem. Trefila mě tím samým úderem, který tě poslal k zemi.“

„Za to se mi vážně omlouvat nemusíš,“ odpověděla jí Kate. „Taky jsi mě málem dostala tím jedním úderem do hlavy, to byla pořádná rána.“

„Měla tě jím dostat,“ podotkl trenér. „Upřímně řečeno, takhle tvrdé údery vidím při sparingu nerad.“ Poté se podíval na Margo. „Tak co? Chceš pokračovat?“

Margo přikývla a postavila se zpět na nohy. Trenér jí znovu nasadil chrániče zubů, a obě ženy se pak vrátily do svých rohů, kde vyčkávaly na gong.

Zvuk, který Kate zaslechla, však nepatřil gongu. Namísto toho uslyšela svůj mobilní telefon. A tohle vyzvánění má nastavené pouze na hovory z úřadu.

Rychle si vyndala chrániče z pusy a natáhla ruce směrem k trenérovi. „Omlouvám se,“ řekla. „Tohle ale musím vzít.“

Její trenér věděl, že pracuje na částečný úvazek jako zvláštní agentka. Připadalo mu drsné (jeho slova, ne její), že odmítla jít do důchodu z takovéhle práce. Takže se snažil rozvázat jí rukavice nejrychleji, jak mohl.

Kate se protáhla mezi provazy a utíkala ke své tašce, která ležela opřená o zeď. Nikdy ji nenechávala v šatně, právě pro případ takového hovoru. Popadla telefon, a jakmile na displeji uviděla jméno ředitele Durana, její srdce se rozbušilo vzrušením i beznadějí v jednom.

„Tady agentka Wise,“ řekla.

„Wise, tady je Duran. Máte chvilku?“

„Mám,“ řekla a s napětím v očích se dívala směrem k ringu. Margo tam mezitím pracovala se svým trenérem na rozpoznání náznaků. „Co pro vás můžu udělat?“

„Doufal jsem, že byste se mohla zapojit do jednoho případu. S okamžitou platností, takže byste musela s agentkou DeMarco odletět už dnes večer.“

„Tak to nevím,“ odpověděla. A vážně si nebyla jistá. Bylo to hodně na kvap, zvlášť když během posledních týdnů vedla několik rozhovorů se svou dcerou Melissou o tom, jak nebude tak snadno dostupná pro tyhle případy teď, nebo nikdy. Poslední měsíc trávila s Melissou a Michelle, svou vnučkou, mnohem víc času, pravidelně se navštěvovaly a konečně se vše začalo ubírat správným směrem. Byly jako rodina.

„Těší mě, že jste si na mě vzpomněl,“ řekla Kate. „Ale nejsem si jistá, zda ten případ mohu vzít. Je to moc na rychlo. A odlet… zdá se, že to bude pěkně daleko. Myslím, že na takovou cestu teď nejsem připravená. Kde to vůbec je?“

„V New Yorku. Kate… jsem si celkem jistý, že to má co do činění s Nobiliniho případem.“

To jméno projelo jejím tělem jako elektrický proud. Najednou měla v hlavě úplný chaos, a nebylo to z úderu, který před chvílí schytala od Margo. V její mysli se točily myšlenky na případ, který řešila před necelými osmi lety – jako by se jí vysmívaly do tváře.

„Kate?“

„Jsem tu,“ odpověděla. Poté se ohlédla zpět k ringu, kde se mezitím Margo protahovala a pobíhala na místě, zcela nachystaná na jejich další střetnutí.

Byla ostuda, že k němu nedojde. Ale jakmile Kate uslyšela to jméno, věděla, že případ vezme. Musela.

Nobiliniho případ jí před osmi lety odebrali, což byla jedna z největších porážek v její dosavadní kariéře.

Teď ale dostala šanci ho uzavřít – vyřešit případ, který ji kdysi pokořil.

„Kdy mi to letí?“ zeptala se Durana.

„Z Dulles do JFK, odlet za čtyři hodiny.“

Při pomyšlení na Melissu a Michelle jí bylo do breku. Melissa to sice nepochopí, ale Kate tuhle příležitost nemohla odmítnout.

„Ten případ beru,“ odpověděla.

KAPITOLA DRUHÁ

Kate stačila necelá hodina a půl, aby si sbalila věci a vyrazila z Richmondu. Když se sešla se svou kolegyní, Kristen DeMarco, před jednou z mnoha Starbucks kaváren na mezinárodním letišti v Dulles, zbývalo jim už pouhých deset minut do odletu; většina cestujících byla dávno na palubě.

DeMarco se, s kávou v ruce, vydala svižným krokem vstříc Kate a už z dálky se na ni usmívala a kroutila hlavou. „Kdybys nedělala drahoty a přestěhovala se do DC, nemusela bys pak neustále dobíhat na poslední chvíli.“

„To nejde,“ řekla Kate, když se připojila ke své kolegyni, načež společně pospíchaly k bráně. „Už tak je na pováženou, jak mě tahle takzvaná práce na částečný úvazek drží od rodiny. Pokud bych se kvůli ní musela přestěhovat do DC, tak bych s tím nadobro sekla.“

„Jak se mají Melissa s malou Michelle?“ zeptala se DeMarco.

„Dobře. Cestou sem jsem s Melissou mluvila. Prý to chápe a drží mi palce. A snad poprvé v životě to myslela vážně.“

„To jsem ráda. Říkala jsem ti, že nakonec obrátí. Vždyť to musí být super mít za matku takovou drsňačku.“

„K drsňačce mám daleko,“ odvětila Kate, když dorazily k odletové bráně. Přesto jí to nedalo a musela přemýšlet nad tím, co dělala těsně před telefonátem z úřadu. Usoudila, že by na té přezdívce mohlo něco být… alespoň trochu.

„Naposledy jsem slyšela,“ řekla Kate, „že jsi dělala na případu trojnásobné vraždy v Maine.“

„Jo, to je pravda. Zhruba před týdnem jsme ho uzavřeli – celkem na tom dělalo asi šest našich agentů. Když mi Duran zavolal ohledně tohoto případu, řekl, že tě tam chce poslat a zeptal se mě, jestli se k tobě nechci připojit. Samozřejmě jsem po tom hned skočila. Řekla jsem mu, že s tebou chci dělat, kdykoliv to jen v budoucnu půjde.“

„Děkuji,“ řekla Kate a dál už raději mlčela. Ve skutečnosti to pro ni znamenalo opravdu hodně, ale nechtěla se pouštět do žádných srdceryvných vyznání.

Nastoupily do letadla a posadily se na svá sedadla, hned vedle sebe. Když se uvelebily, DeMarco sáhla po svém příručním zavazadle, z kterého vytáhla tlusté desky plné papírů a dokumentů.

„Tohle je vše k Nobiliniho spisu,“ řekla. „Vzhledem k tvojí minulosti soudím, že ho znáš nazpaměť.“

„Nejspíš ano,“ odpověděla Kate.

„Je to celkem rychlý let,“ podotkla DeMarco. „Mnohem raději bych to všechno slyšela přímo od tebe.“

Kate to viděla stejně. Až ji samotnou překvapilo, jak moc se toužila podělit o detaily z onoho případu s agentkou DeMarco. Poslední roky se jí celkem dařilo vytěsnit ho ze své mysli, jelikož se nechtěla zaměřovat na jeden z největších neúspěchů v kariéře, ale přesto jí tu a tam vrtal hlavou.

Jakmile se letadlo začalo stáčet k ranveji, Kate spustila vyprávění. V momentě, kdy ji přerušily otravné bezpečnostní instrukce před odletem, si uvědomila, že jí to celé připadá tak nějak nové. Možná to bylo dáno tím, jak dlouho se na ten případ snažila nemyslet nebo snad jejím částečným důchodem (či obojím), ale teprve teď se jí vše oživilo v paměti.

A tak převyprávěla agentce DeMarco detaily z případu, který se odehrál v jedné luxusní čtvrti nedaleko města New York. Jen jedno tělo, nicméně někdo z Kongresu ten případ popohnal, jelikož byl v úzkém kontaktu s obětí. Žádné otisky ani stopy. Oběť, Frank Nobilini, byla nalezena v jedné z uliček městského obvodu Midtown. Patrně měl namířeno do své kanceláře, která se nacházela jeden blok pěšky od krytého parkoviště. Jediným zraněním byla střelná rána do týla. V podstatě poprava.

„Jak to mohla být poprava, když ho evidentně někdo unesl a zatáhl do nějakého průchodu?“ zeptala se DeMarco.

„To je další nezodpovězená otázka z případu. Tehdy se předpokládalo, že Nobiliniho přepadli, přinutili ho kleknout na kolena a poté ho střelili zezadu do hlavy. Zeď budovy, u které se tělo našlo, byla poseta krví a kousky lebky. V ruce stále svíral klíčky od svého BMW.“

DeMarco přikývla a nechala Kate pokračovat.

„Oběť pocházela z malého městečka, luxusního předměstí Ashton,“ pravila Kate. „Takový ten typ města, které přitahuje návštěvníky honosnými starožitnými obchody, předraženými restauracemi a nablýskanými nemovitostmi.“

„A to mi na tom právě moc nesedí,“ přerušila ji DeMarco. „Taková místa přece bývají semeništěm drbů, ne? Někdo snad musel něco vědět nebo alespoň slyšet zvěsti o tom, kdo byl tím vrahem. Jenže v těch spisech nic není,“ řekla a ťukala prsty o složku.

„To mě vždycky vytáčelo,“ pronesla Kate. „Ashton je opravdu luxusní místo. Ale všichni tam žijí v hodně úzké komunitě, kde každý zná každého. Lidé jsou tam k sobě neustále zdvořilí a slušní. Sousedé si vzájemně pomáhají a při školních akcích na výběr finančních prostředků je vždycky narváno, zkrátka hotová idylka. To místo je neposkvrněné.“

„Žádný motiv pro vraha?“ zeptala se DeMarco.

„O žádném nevím. Ashton má jen něco přes tři tisíce obyvatel. Přitahuje sice návštěvníky z New Yorku a odlehlejších měst, ale i tak je tam téměř nulová kriminalita. A jelikož se Nobiliniho vražda odehrála mimo Ashton, bylo tehdy tak obtížné s případem pohnout.“

„A žádné podobné vraždy se tam nestaly?“

„Ne. Alespoň do dnešního dne, jak se zdá. Myslím, že se vrah zalekl přítomnosti FBI. V tak malém městečku FBI nepřehlédneš.“ Kate se na moment odmlčela a vzala si od DeMarco desky se spisem. „Kolik ti toho Duran řekl?“

„Moc ne. Jen, že je to naléhavé a požádal mě, abych si prošla spisy.“

„Všimla sis, jaký typ zbraně byl tehdy použit?“ zeptala se Kate.

„Jo, Ruger Hunter Mark IV. Což je divné. To vypadá na profesionála. Tak drahou zbraň by sis přece nepořídila na náhodnou vraždu bez motivu.“

„Souhlasím. Kulku a plášť projektilu, které jsme našli, nebylo obtížné určit. A odhlédneme-li od skutečnosti, že šlo o krásnou a drahou zbraň, to, že ji někdo vůbec použil, nám dalo jasnou indicii: dotyčný věděl o zabíjení kulový.“

„Jak to?“

„Profík by přece musel vědět, že Ruger Hunter Mark IV po sobě zanechá plášť projektilu. Což z něj činí naprosto mizernou volbu.“

„Předpokládám, že poslední oběť byla usmrcena podobnou zbraní?“ zeptala se DeMarco.

„Podle Durana se jedná o tutéž zbraň.“

„Takže vrah se rozhodl znovu udeřit po osmi letech. Zvláštní.“

„No, musíme počkat a uvidíme,“ řekla Kate. „Duran mi řekl jen to, že oběť byla naaranžovaná jako nějaká rekvizita. A že zbraň, jíž byla zastřelena, se shodovala se zbraní, která usmrtila Franka Nobiliniho.“

„Jo a ta vražda se stala v Midtownu v New Yorku. Jsem zvědavá, jestli má naše poslední oběť nějaké spojení s Ashtonem.“

Kate jen pokrčila rameny, zatímco letadlo právě prolétalo mírnou turbulencí. Nakonec se ukázalo, že nebylo úplně od věci projít si společně detaily z Nobiliniho vraždy. Alespoň si oprášila staré vzpomínky na případ, který teď dostal úplně nový náboj. Kate ve skrytu duše doufala, že by jí ten osmiletý odstup mohl pomoci nahlédnout na něj z jiného úhlu pohledu.

***

Už je to nějaký ten pátek, co Kate naposledy zavítala do New Yorku. Tehdy tu s Michaelem, jejím zesnulým manželem, strávili společný víkend. Nebylo tomu dlouho před jeho smrtí. Ty věčně přeplněné ulice a silnice města, které nikdy nespí, ji nepřestávaly udivovat. V porovnání s ním byly dopravní zácpy ve Washingtonu příjemnou projížďkou městem. Celkový dojem navíc podtrhoval fakt, že v New Yorku bylo něco po půl deváté v pátek večer.

Na místo činu dorazily ve 20:42. Kate zaparkovala vypůjčené auto, co nejblíže policejní pásce to šlo. Místo činu se nacházelo v postranní uličce na 43. ulici, kde bylo slyšet neustálý hluk z hlavního vlakového nádraží, které se nacházelo jen o pár bloků dál. Před uličkou stála dvě policejní auta zaparkovaná čelem k sobě, která sice neblokovala žlutou policejní pásku ani vstup do uličky, ale dávala jasně najevo, že tam není místo pro zvědavé kolemjdoucí.

Když se Kate s DeMarco přiblížily k policejní pásce, zastavil je mohutný policista. Jakmile však Kate vytáhla odznak, jen pokrčil rameny a nadzvedl pásku, aby mohly projít. Všimla si, že když agentka DeMarco vstupovala na místo činu, ani o ni nezavadil pohledem. Chvíli pak přemítala, zda by se DeMarco, otevřeně homosexuální žena, urazila, kdyby o ni projevil zájem muž, nebo by to brala jako kompliment.

„Federálové,“ pronesl znuděně strážník. „Slyšel jsem, že vás sem zavolali. Ale přijde mi to zbytečné. Ten případ je na první pohled jasný jako facka.“

„Jen si chceme něco ověřit,“ odpověděla Kate, zatímco společně s DeMarco mířily do temné uličky.

Policejní auta na začátku ulice stála v příhodném úhlu, který umožňoval světlometům svítit do temnoty před nimi. Podlouhlé stíny obou žen dokreslovaly tajuplnou atmosféru místa činu.

Na konci slepé uličky se tyčila cihlová zeď, u které postávali v půlkruhu dva strážníci a detektiv v civilním oblečení. Před zdí šlo vidět jakýsi hrbolek. Oběť, předpokládala Kate. Když došla k oněm mužům, představila sebe a agentku DeMarco, načež se opět prokázaly svými průkazy.

„Těší mě,“ pronesl jeden ze strážníků. „Ale abych byl upřímný, moc nechápu, proč se sem FBI snažila za každou cenu někoho dostat.“

„Pane bože,“ zvolal detektiv v civilu. Vypadal tak na čtyřicet a ne zrovna upravený. Měl dlouhé černé vlasy, strniště a brýle, díky nimž si Kate okamžitě vybavila fotky Buddyho Hollyho.

„Tohle už jsme snad řešili,“ řekl detektiv. Podíval se na Kate, protočil oči a spustil: „Jakmile je zločin starší než týden, tak od něj dává newyorská policie ruce pryč. Vůbec jim nejde do hlavy, proč by se chtěl někdo hrabat v osm let starém, nevyřešeném případu. Mimochodem, to já jsem zavolal FBI. Vím, že na ten Nobiliniho případ byla tehdy pěkně nažhavená. Byl to přítel někoho z Kongresu, že?“

„Přesně tak,“ odvětila Kate. „A já tehdy vedla vyšetřování.“

„Aha. Tak to vás rád poznávám. Já jsem detektiv Luke Pritchard. Musím přiznat, že mám trochu slabost pro nevyřešené případy. Tenhle mě zaujal volbou zbraně, jakož i způsobem provedení, které se tváří jako poprava. Při pohledu zblízka můžete vidět odřeniny na čele oběti, jak ji vrah přinutil opřít se o tu cihlovou zeď tady.“ Ukázal rukou na stěnu budovy po jejich pravici, na které byl obrovský cákanec zaschlé krve.

„Můžeme?“ zeptala se Kate.

Oba policisté pokrčili rameny a ustoupili stranou. „Jak je libo,“ prohodil jeden z nich. „Když na tom teď dělá detektiv i FBI, s radostí vám to tu přenecháme.“

„Bavte se,“ dodal druhý policista a oba se vrátili na začátek uličky.

Agentky mezitím začaly s ohledáváním těla. Pritchard ustoupil kousek stranou, aby jim dopřál dostatek prostoru.

„Takže,“ ujala se slova DeMarco, „myslím, že příčina smrti je zřejmá.“

To skutečně byla. Čistý průstřel hlavy, který lemovala spálená a zakrvácená kůže – přesně jako v případě Franka Nobiliniho. Oběť měla na sobě značkové sportovní oblečení, lehkou mikinu na zip a pěkné běžecké kalhoty. Drahé běžecké boty se pyšnily precizně zavázanými tkaničkami a sluchátka od Applu, které měl předtím dotyčný muž v uších, ležela vedle těla, jako by je tam někdo úmyslně položil.

„Známe už totožnost?“ zeptala se Kate.

„Jo,“ odpověděl Pritchard. „Jack Tucker. Podle občanského průkazu, který měl v peněžence, bydlí v Ashtonu. Tak se mi zdá, že by to vážně mohlo mít spojitost s Nobiliniho případem.“

„Vyznáte se v Ashtonu, detektive?“ zeptala se Kate.

„Ani ne. Párkrát jsem tamtudy jel, ale že bych se tam rád vracel… Ta všudypřítomná dokonalost je až odporná.“

Přesně věděla, co tím myslí. Nemohla si pomoct, ale zajímalo ji, jak se asi bude detektiv cítit, až se bude muset vrátit do Ashtonu.

„Kdy bylo tělo objeveno?“ zeptala se DeMarco.

„Dnes odpoledne v šestnáct třicet. Já dorazil na místo činu kolem čtvrt na šest a ihned jsem si dal jedna a jedna dohromady. Musel jsem je přemlouvat, aby nehýbali tělem, dokud nedorazíte. Říkal jsem si, že ho budete chtít vidět tak, jak je.“

„To vás asi museli milovat,“ podotkla Kate.

„No jo, na to jsem zvyklý. Kéž by to byl vtip, ale dost místních policistů mi říká Odložený Případ Pritchard.“

„Každopádně si myslím, že v tomhle případě jste měl pravdu,“ řekla Kate. „I kdyby se nakonec ukázalo, že ty dva případy spolu nijak nesouvisí, pořád tu někde pobíhá vrah tohoto muže. A my ho musíme najít, aby neudeřil znovu.“

„Jo, ale netuším kde začít,“ řekl Pritchard. „Mám tu pár hlasových nahrávek s mými postřehy, pokud byste si je chtěly poslechnout.“

„To by nám mohlo pomoct. Předpokládám, že tým z forenzního už udělal fotky místa činu?“

„Ano. Digitální už patrně budou k dispozici.“

Kate se postavila, ale nespouštěla zrak z bezvládného těla Jacka Tuckera. Hlavu měl nakloněnou doprava, jako by se upřeně díval na sluchátka, která byla opatrně umístěna vedle něj.

„Už jste dali vědět rodině?“ zeptala se DeMarco.

Ne. A trochu se obávám, že to newyorská policie nechá na mně, protože jsem je přinutil, aby nehýbali tělem, potažmo celým případem.“

„V tom případě se toho ráda ujmu,“ řekla Kate. „Čím méně lidí o tom bude vědět, tím lépe.“

„Pokud to tak chcete.“

Kate konečně odhlédla od těla Jacka Tuckera a zadívala se na ústí uličky, kde postával policista, který hlídal pásku, společně se dvěma strážníky, kteří prve stáli u oběti. Podobně zdrcující zprávy už předávala tolikrát, že by to jen stěží spočítala, ale nikdy to pro ni nebylo lehké. Ba naopak, s každým dalším případem se to zdálo být těžší a těžší.

Postupně však zjistila, že v momentě největšího a nejbolestivějšího truchlení nad ztrátou milované osoby si spoustu lidí vybaví celou řadu důležitých detailů.

Kate doufala, že tohle bude přesně ten případ.

A pokud ano, možná jí zatím nic netušící vdova pomůže uzavřít případ, který ji téměř celé poslední desetiletí pronásledoval.