Moře Štítů

MOŘE ŠTÍTŮ

(SÁGA ČARODĚJŮV PRSTEN – KNIHA DESÁTÁ)

Morgan Rice

(PŘELOŽIL TOMÁŠ SLAVÍK)

Morgan Rice

Morgan Rice je autorkou epické fantasy ságy ČARODĚJŮV PRSTEN, která obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sága bestsellerem číslo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem číslo jedna také její další ságy, jako jsou: série UPÍŘÍ ŽURNÁLY, obsahující prozatím 11 knih; série TRILOGIE PŘEŽITÍ, postapokalyptický thriller, skládající se zatím ze dvou knih; a také zbrusu nové epické fantasy série KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ, skládající se ze šesti knih. Autorčiny knihy jsou dostupné v tištěné i audio verzi, a byly přeloženy do více než 25 jazyků.

Morgan se ráda zajímá o názory svých čtenářů, takže se prosím nezdráhejte navštívit její webové stránky www.morganricebooks.com, kde se můžete přidat do seznamu kontaktů, získat knihu zdarma, stejně jako další akční bonusy, stáhnout si zdarma aplikace, mít přehled o posledních novinkách, přidat se na autorčin Facebook či Twitter, a jednoduše být s Morgan v kontaktu!

Vybrané ohlasy na tvorbu Morgan Rice

„ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.“

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos

„Velice zábavná epická fantasy.”

—Kirkus Reviews

„Můžeme zde spatřit zrození něčeho výjimečného.”

--San Francisco Book Review

„Našlapané akcí…. Vypravěčský styl Riceové je bohatý a příběh poutavý.“

--Publishers Weekly

„ Velmi čtivá fantasy …. Počátek něčeho, co má ambice stát se oblíbenou fantasy ságou pro mladé čtenáře.”

--Midwest Book Review

Knihy od Morgan Rice

KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKŮ (Kniha č.1)

POVSTÁNÍ STATEČNÝCH (Kniha č.2)

OTĚŽE CTI (Kniha č. 3)

ZROZENÍ UDANOSTI (Kniha č. 4)

ŘÍŠE STÍNŮ (Kniha č. 5)

NOC STATEČNÝCH (Kniha č. 6)

ČARODĚJŮV PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha č.1)

POCHOD KRÁLŮ (Kniha č.2)

OSUD DRAKŮ (Kniha č.3)

POKŘIK CTI (Kniha č.4)

SLAVNÁ PŘÍSAHA (Kniha č.5)

ÚTOK CHRABRÝCH (Kniha č.6)

OBŘAD MEČŮ (Kniha č.7)

MOC ZBRANÍ (Kniha č.8)

NEBE KOUZEL (Kniha č.9)

MOŘE ŠTÍTŮ (Kniha č.10)

PANOVÁNÍ OCELI (Kniha č.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLÁDA KRÁLOVEN (Kniha č.13)

BRATRSKÁ PŘÍSAHA (Kniha č.14)

SEN SMRTELNÍKŮ (Kniha č.15)

RYTÍŘSKÉ KLÁNÍ (Kniha č.16)

DAR BITVY (Kniha č.17)

TRILOGIE PŘEŽITÍ

ARÉNA JEDNA: OTROKÁŘI (Kniha č.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)

UPÍŘÍ ŽURNÁLY

PROMĚNĚNÁ (Kniha č.1)

MILOVANÁ (Kniha č.2)

ZRAZENÁ (Kniha č.3)

PŘEDURČENÁ (Kniha č.4)

ŽÁDANÁ (Kniha č.5)

ZASNOUBENÁ (Kniha č.6)

ZASLÍBENÁ (Kniha č.7)

NALEZENÁ (Kniha č.8)

VZKŘÍŠENÁ (Kniha č.9)

TOUŽÍCÍ (Kniha č.10)

PROKLETÁ (Kniha č.11)

Poslechněte si sérii ČARODĚJŮV PRSTEN ve formátu audio knihy!

Nyní ke stažení na:

Amazon

Audible

iTunes

Copyright © 2013 Morgan Rice

Všechna práva vyhrazena. S výjimkou povolení podle U.S. Copyright Act 1976, žádná z částí této publikace nesmí být, bez předchozího svolení autora, za žádných okolností reprodukována, distribuována nebo převáděna do jakýchkoliv jiných formátů, ani uchovávána ve sdílené databázi.

Tento ebook je licencován výlučně pro Vaše osobní využití. Tento ebook nesmí být dále prodáván nebo darován ostatním lidem. Pokud chcete knihu sdílet s další osobou, zakupte si prosím další kopie. Pokud čtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Vaše použití, vraťte ji prosím a pořiďte si svou vlastní kopii. Děkujeme, že respektujete usilovnou práci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaložit.

Obsah této knihy je fiktivní. Jména, osobnostní charakteristiky, organizace, místa, události a konflikty jsou beze zbytku produktem autorčiny představivosti, nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo mrtvými, je čistě náhodná.

Obálka Razzomgame v licenci Shutterstock.com.

OBSAH

KAPITOLA PRVNÍ

KAPITOLA DRUHÁ

KAPITOLA TŘETÍ

KAPITOLA ČTVRTÁ

KAPITOLA PÁTÁ

KAPITOLA ŠESTÁ

KAPITOLA SEDMÁ

KAPITOLA OSMÁ

KAPITOLA DEVÁTÁ

KAPITOLA DESÁTÁ

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

KAPITOLA DVANÁCTÁ

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

KAPITOLA PATNÁCTÁ

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ ŠESTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ SEDMÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ OSMÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ DEVÁTÁ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ ČTVRTÁ

Westmoreland: “Kéž by tu s námi bylo

jen deset tisíc ze všech Angličanů…”

Jindřich V.: “Ne, bratranče…

…čím míň nás je, tím větší podíl slávy.

Nechtějte, prosím, ani muže navíc!”

--William Shakespeare

Jindřich V.

KAPITOLA PRVNÍ

Gwendolyn hlasitě křičela. Měla pocit, jako by ji měla bolest roztrhat na kusy.

Ležela na zádech na louce plné divokých květin. Břicho ji bolelo tak, jak si to nikdy dřív nedokázala ani představit. Bila pěstí do země, tlačila a snažila se dostat dítě ven. Jedna její část si přála, aby to všechno skončilo, aby se dostali do bezpečí ještě před tím, než se dítě narodí. Ale její větší část věděla, že dítě chce ven už teď. Ať se jí to líbí nebo ne.

Prosím, Bože, teď ne, modlila se. Jen několik dalších hodin, nech nás prosím nejdřív dojít do bezpečí.

Ale tak to být nemělo. Gwendolyn cítila další neskutečný nával bolesti, jak jí projel tělem, zaklonila se a zavřískala, jak se v ní dítě obracelo. Téměř už se chystalo ven. Věděla, že už není žádná možnost, jak to zastavit.

Gwen tedy začala tlačit. Nutila se dýchat tak, jak ji to naučily ošetřovatelky, a pomáhala dítěti ven. I tak se ale nezdálo, že by to fungovalo, a tak agonicky naříkala.

Ještě jednou se posadila a rozhlížela se po jakémkoli náznaku lidské přítomnosti.

„POMÓC!“ zakřičela z plných plic.

Nepřišla žádná odpověď. Gwen se nacházela uprostřed letních luk, příliš daleko od jakékoli živé duše, a její křik pohltily okolní stromy a vítr.

Gwen se vždycky snažila zůstat silná. Teď si ale musela přiznat, že se skutečně bojí. Ani ne tak o sebe, jako o svoje dítě. Co když je nikdo nenajde? I kdyby sama dokázala porodit, jak zvládne odejít s dítětem v náručí? Zachvátila ji nepříjemná předtucha, že tu i s dítětem zemřou.

Gwen se v myšlenkách vrátila do Zásvětí. K tomu osudovému momentu s Argonem, kdy ho vysvobodila, a k volbě, kterou musela udělat. K oběti. K nesnesitelné volbě, která padla na její hlavu. K volbě mezi dítětem a manželem. Teď plakala, když si vzpomněla na rozhodnutí, které udělala. Proč si život stále žádal nějaké oběti?

Gwendolyn zadržela dech, když se v ní dítě náhle obrátilo. Projela jí bolest tak strašná, že ji cítila od hlavy až po prsty na nohou. Připadala si, jako by se měla vzápětí rozdělit na dvě poloviny a ještě se přitom obrátit naruby.

Gwendolyn se zaklonila a s pohledem upřeným k nebesům zasténala. Snažila se představit si sebe sama kdekoli jinde než na téhle louce. Snažila se upnout myslí k něčemu, čemukoli, co by jí poskytlo alespoň náznak klidu a míru.

Pomyslela na Thora. Myslela na to, jak se poprvé setkali, procházeli právě těmito loukami a drželi se za ruce. Krohn jim skotačil u nohou. Snažila se v mysli ten obrázek oživit a vybavit si i nejmenší detaily.

Ale nefungovalo to. Otevřela oči a bolest ji vtáhla zpět do reality. Přemýšlela nad tím, jak se tu vlastně ocitla, úplně sama – a pak si vzpomněla na Aberthola, jak jí vypráví o umírající matce. Na sebe, jak spěchala, aby ji ještě mohla vidět. Prožívala teď své poslední chvíle i její matka?

Náhle Gwen vykřikla. Připadala si, jako by měla na místě zemřít. Podívala se dolů a viděla, jak se objevuje vrcholek hlavy jejího dítěte. Zaklonila se, a když znovu zatlačila, děsivě přitom zaječela. Tlačila, zalila ji další vlna potu a tvář se jí zbarvila jasně do ruda.

Konečně přišlo poslední zatlačení a v tu chvíli prořízl vzduch zvuk pláče.

Dětského pláče.

Nebe náhle potemnělo. Gwen vzhlédla a zděšeně sledovala, jak se krásný letní den bez varování mění v noc. Viděla, jak se dvě slunce náhle skryla za dva měsíce.

Úplné zatmění obou sluncí. Gwen tomu nemohla uvěřit. Jak věděla, docházelo k tomu jen jednou za deset tisíc let.

S hrůzou se dívala, jak se vše halí do temnoty. Náhle se nebe zaplnilo blesky, začaly padat kapky a Gwen cítila, jak do ní buší malé úlomky ledu. Nerozuměla, co se to vlastně děje, dokud jí nedošlo, že se spustilo krupobití.

Tohle vše, jak věděla, bylo znamení. Vše se to dělo přesně v okamžik narození jejího dítěte. Shlédla na něj a okamžitě věděla, že je mocnější než bylo na první pohled vidět. Že bylo z jiného světa.

Gwen se instinktivně natáhla po dítěti, vzala ho do náruče a přitiskla si ho k hrudi ještě před tím, než mohlo dopadnout do trávy a bláta. Zastínila ho před krupobitím vlastníma rukama a tělem.

Dítě zafňukalo a v tu chvíli se roztřásla země. Gwen cítila, jak se země chvěje a v dálce viděla, jak se z horských svahů řítí ohromné balvany. Cítila, jak moc dítěte proniká i skrz ni, jak ovlivňuje celý vesmír.

Jak ho Gwen objímala, cítila se každým okamžikem slabší. Cítila, že ztrácí příliš mnoho krve. Najednou měla lehkou hlavu, byla příliš slabá na to, aby se mohla hnout. Téměř ani neměla sílu držet dítě v náručí. A dítě nepřestávalo naříkat. Gwen téměř ani necítila nohy.

Předtucha vlastní smrti a současně smrti dítěte byla stále silnější. Gwen cítila, že tu oba zemřou. Sama o sebe už se nestarala, ale nedokázala snést myšlenku, že by zemřelo její dítě.

„NE!“ protestovala Gwen a vzpírala se nebesům s využitím posledních zbytků sil.

Pak padla na záda a zaslechla odpověď. Vzdálené zakřičení. Nebyl to lidský křik, ale zavřeštění starobylé bytosti.

Gwen začala ztrácet vědomí. Vzhlédla, a i když se jí zavíraly oči, viděla něco, co vypadalo jako zjevení na obloze. Byla to ohromná bestie, která se snášela přímo k ní. Nejasně si uvědomila, že je to stvoření, které milovala.

Ralibar.

Poslední věc, kterou Gwendolyn viděla, než se jí nadobro zavřely oči, byl Ralibar snášející se dolů. Hleděl na ni ohromnýma zářícíma zelenýma očima, byl pokryt rudými prastarými šupinami a měl vytasené drápy, kterými mířil přímo na ni.

KAPITOLA DRUHÁ

Luanda šokovaně ztuhla a hleděla na Kooviovo tělo. Zakrvácenou dýku stále svírala v ruce a téměř ani nemohla uvěřit tomu, co zrovna udělala.

Celá hodovní síň ztichla a zraky všech se upřely na Luandu, všichni byli ohromení, nikdo se neodvažoval pohnout. Někteří hleděli na Kooviovo tělo ležící u jejích nohou. Ten nedotknutelný Koovia, skvělý válečník McCloudského království, druhý muž, podléhající jen králi McCloudovi. Napětí bylo tak silné, že by se dalo krájet.

Luanda byla v šoku nejvíc ze všech lidí. Cítila, jak ji pálí dlaň, ve které stále svírala dýku. Tělem jí přeběhla horká vlna vzrušení a současného zděšení z toho, že právě zabila člověka. Nejvíc ze všeho byla hrdá, že to udělala, hrdá, že dokázala zastavit tohle monstrum ještě před tím, než stihlo vztáhnout ruku na ženicha nebo nevěstu. Dostal to, co si zasloužil. Všichni McCloudští byli obyčejní divoši.

Ozval se náhlý výkřik, a když Luanda vzhlédla, uviděla jednoho z Kooviových válečníků jen několik stop od ní. Náhle vyrazil kupředu, z očí mu sršela pomstychtivost a mířil přímo na Luandu. Pozvedl meč do výšky a mířil jím na její hruď.

Luanda byla stále ještě příliš rozechvělá na to, aby zareagovala, a válečník se pohyboval příliš rychle. Připravila se na úder. Věděla, že už za okamžik ucítí, jak jí chladná ocel proniká srdcem. Ale už jí to bylo jedno. Ať by se jí teď stalo cokoli, nezáleželo na tom. Ne po tom, co zabila toho muže.

Zavřela oči ve chvíli, kdy se k ní snášela ocel meče. Byla připravená na smrt – a byla překvapená, když místo smrti uslyšela třesk kovu.

Otevřela oči a viděla, že Bronson vystoupil kupředu, pozvedl meč a zablokoval válečníkův výpad. Překvapilo ji to. Nečekala, že by to v sobě Bronson měl, nebo že by jen jednou zdravou rukou dokázal vykrýt tak silný útok. A nejvíc ji potěšilo, když si uvědomila, že mu na ní stále záleželo tolik, aby pro ni riskoval svůj život.

Bronson obratně zavířil mečem, a i když měl jen jednu ruku, měl zároveň takové zkušenosti a sílu, že se mu podařilo probodnout válečníkovo srdce. Na místě ho zabil.

Luanda tomu nemohla uvěřit. Bronson jí – už zase – zachránil život. Cítila k němu hlubokou vděčnost a věděla, že mu svůj dluh nebude moct nikdy splatit. Ucítila k němu také nový příval lásky. Možná byl silnější, než si o něm myslela.

Po obou stranách síně se rozpoutal ruch – to McCloudští a MacGilovští spěchali k sobě navzájem a snažili se zjistit, kdo koho dřív zabije. Všechny náznaky civilizovanosti, které se objevovaly v průběhu svatebního dne a noční hostiny, byly pryč. Teď to byla válka: válečník proti válečníkovi, všichni byli povzbuzeni alkoholem, hořela v nich zuřivost a pálilo je ponížení z toho, že McCloudští chtěli vztáhnout ruku na jejich nevěstu.

Muži přeskakovali přes široké dřevěné stoly, spěchali zabíjet jeden druhého, bodat jeden druhého. Vzájemně se chytali za obličeje, zápasili spolu na stolech, shazovali z nich jídlo i víno. Místnost byla tak natěsnaná, nacpaná tolika lidmi, že byli všichni bok po boku, v podstatě bez jakéhokoli místa k manévrování. Když začali muži bojovat, bodat se, vrčet na sebe, křičet a volat bojová hesla, všechno se změnilo v naprostý krvavý chaos.

Luanda se snažila vzpamatovat. Boj byl tak prudký a intenzivní, všichni muži naplněni takovou chutí po krvi a tak soustředění na zabíjení jeden druhého, že si nikdo nenašel čas se rozhlédnout. Kdyby se rozhlédli tak, jak to udělala Luanda, která vše sledovala v širší perspektivě, všimli by si, že se kolem plíží McCloudští. Od jedněch dveří ke druhým, postupně je všechny blokovali, jedny za druhými, a poté se plížili pryč.

Luandě se zježily vlasy vzadu na krku. Uvědomila si, co se tu chystá. McCloudští zamykající všechny v místnosti a prchající pryč, to vše mělo důvod. Viděla, jak sundávají pochodně ze zdí a oči se jí rozšířily panikou. S hrůzou si uvědomila, že se McCloudští chystají upálit všechny v síni. Dokonce i svoje vlastní druhy.

Luanda to měla vědět. McCloudští byli bezzásadoví a krutí. Pro vítězství by udělali cokoli.

Luanda se rozhlížela a sledovala scénu, která se odehrávala před jejíma očima. Všimla si, že jedny dveře zůstaly nezablokované.

Okamžitě k nim zamířila, běžela rychle pryč od probíhající potyčky. Ramenem a lokty odstrkovala muže z cesty. Viděla, jak nějaký McCloud také běží ke dveřím na vzdálenější straně místnosti. Proto se rozběhla ještě rychleji. Plíce ji pálily, ale byla odhodlaná ho předběhnout.

McCloud neviděl blížící se Luandu, a když se dostal ke dveřím, sebral tlustou dřevěnou tyč a chystal se dveře zatarasit. Luanda k němu doběhla z boku, pozvedla dýku a bodla ho do zad.

McCloud vykřikl, prohnul se v zádech a pak padl na zem.

Luanda sebrala tyč, hodila ji daleko ode dveří, rozevřela je dokořán a vyběhla ven.

Venku, když se jí oči přizpůsobily temnotě, uviděla Luanda po levé straně McCloudské, jak se řadí z vnější strany síně. Všichni měli pochodně a chystali se je zapálit. Luandu zaplavila panika. Nemohla jim to dovolit.

Obrátila se, vběhla zpět do síně, uchopila Bronsona za rameno a odtrhla ho od potyčky.

„McCloudští!“ zakřičela naléhavě. „Připravují se spálit síň! Pomoz mi! Dostaň všechny ven! OKAMŽITĚ!“

Bronson ji okamžitě pochopil a oči se mu rozšířily děsem. Co mu sloužilo ke cti, bylo, že nezaváhal ani na okamžik, obrátil se a spěchal k MacGilovským velitelům, vytrhl je z boje a křičel na ně, zatímco gestikuloval směrem k otevřeným dveřím. Všem jim postupně došlo, o co jde, a okamžitě vykřikli rozkazy pro svoje muže.

Luandu potěšil pohled na MacGilovské muže, kteří se náhle odpoutali z boje, obrátili se a běželi k otevřeným dveřím, které jim připravila.

Zatímco se ostatní snažili seřadit, Luanda a Bronson neztráceli čas. Běželi k otevřeným dveřím a s hrůzou sledovali, jak k nim uhání i další McCloud, sebral dřevěnou tyč a chystá se dveře zablokovat. Luanda nepředpokládala, že by to tentokrát stihla.

Tentokrát ale zareagoval Bronson. Pozvedl meč vysoko nad hlavu a s prudkým rozmáchnutím ho vrhnul.

Meč s otáčením proletěl vzduchem, až se konečně zabořil do zad McCloudského muže.

Válečník vykřikl a zhroutil se na zem. Bronson pak doběhl ke dveřím a otevřel je dokořán. Právě včas.

Tucty MacGilovců vyběhly skrz dveře a Luanda s Bronsonem se k nim přidali. V celé síni už nezbýval žádný MacGil a McCloudští s úžasem sledovali, jak se jejich nepřátelé stahují. Nedokázali pochopit proč.

Jakmile byli venku, zabouchla Luanda dveře, zapřela je několika dřevěnými kůly a zvenčí tak dveře zablokovala. Žádný McCloud je teď nemohl následovat ven.

McCloudští venku si jich všimli a začali odhazovat pochodně. Místo toho postupně tasili meče a chystali se k útoku.

Bronson s ostatními jim k tomu ale nedal příležitost. Zaútočili na McCloudské vojáky stojící všude kolem budovy, bodali je a zabíjeli, zatímco vojáci upouštěli pochodně a zápasili s vlastními zbraněmi. Většina McCloudských byla navíc stále uvnitř a těch několik tuctů venku se nemohlo vyrovnat vlně rozzuřených MacGilů. Ti je v záchvatu zuřivosti všechny rychle pozabíjeli.

Luanda stála s Bronsonem po boku, vedle nich MacGilovští vojáci, všichni těžce oddechovali, ale byli rádi, že jsou naživu. Všichni hleděli s respektem na Luandu. Věděli, že právě jí vděčí za své životy.

Jak tam stáli, vnímali bušení McCloudských uvězněných v síni. Všichni se snažili dostat ven. MacGilové pomalu obrátili své pohledy na budovu a nebyli si jistí, co dál. Bronson byl velitel a tak musel rozhodnout.

„Musíš tu rebelii zadusit,“ řekla Luanda rozhodně. „Musíš s nimi jednat stejně brutálně, jako se chystali jednat oni s tebou.“

Bronson na ni váhavě pohlédl a Luanda v jeho očích viděla nerozhodnost.

„Jejich plán nevyšel,“ řekl. „Jsou uvnitř v pasti. Zajatci. Vsadíme je do vězení.“

Luanda zuřivě zavrtěla hlavou.

„NE!“ zakřičela. „Tihle muži tady vzhlíží k tobě jako k veliteli. Tohle je krutá část světa. Tady nejsi v Králově Dvoře. Tady vládne brutalita. Brutalita vyžaduje respekt. Muži uvnitř nesmí zůstat naživu. Musí se stát výstrahou pro ostatní!“

Bronson si s hrůzou uvědomil, o čem mluví.

„Co to říkáš?“ zeptal se. „Říkáš, že je máme zaživa upálit? Že jim máme připravit stejná jatka, jako se chystali připravit oni pro nás?“

Luanda sevřela čelist.

„Pokud to neuděláš, pamatuj na moje slova: jednoho dne tě určitě zavraždí.“

Kolem stáli MacGilovští a sledovali jejich hádku. Luanda stála rozkročená a rozzuřeně funěla. Milovala Bronsona – konec konců jí přeci zachránil život. A přesto nenáviděla, jak byl občas slabý a naivní.

Luanda už mela dost mužské vlády. Dost chybných mužských rozhodnutí. Toužila po tom, aby mohla vládnout sama. A věděla, že by vládla lépe, než kterýkoli z nich. Občas, jak věděla, dokáže i žena vládnout v mužském světě.

Luanda, kterou celý život odstrkovali a nebrali v potaz, cítila, že už nedokáže jen tak sedět stranou. Konec konců, jen díky ní byli všichni tihle muži živí. Navíc byla královskou dcerou. Dokonce prvorozenou – ničím menším.

Bronson na ni jen rozechvěle zíral a Luanda jasně viděla, že nic neudělá.

Nedokázala to vystát. Vyrazila ze sebe výkřik, ve kterém znělo všechno její rozhořčení. Rozběhla se kupředu a chňapla po pochodni v ruce jednoho ze sloužících. Muži ji jen sledovali v omráčeném tichu. Proběhla před nimi, pozvedla pochodeň do výše a pak ji vrhla.

Pochodeň prozářila noc, proletěla obloukem vzduchem a přistála na vrcholku doškové střechy hodovní síně.

Luanda pak s uspokojením sledovala, jak se plameny začínají pomalu šířit.

MacGilové kolem zajásali a následovali jejího příkladu. Každý z nich sebral pochodeň a vrhl ji na střechu. Během několika chvil se plameny rozhořely do výšky, žár byl stále silnější a tváře jim zalilo teplo. Noc prozářilo světlo ohně a hala zaplála jasným plamenem.

Výkřiky McCloudských uvězněných uvnitř pročísly noc. A zatímco Bronson se třásl, Luanda stála pevně. Chladná, tvrdá, nemilosrdná. Ruce měla zapřené v bok a pomalu ji zaplavovalo uspokojení.

Obrátila se k Bronsonovi, který tam stál s ústy otevřenými úžasem.

„Tak tohle,“ pronesla vzdorovitě, „je to, co znamená vládnout.“