Dokonalá manželka

Autorská práva © 2018 Blake Pierce. Všechna práva vyhrazena. S výjimkou případů povolených podle zákona o autorských právech USA z roku 1976 nesmí být žádná část této publikace reprodukována, šířena nebo předávána v žádné formě ani za pomoci žádných prostředků,ani nesmí být uložena v žádné databázi nebo systému vyhledávání bez předchozího souhlasu autora. Tato e-kniha je určena pouze pro Vaše osobní použití. Tuto e-knihu není dovoleno prodávat či darovat dalším osobám. Chcete-li se o tuto knihu podělit s někým jiným, zakupte prosím pro každou další osobu novou kopii. Pokud tuto knihu čtete, aniž byste si ji zakoupili, nebo aniž by byla zakoupena pro Vaši vlastní potřebu, vraťte ji prosím a zakupte si vlastní kopii. Děkujeme, že respektujete tvrdou práci tohoto autora. Toto je fiktivní dílo. Názvy, postavy, podniky, organizace, místa, události a příhody jsou buď produktem autorovy fantazie, nebo se používají fiktivním způsobem. Jakákoliv podoba se skutečnými osobami, žijícími nebo mrtvými, je zcela náhodná. Obrázek na obálce je předmětem autorských práv Eleny Belskaya a je použit pod licencí společnosti Shutterstock.com.

Blake Pierce

Blake Pierce je autorem mysteriózní série bestsellerů RILEY PAGE, v níž dosud vyšlo dvanáct knih (a vycházejí další). Blake Pierce je rovněž autorem mysteriózní série MACKENZIE WHITE, která sestává z devíti knih (a vycházejí další); mysteriózní série AVERY BLACK, jež se skládá ze šesti knih; mysteriózní série KERI LOCKE o pěti knihách; mysteriózní série STVOŘENÍ RILEY PAIGEOVÉ, v níž zatím vyšly dvě knihy (a vycházejí další); mysteriózní série KATE WISE, ve které byly dosud publikovány dvě knihy (a vycházejí další); psychologických mysteriózních thrillerů CHLOE FINE, které zatím vyšly dva (a vycházejí další); a série psychologických thrillerů JESSIE HUNT, sestávající ze dvou knih (a vycházejí další).

Jako zanícený čtenář a celoživotní fanoušek mysteriózního žánru a thrillerů od Vás Blake moc rád uslyší, neváhejte proto, navštivte www.blakepierceauthor.com, zjistěte více a zůstaňte v kontaktu.

KNIHY OD BLAKA PIERCE

SÉRIE PSYCHOLOGICKÝCH THRILLERŮ JESSIE HUNT

DOKONALÁ MANŽELKA (kniha č. 1)

DOKONALÝ BLOK (kniha č. 2)

DOKONALÝ DŮM (kniha č. 3)

SÉRIE PSYCHOLOGICKÝCH THRILLERŮ CHLOE FINE

STÍNY MINULOSTI (kniha č. 1)

MYSTERIÓZNÍ SÉRIE KATE WISE

KDYBY TO VĚDĚLA (kniha č.1)

KDYBY TO VIDĚLA (kniha č.2)

SÉRIE STVOŘENÍ RILEY PAIGEOVÉ

SLEDOVANÁ (kniha č. 1)

ČEKÁNÍ (kniha č. 2)

VÁBENÍ (kniha č. 3)

MYSTERY SÉRIE RILEY PAIGEOVÁ

NAVŽDY PRYČ (kniha č. 1)

POSEDLOST (kniha č. 2)

TOUŽENÍ (kniha č. 3)

VÁBENÍ (kniha č. 4)

PRONÁSLEDOVÁNÍ (kniha č. 5)

SOUŽENÍ (kniha č. 6)

OPUŠTĚNÁ (kniha č. 7)

CHLADNÁ (kniha č. 8)

SLEDOVANÁ (kniha č. 9)

ZTRACENÁ (kniha č. 10)

POHŘBENÁ (kniha č. 11)

MACKENZIE WHITE MYSTERY SÉRIE

JEŠTĚ NEŽ ZABIJE (kniha č. 1)

JEŠTĚ NEŽ SPATŘÍ (kniha č. 2)

JEŠTĚ NEŽ POŽEHNÁ (kniha č. 3)

JEŠTĚ NEŽ VEZME (kniha č. 4)

JEŠTĚ NEŽ MUSÍ (kniha č. 5)

JEŠTĚ NEŽ POCÍTÍ (kniha č. 6)

První kapitola

Jessie Hunt, vyčerpaná a zpocená, položila poslední z krabic na koberec v jídelně. Už teď cítila, jak jí začínají tuhnout svaly a věděla, že ji to zítra bude pořádně bolet.

Když se ale podívala na Kyla, nedokázala potlačit úsměv. Oficiálně se nastěhovali. Široký úšklebek na jeho obličeji jí říkal, že mu hlavou běží stejné myšlenky. Jeho tričko bylo zpocené, ale když za ní přišel a sevřel ji v medvědím objetí vůbec jí to nevadilo.

„A teď tu bydlíme,“ pošeptal jí do ucha, načež ji jemně políbil na krk. „Myslím, že si na oslavu zasloužíme drink, co říkáš?“

„To rozhodně,“ souhlasila.

„Šampaňské? Pivo?“

„Asi pivo,“ navrhla Jessie „a Gatorade. Mám pocit, že moje tělo každou chvíli zkolabuje.“

„Hned jsem zpátky,“ řekl Kyle a zamířil do kuchyně.

Jessie se přesunula z jídelny do obýváku a padla na gauč. Cítila, jak se jí potem nasáklé tričko přitisklo na přehoz, jímž byla sedačka zakrytá. Byl pozdní srpen a dokonce i v pobřežní oblasti Orange County ve Westport Beach bylo počasí horké a lepkavé. Teplota se pohybovala nad hranicí třicítek.

V porovnání s tím, jak bylo v centru Los Angeles, jež jim bylo do dnešního rána domovem, to samozřejmě bylo úplné nic. V obklopení asfaltu, betonu a zářících mrakodrapů Jessie často vykročila z bytu do pozdního léta, kde ji čekaly teploty nad čtyřicet stupňů. Tady to oproti tomu byl vlastně skoro chládek.

Připomněla si, že to je přesně jedna z těch výhod, díky kterým odstěhovat se z města, jež tak milovala, dávalo smysl. Vyměnit vzrušení rušných ulic v LA za chladný oceánský vánek. Místo moderních nových restaurací navštěvovat přímořské kavárny. Místo jízdy metrem nebo Uberem na otevírání galerie se jít podívat na závody jacht v přístavu. A v neposlední řadě to byla také otázka peněz. Bude chvíli trvat, než si na to zvykne. Slíbila však svému manželovi, že si jejich nový život bude užívat a měla v úmyslu své slovo dodržet.

Kyle vešel do místnosti, v rukou piva a Gatorade. Mokré tričko si mezitím sundal. Jessie předstírala, že si nevšímá jeho vypracovaných břišních svalů a hrudníku. Jak si jen dokázal udržet takovou postavu, když trávil nekonečné hodiny prací ve firmě? Nešlo jí to do hlavy, ale stěžovat si nehodlala.

Přešel pokoj, podal jí její pití a posadil se vedle ní.

„Věděla jsi, že máme ve spíži ledničku na víno?“ zeptal se.

„Ano,“ řekla a nevěřícně se zasmála. „Copak sis toho nevšiml při našich posledních dvou prohlídkách domu?“

„Měl jsem za to, že je to jen další skříň, tak mě nikdy nenapadlo ji otvírat. Až teď. Paráda, viď?“

„Ano, paráda, krasavče,“ souhlasila a podivovala se nad tím, jak to, že jeho krátké blonďaté kadeře zůstávají vždycky perfektně na místě, bez ohledu na to, jak neupravený je jeho zbytek.

„Ty jsi tady ta krásná,“ řekl a odhrnul Jessie ze zelených očí hnědé vlasy, které jí sahaly po ramena. Upíral na ni přitom své pronikavé modré oči. „Je dobře, že jsem tě dostal z LA. Už mě nebavilo dívat se na všechny ty hipstery v kloboucích, co se tě snažili sbalit.“

„Pravda, ty klobouky nebyly nejlepší nápad. Skoro jsem jim neviděla do obličeje, jak se mám potom rozhodnout, jestli je někdo z nich můj typ?“

„To je proto, že jsi Amazonka,“ prohlásil a předstíral, že kvůli jejímu jemnému škádlení vůbec nežárlí. „Každý chlap, který má míň jak 180 centimetrů, musí natáhnout krk, aby se na takového dlouhána, jako jsi ty, vůbec mohl podívat.“

„Ty ale ne,“ zamumlala Jessie něžně a najednou zapomněla na všechny bolesti a přitáhla si ho k sobě. „K tobě vždycky vzhlížím já, fešáku.“

Její rty se sotva dotkly těch jeho, když se ozval zvonek u dveří.

„To si ze mě děláš srandu,“ povzdechla si.

„Ty běž otevřít,“ navrhl Kyle, „a já si na sebe zatím hodím čisté tričko.“

Jessie vykročila ke vchodovým dveřím, pivo v ruce. Byla to její malá rebelie za to, že ji příchozí přerušil uprostřed svádění. Když otevřela dveře, pozdravila ji energická zrzka. Vypadala, že musí být zhruba ve stejném věku jako Jessie.

Byla pěkná, s malým knoflíkovým nosem, zářivými bílými zuby a šaty, které jí k tělu přiléhaly přesně tak, aby šlo vidět, že nikdy nevynechala lekci Pilates. V rukou držela podnos s něčím, co vypadalo jako domácí brownies. Jessie si nemohla nevšimnout obřího snubního prstenu na jejím prstu. V pozdním odpoledním slunci se blyštivě třpytil.

Aniž by si pořádně uvědomovala, co dělá, začala Jessie ženu profilovat: něco přes třicet let, vdaná zamlada, dvě, možná tři děti, máma v domácnosti, ale se spoustou výpomoci, zvědavá, avšak neškodlivým způsobem.

„Ahoj,“ řekla žena veselým hlasem. „Jsem Kimberly Minerová a bydlím naproti. Chtěla jsem vás jen přivítat v sousedství. Doufám, že neruším.“

„Ahoj, Kimberly,“ odpověděla Jessie svým nejpřátelštějším novosousedským tónem. „Já jsem Jessie Huntová. Zrovna jsme dovnitř nastěhovali poslední krabice, takže ses trefila skvěle. A tohle je od tebe neskutečně milé. Doslova sladké! Brownies?“

„Přesně tak,“ řekla Kimberly a podnos jí podala. Jessie si všimla, jak zjevně předstírá, že se nedívá na pivo, co má v ruce. „Je to taková moje specialita.“

„Tak pojď dál a jednu si dej,“ nabídla Jessie, i když to byla ta poslední věc, o kterou v tuhle chvíli stála. „Omlouvám se, že je tady takový nepořádek a já a Kyle taky nejsme dvakrát upravení. Celý den jsme se potili. Popravdě právě hledá čisté triko. Můžu ti nabídnout něco k pití? Vodu? Gatorade? Pivo?“

„Ne, díky. Nechci překážet. Vsadím se, že ještě ani nevíte, ve které krabici máte skleničky. Pamatuju si, jak to při stěhování probíhá. Trvalo nám to měsíce. Odkud jste se přistěhovali?“

„Bydleli jsme v DCLA,“ řekla Jessie a když si všimla zmateného pohledu na Kimberlyině obličeji, dodala, „v centru Los Angeles. Měli jsme byt v okresu South Park.“

„Co vás přivedlo do Orange County a našeho malého městečka?“

„Kyle pracuje ve firmě pro správu majetku,“ vysvětlila Jessie. „Na začátku roku tu otevřeli satelitní kancelář a nedávno ji rozšířili. Je to pro ně velká věc, protože PFG je celkem konzervativní podnik. Každopádně ho požádali, aby jim to tu pomohl řídit. Tak jsme si řekli, že přišel vhodný čas na změnu, protože stejně přemýšlíme nad založením rodiny.“

„Aha, s tím, jak je tenhle dům veliký, jsem si myslela, že už děti máte,“ přiznala Kimberly.

„Ne, jen to bereme s optimismem,“ odvětila Jessie a snažila se zakrýt náhlé rozpaky, které k vlastnímu překvapení pocítila. „Ty děti máš?“

„Dvě. Naší dceři jsou čtyři a synovi jsou dva roky. Vlastně jsem právě na cestě do školky, jdu je vyzvednout.“

Přišel k nim Kyle, jednou rukou objal Jessie kolem pasu a druhou natáhl a podal ji Kimberly.

„Ahoj,“ řekl přívětivě.

„Ahoj, vítej,“ odpověděla. „Božínku, s vámi dvěma budou vaše budoucí děti hotoví obři. Cítím se vedle vás jako trpaslík.“

Na chvíli zavládlo trapné ticho, zatímco Jessie i Kyle přemýšleli, jak na to odpovědět.

„Díky?“ řekl nakonec Kyle.

„Omlouvám se, to ode mě bylo nezdvořilé. Jsem Kimberly, vaše sousedka z domu přes ulici,“ představila se a ukázala tím směrem.

„Rád tě poznávám, Kimberly. Já jsem Kyle Voss, Jessiin manžel.“

„Voss? Myslela jsem, že Hunt.“

„Kyle je Voss,“ vysvětlila Jessie. „Já jsem Huntová, alespoň prozatím. Neustále odkládám vyplňování papírů na změnu jména.“

„Rozumím,“ řekla Kimberly. „Jak dlouho jste manželé?“

„Budou to dva roky,“ přiznala Jessie rozpačitě. „Mám vážné problémy s prokrastinací. Tím se asi také vysvětluje, proč jsem pořád ve škole.“

„Aha,“ řekla Kimberly a očividně se jí ulevilo, že opustili choulostivé téma příjmení. „A co studuješ?“

„Forenzní psychologii.“

„Páni, to zní zajímavě. Kolik ti zbývá, než budeš oficiálně psycholožka?“

„No, mám trochu skluz,“ poznamenala Jessie a podělila se s ní o svůj klasický příběh, který musela opakovat na každé koktejlové párty, co za poslední dva roky navštívili. „Začala jsem jako studentka na dětské psychologii na USC—tam jsme se taky potkali. Dokonce jsem dělala i stáž na magistru, ale pak jsem si uvědomila, že to nezvládám. Vypořádávat se s citovými problémy dětí na mně bylo moc. A tak jsem přestoupila.“

Schválně opomněla zmínit některé další podrobnosti o tom, proč ze stáže odešla. Nevěděl o nich skoro nikdo a rozhodně neměla v úmyslu o nich vykládat sousedce, kterou právě poznala.

„Tobě tedy přijde, že zabývat se psychologií kriminálníků je méně znepokojivé než zabývat se problémy dětí?“ zeptala se Kimberly s údivem.

„Zvláštní, co?“ připustila Jessie.

„Byla bys překvapená,“ ozval se Kyle. „Má na to talent, umí se těm lumpům dostat do hlavy. Jednou z ní bude špičková profilující psycholožka. Všichni potenciální Hannibalové Lectorové by se měli mít na pozoru.“

„Opravdu,“ řekla Kimberly a zněla skutečně ohromeně. „Musela ses už vypořádat se sériovými vrahy a tak?“

„Zatím ne,“ přiznala Jessie. „Většina mého výcviku probíhala v akademické rovině. A teď jsem vzhledem ke stěhování musela přestoupit na jinou školu, takže praktikum budu dělat na UC–Irvine od začátku tohoto semestru. Ten pro mě bude zároveň poslední, v prosinci budu promovat.“

„Praktikum?“ otázala se Kimberly.

„Je to něco jako stáž, jen se člověk tolik nezapojuje. Přidělí mě do určitého vězení nebo psychiatrické léčebny, kde budu sledovat, jak to chodí, a komunikovat s vězni a pacienty. Na to jsem celou dobu čekala.“

„Příležitost podívat se zloduchům do očí a nahlédnout jim do duše,“ dodal Kyle.

„To asi trochu přeháníš,“ poznamenala Jessie a laškovně ho udeřila do ramene. „Ale koneckonců je to tak.“

„To je nesmírně vzrušující,“ řekla Kimberly a v hlase jí zazníval upřímný zájem. „Určitě budeš mít spoustu báječných příhod, o kterých vyprávět. A když už jsme u toho, říkali jste, že jste se poznali ve škole?“

„V prváku na koleji,“ přikývl Kyle.

„Ach,“ pokračovala Kimberly. „Zajiskřilo to mezi vámi při praní prádla, něco takového?“

Kyle se podíval na Jessie. Nestačil ještě říct ani slovo a už jí bylo jasné, že se chystá vrhnout se do vyprávění dalšího příběhu omílaného na koktejlových párty.

„Přednesu ti zkrácenou verzi,“ začal. „Byli jsme kamarádi, ale uprostřed prvního semestru jsme začali randit, potom, co se na ni nějaký blbec vykašlal. Vyhodili ho ze školy, i když předpokládám, že to nebylo za to, že nedošel na rande. Tak jako tak si myslím, že tím Jessie unikla katastrofě. V předposledním ročníku jsme se rozešli, v posledním jsme se dali zase dohromady. Po dalším roce chození jsme spolu začali bydlet. Po dalším roce jsme se zasnoubili. A deset měsíců na to jsme do toho praštili. V říjnu to budou to dva roky manželské radosti.“

„Takže jste zamilovaný pár už od výšky. To je nádherné.“

„No jo, už to tak asi bude,“ přitakal Kyle. „Ale chvíli mi trvalo, než jsem ji získal. A to jsem celou dobu musel odhánět konkurenci bičem. Určitě tě nepřekvapí, že v podstatě každý chlap, co ji spatřil, se do slečny Jessie Huntové okamžitě zamiloval. A to se na ni jen dívali. Když ji člověk pozná pořádně, zamiluje se ještě víc.“

„Kyle,“ řekla Jessie a začervenala se. „Uvádíš mě do rozpaků. Nech si něco z toho i na říjen.“

„Víte co,“ řekla Kimberly s úsměvem, „právě jsem si vzpomněla, že už musím jít vyzvednout děti. A navíc mám najednou pocit, že ruším šťastnému páru plány pokřtit nový dům. Už radši vyrazím. Ale slibuju, že vás představím sousedům. Je to tu velice přátelské sousedství. Každý tady zná každého. Celá ulice se každý týden sejde ke grilování. Děti věčně přespávají u kamarádů. Všichni jsou členy místního jachtařského klubu, i ti, kteří nemají loď. Až se trochu zabydlíte, zjistíte, že je to skvělé místo pro život.“

„Díky, Kimberly,“ řekl Kyle a doprovodil ji ke dveřím. „Těšíme se, až všechny poznáme. A díky moc za ty brownies.“

Jakmile odešla, zavřel dveře a hlasitě je zamkl.

„Vypadala milá,“ poznamenal. „Doufám, že takoví budou všichni.“

„Ano, líbila se mi,“ souhlasila Jessie. „Byla sice trochu zvědavá, ale hádám, že to tady bude u lidí asi normální. Zřejmě bych si měla zvyknout na to, že tady nebudu mít žádnou anonymitu.“

„Bude to změna,“ přitakal Kyle. „Myslím ale, že z dlouhodobého hlediska budeme rádi, že jsme někde, kde známe jména svých sousedů a nemusíme se bát nechávat odemčené dveře.“

„Já si ovšem všimla, že jsi je právě zamkl,“ podotkla Jessie.

„To proto, že mi v hlavě leží, co povídala Kimberly o pokřtění nového domu,“ opáčil a jak se k ní přibližoval, sundával si už druhé tričko za posledních deset minut. „A když křtím, nemám rád, když mě někdo ruší.“

* * *

Té samé noci ležela Jessie v posteli, upírala oči na strop a na tváři jí hrál úsměv.

„Tímto tempem budeme mít všechny ty ložnice navíc brzy zaplněné,“ prohlásil Kyle, jako by jí četl myšlenky.

„Pochybuju, že dokážeme udržet stejné tempo, až začneš pracovat v kanceláři a mně začne nový semestr.“

„Rád to zkusím, jestli jsi pro,“ řekl a hluboce si povzdechl. Cítila, jak se vedle ní celé jeho tělo uvolnilo.

„Ty nejsi vůbec nervózní?“ zeptala se ho.

„Kvůli čemu?“

„Kvůli všemu—vyššímu platu, novému městu, novému domu, novému životnímu stylu, novým lidem, novému všemu.“

„Úplně všechno nové není,“ připomněl jí. „Znáš už přece Teddyho a Melanie.“

„Teddyho jsem viděla třikrát a Melanie jednou. Skoro ho neznám. A ji si pamatuji jen matně. Jen proto, že tvůj nejlepší kamarád ze střední žije pár bloků od nás, to ještě neznamená, že budu najednou úplně v pohodě s naším novým životem.“

Věděla, že začíná hádku, ale nemohla si pomoci. Kyle se na to nechytil. Místo toho se převalil na bok a prstem jí lehce přejel po pravém rameni vedle narůžovělé jizvy ve tvaru měsíce, která se táhla patnáct centimetrů od horní části její paže až ke krku.

„Vím, že máš obavy,“ řekl jemně. „A máš na to úplné právo. Všechno je nové. Chápu, že to člověku dokáže nahnat strach. Ani nevím, jak ti říct, jak moc si toho vážím, že podstupuješ takovou oběť.“

„Je mi jasné, že to nakonec bude dobré,“ řekla potichu. „Jen je toho prostě moc najednou.“

„A proto je dobře, že se zítra uvidíme s Teddym a Mel. Pomůže nám to. Jakmile s nimi obnovíme přátelství, budeme mít aspoň v sousedství někoho, na koho se můžeme obrátit, než se trochu zorientujeme. I když budeme znát jen dva lidi, hned bude ten přechod snadnější.“

Široce zívl a Jessie věděla, že každou chvíli odpadne. Takové velké zívnutí obvykle znamenalo, že bude do minuty spát jako dudek.

„Já vím, že máš pravdu,“ řekla, odhodlaná ukončit večer v příjemném duchu. „Jsem si jistá, že to bude skvělé.“

„To bude,“ souhlasil Kyle líně. „Miluju tě.“

„Taky tě miluju,“ odpověděla Jessie, nebyla si však jistá, zda ji ještě slyšel, než usnul.

Naslouchala jeho hlubokému dýchání a snažila se ho využít, aby jí pomohlo usnout. Ticho ji znepokojovalo. Byla zvyklá při usínání slyšet ukolébavé zvuky centra města.

Chybělo jí troubení aut, která dole projížděla ulicí, pokřikování chlápků z účtárny, co se opile potáceli z barů, zatímco se jejich výkřiky odrážely od mrakodrapů, i pípání couvajících dodávek. Všechen ten hluk jí celá léta sloužil jako bílý šum, který jí pomáhal usnout. Jediná náhrada, kterou teď měla tady, bylo tiché bzučení vzduchové filtrace v rohu ložnice.

Občas se jí zdálo, že v dálce zaslechla skřípavý zvuk. Dům byl starý více než třicet let, a tak šlo podobné věci očekávat. Pokusila se o sérii hlubokých uklidňujících nádechů, jednak aby přehlušila ostatní zvuky a jednak, aby se uvolnila. Jedna myšlenka jí však neodbytně hlodala v hlavě.

Opravdu si jsi jistá, že to tady bude tak skvělé?

Ještě hodinu se s dotěrnou myšlenkou potýkala a snažila se ji provinile zahnat, než ji únava konečně přemohla a Jessie upadla do neklidného spánku.

Druhá kapitola

Navzdory nekonečnému křiku se Jessie pokoušela potlačit začínající bolest hlavy. Daughton, sladký, zato neuvěřitelně hlasitý tříletý syn Edwarda a Melanie Carlisleových, strávil posledních dvacet minut hraním hry s názvem Exploze, která z velké části sestávala z toho, že křičel „bum!“

Ani Melanie („říkej mi Mel“), ani Edward (pro kamarády “Teddy“) nevypadali, že by je jeho přerušované výkřiky nějak vyváděly z míry, a tak i Jessie a Kyle předstírali, že je to pro ně naprosto normální. Seděli u Carlisleů v obývacím pokoji, aby si na chvilku popovídali, než vyrazí na plánovanou procházku na pozdní snídani v přístavu. Od domu Carlisleových to byly jen tři bloky.

Kyle a Teddy si poslední půl hodinu povídali venku, zatímco Jessie se v kuchyni snažila lépe seznámit s Mel. Z jejich jediného předchozího setkání si ji pamatovala pouze matně, netrvalo to však ani pár minut a podařilo se jim najít společnou vlnu.

„Poprosila bych Teddyho, aby něco ugriloval, ale nechci, aby se vám tu hned první týden udělalo zle,“ prohlásila Mel sarkasticky. „Bude mnohem bezpečnější, když se půjdeme najíst na pobřeží.“

„Není to ten nejlepší kuchař na světě?“ zeptala se Jessie s lehkým úšklebkem.

„Řeknu ti to tak. Pokud ti někdy bude chtít něco uvařit, předstírej, že máš na práci něco neodkladného. Protože jestli něco z toho, co uvaří, sníš, tak něco neodkladného zaručeně mít budeš.“

„O čem to mluvíš, drahá?“ zeptal se Teddy, který s Kylem právě vcházel do dveří. Byl to břichatý chlápek s ustupujícími blonďatými vlasy a bledou pokožkou, jež budila dojem, že se na slunci musí během pěti minut úplně spálit. Jessie měla také pocit, že jeho osobnost by šlo v podstatě vystihnout stejnými slovy—oboje na ni působilo ochable a poddajně. Nějaký hluboký instinkt, který sice nedokázala popsat, ale za ty roky se mu naučila věřit, jí napovídal, že Teddy Carlisle je slabý muž.

„Ale o ničem, zlato,“ opáčila jako by nic a mrkla na Jessie. „Jen předávám Jessie pár základních informací, jak přežít na Westport Beach.“

„Aha,“ řekl. „Nezapomeň ji varovat před dopravou na Jamboree Road a Pacific Coast Highway. Občas je to tam pořádný opruz.“

„To jsem měla na seznamu jako další,“ poznamenala Mel nevinně a zvedala se z kuchyňské barové stoličky.

Zatímco kráčela do obýváku, aby z podlahy posbírala Daughtonovy hračky, Jessie si nemohla nevšimnout, jak se jí na útlém těle v tenisové sukni a polo tričku rýsují šlachovité svaly. Zatímco jedním rychlým pohybem sebrala ze země snad tucet autíček Matchbox, štíhlé bicepsy se jí působivě napnuly a na nohou jí vystoupily lýtkové svaly.

Všechno, od jejích krátkých černých vlasů přes nezkrotnou energii až po hlas, v němž bylo zřetelně slyšet, že si s ní není radno zahrávat, však naznačovalo, že se jedná o drsnou a přímočarou holku z New Yorku. Koneckonců přesně to také byla, než se přestěhovala na západ.

Jessie se okamžitě zalíbila, i když nemohla pochopit, co ji přitahovalo k takovému ňoumovi, jako byl Teddy. Trochu ji to užíralo. Velmi si zakládala na své schopnosti číst lidi, a tato zející díra v jejím neformálním profilu Mel ji lehce znepokojovala.

„Můžeme vyrazit?“ zeptal se Teddy. I on měl na sobě slušné oblečení, volnou propínací košili a bílé kalhoty.

„Hned jak přivedeš svého syna, budeme kompletní,“ ozvala se Mel ostře.

Teddy, který byl na její tón očividně zvyklý, se beze slova vydal najít původce „explozí“. Uběhlo sotva pár vteřin, když jim k uším dolehlo pištění a Teddy se vracel s divoce zápasícím Daughtonem, jenž mu z rukou visel hlavou dolů.

„Tati, přestaň!“ řval kluk.

„Dej ho dolů Edwarde,“ zasyčela Mel.

„Odmlouval,“ zabručel Teddy a postavil svého syna zpátky na zem. „Jen jsem mu musel připomenout, že se takové věci nedělají.“

„No a co kdyby upadl a rozbil si hlavu?“ chtěla vědět Mel.

„Tak by to pro něj byla cenná lekce,“ odpověděl Teddy nevzrušeně, evidentně s tím neměl žádný problém.

Kyle se zachichotal a přestal, jen když ho Jessie probodla pohledem. Pokusil se svůj smích zakrýt zakašláním, ale už na to bylo příliš pozdě, a tak jen omluvně pokrčil rameny.

Zatímco po dobře udržovaném chodníčku, který vedl souběžně s hlavní cestou, zamířili do přístavu, Jessie kriticky sledovala, jak jsou s Kylem oblečení v porovnání s jejich společníky. Dokonce i Daughton, který sice po otci zdědil jeho bledou pleť, ale po matce zase její tmavé vlasy, měl na sobě vyžehlené kalhoty a rolák. Kyle byl v šortkách a tričku a Jessie na sebe na poslední chvíli hodila volné jednoduché šaty.

„Jsi si jistá, že jsme na brunch ve vašem klubu dostatečně nastrojení?“ obrátila se na Mel s obavami.

„Ale s tím si nedělej starosti. Jste naši hosté. Kodex oblékání se na vás nevztahuje. To jen členy bičují za nepřiměřené oblečení. A Daughton je ještě malý, takže toho taky maximálně přetáhnou rozžhaveným pohrabáčem.“ Mel si musela všimnout Jessiina pohledu, protože jí rychle položila ruku na zápěstí a dodala. „Dělám si legraci.“

Jessie se nervózně pousmála své neschopnosti uvolnit se. V té samé chvíli se kolem ní prohnal Daughton s ohromujícím „bum“, které ji přimělo poskočit.

„Má hodně energie,“ poznamenala a snažila se, aby to vyznělo obdivně. „Taky bych jí tolik chtěla.“

„To ano,“ souhlasila Mel. „Je to malý čert. Ale miluji ho. Je zvláštní, jak ti věci, které ostatní otravují, přijdou okouzlující, když jde o tvé dítě. Však uvidíš, co tím myslím, až se to stane tobě. Jestli je to tedy to, o co stojíš.“

„To je,“ přitakala Jessie. „Už chvíli o tom uvažujeme. Jen se nám do toho připletlo několik… překážek. Doufáme ale, že změna prostředí nám pomůže.“

„No, měla bych tě varovat. Mezi ženami, co dneska uvidíš, přijde na tohle téma řeč dost často. Velice rády se baví o dětech a o všem, co s nimi souvisí. Pravděpodobně se tě budou vyptávat na vaše plány. Ale moc se tím nestresuj. To je tady běžný námět ke konverzaci.“

„Díky za upozornění,“ řekla Jessie, když došly na konec cesty.

Na chvíli se zastavila a užívala si výhled, který se před ní otevřel. Ocitli se na kraji útesu, odkud byly vidět ostrov Balboa a záliv Promontory Bay. Za nimi se nacházel poloostrov Balboa, poslední kus pevniny před Tichým oceánem. Kam jen oko dohlédlo, všude se rozkládala hluboká, tmavě modrá voda, jež na obzoru hladce přecházela do lehce světlejší blankytné oblohy, poseté několika bílými načechranými obláčky. Byl to dechberoucí pohled.

O něco blíž viděla rušný přístav s loděmi, které do něj vplouvaly a zase jej opouštěly podle nějakého neznámého systému, jenž byl mnohem lépe zorganizovaný a pěknější na pohled, než dálnice. Lidé procházející se po molu a po nespočtu obchodů a restaurací, jimiž bylo obklopeno, odtud působili malincí jako mravenci. Vypadalo to, že se dole koná farmářský trh.

Cestu zde vystřídalo obrovské kamenné schodiště, které vedlo až dolů ke komplexu. Navzdory dřevěnému zábradlí na obou stranách z něj šel trochu strach.

„Cesta se za nějakých padesát metrů zase objeví a pak vede až k přístavu,“ oznámila Mel. Musela vycítit Jessiinu zdrženlivost. „Klidně můžeme pokračovat po ní, místo po schodech, ale zabere nám to dalších dvacet minut a nebudeme mít tak krásný výhled.“

„Ne, schody jsou v pohodě,“ ujistila ji Jessie. „Jen už je to nějaký pátek, co jsem naposledy stoupla na svůj trenažér, a najednou toho lituju.“

„Nohy dělají au jen na začátku,“ poučil ji Daughton, předběhl ji a ujal se vedení.

„Nic nenabudí člověka tak, jako když ho poníží batole,“ poznamenala Jessie a snažila se to odbýt smíchem.

Vydali se tedy po dlouhých schodech dolů. Daughton šel první, v závěsu za ním Mel, Jessie a Kyle. Průvod uzavíral Teddy. Daughton získal hned po minutě slušný náskok a Mel se vyřítila za ním, aby ho dohnala. Jessie slyšela, že si za ní chlapi povídají, nedokázala však zachytit, o čem se baví. A na zrádných schodech se jí nechtělo otáčet, aby to zjistila.

Byli asi v půli cesty, když proti nim spatřila po schodech stoupat dívku, která mohla být tak ve studentském věku. Měla na sobě pouze bikiny a žabky a na rameni jí visela plážová taška. Vlasy měla z vody pořád mokré a po odhalené, opálené pokožce jí stékaly kapky potu. Její tělo bylo obdařeno působivými křivkami, jež plavky jen stěží zakrývaly. Skoro to vypadalo, jako by se každou chvílí mohly rozhodnout někde se osvobodit. Když kolem ní procházeli, Jessie se usilovně snažila na ni necivět a přemýšlela, jestli Kyle dělá to samé.

„Ta má teda zatraceně dobrý zadek,“ zaslechla o pár vteřin později Teddyho.

Jessie nedobrovolně ztuhla, nejen kvůli Teddyho hrubé poznámce, ale hlavně proto, že slečna musela být docela určitě pořád dost blízko na to, aby ji slyšela také. Měla sto chutí se otočit a zamračit se na něj, když vtom uslyšela i Kyleův hlas.

„Viď?“ přidal se a chichotal se jako školák.

Zastavila se na místě. Jakmile se k ní Kyle přiblížil, popadla ho za ruku. Teddy taky zastavil, na obličeji měl překvapený výraz.

„Klidně pokračuj, Teddy,“ obrátila se k němu a nasadila falešný úsměv. „Jen si potřebuji na vteřinku půjčit svého muže.“

Teddy se na Kylea vědoucně podíval a pak se dal bez dalších řečí do pohybu. Když si byla jistá, že je mimo doslech, otočila se ke svému manželovi.

„Chápu, že je to tvůj kamarád ze střední,“ zašeptala. „Ale myslíš, že by ses nemusel chovat, jako bys tam pořád byl?“

„Co je?“ zeptal se defenzivně.

„Ta holka Teddyho a jeho úlisný tón skoro určitě slyšela. A ty ho v tom ještě podporuješ? Na tom teda není nic drsňáckého.“

„Ale vždyť se zas tak moc nestalo, Jess,“ trval si Kyle na svém. „Jen si dělal srandu. Třeba jí to i polichotilo.“

„Anebo ji to třeba vystrašilo. Tak jako tak bych byla radši, kdyby můj manžel neposiloval přesvědčení, že ženy jsou pouze sexuální objekt. Připadá ti to jako pochopitelný požadavek?“

„Ježíši. To tak budeš reagovat pokaždé, když kolem projde holka v plavkách?“

„Já nevím, Kyle. Budeš tak pokaždé reagovat ty?“

„Jdete, lidi?“ zakřičel na ně Teddy. Carlisleovi byli dobrých padesát schodů napřed.

„Hned jsme tam,“ zakřičel Kyle a snížil hlas. „Jestli jsi teda nezměnila názor.“

Než mohla odpovědět, pustil se znovu se schodů a bral je po dvou. Jessie se přinutila se zhluboka nadechnout a pak se vydala za ním. Doufala přitom, že spolu se vzduchem dokáže z plic vydechnout i své otrávení.

Ještě jsme se ani pořádně nezabydleli a on už se začíná měnit na ten typ blbečka, kterým jsem se snažila se celý život vyhýbat.

Jessie se pokusila se napomenout. Jeden hloupý komentář ve společnosti kamaráda ze střední přece ještě neznamená, že se z jejího manžela najednou stane úplný ignorant. Nemohla se však zbavit nepříjemného pocitu, že je to teprve začátek.