Rebel, Pěšec, Král

REBEL, PĚŠEC, KRÁL

(KORUNY A SLÁVY--KNIHA ČTVRTÁ)

MORGAN RICE

(PŘELOŽIL TOMÁŠ SLAVÍK)

Morgan Rice

Morgan Rice je autorkou epické fantasy ságy ČARODĚJŮV PRSTEN, která obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sága bestsellerem číslo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem číslo jedna také její další ságy, jako jsou: série UPÍŘÍ ŽURNÁLY, obsahující 12 knih; série TRILOGIE PŘEŽITÍ, postapokalyptický thriller; epické fantasy série KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ, skládající se ze šesti knih; a také zbrusu nové epické fantasy ságy KORUNY A SLÁVY. Autorčiny knihy jsou dostupné v tištěné i audio verzi, a byly přeloženy do více než 25 jazyků.

Morgan se ráda zajímá o názory svých čtenářů, takže se prosím nezdráhejte navštívit její webové stránky www.morganricebooks.com, kde se můžete přidat do seznamu kontaktů, získat knihu zdarma, stejně jako další akční bonusy, stáhnout si zdarma aplikace, mít přehled o posledních novinkách, přidat se na autorčin Facebook či Twitter, a jednoduše být s Morgan v kontaktu!

Vybrané ohlasy na tvorbu Morgan Rice

“Pokud jste si mysleli, že po přečtení ságy ČARODĚJŮV PRSTEN už nebudete mít pro co žít, mýlili jste se. Ve VZESTUPU DRAKŮ přišla Morgan Rice s něčím, co se zdá být příslibem další brilantní série, která nás zavede do fantasy světa plného trolů, draků, odvahy, cti, udatnosti, magie a víry ve vlastní osud. Morgan dokázala vytvořit silné postavy, které nás přimějí je obdivovat na každé stránce... Doporučuji do knihovny každého čtenáře, který miluje dobře napsanou fantasy literaturu.”

--Books and Movie Reviews

Roberto Mattos

“Akcí nabitá fantasy, která jistě potěší fanoušky předchozích knih od Morgan Rice, stejně jako fanoušky děl jako je série ODKAZ DRAČÍCH JEZDCŮ od Christophera Paoliniho…. Fanoušci fikce pro mladé budou toto poslední dílo Riceové hltat a pak žebrat o přídavek.”

--The Wanderer, A Literary Journal (komentář k Vzestup draků)

“Oduševnělá fantasy, která do svého příběhu spřádá vlákna záhad a intrik. Cesta hrdiny je o získávání odvahy a uvědomění si smyslu života, který vede k růstu, dospělosti a dokonalosti….Pro všechny, kdo hledají napínavá fantasy dobrodružství, hrdiny a akčně pojatý sled událostí, který žene Thora po cestě, na níž se z malého dětského snílka postupně stává mladým mužem, jenž neohroženě čelí nebezpečí, i když jsou vyhlídky na přežití bídné….A to je pouhý začátek epické ságy pro mladé čtenáře.”

--Midwest Book Review (D. Donovan, eBook Reviewer)

“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.”

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos

“V této akcí nabité první knize epické fantasy série Čarodějův prsten (která má momentálně již 14 svazků), Riceová představuje čtenářům čtrnáctiletého Thorgrina „Thora“ McLeoda, jehož sen je stát se vojákem Stříbrných, elitní jednotky rytířů, která slouží králi… Riceová skvěle píše a má fascinující předpoklady.”

--Publishers Weekly

Knihy od Morgan Rice

CESTA OCELI

POUZE KDO JE HODEN (Kniha č.1)

KORUNY A SLÁVY

OTROKYNĚ, BOJOVNICE, KRÁLOVNA (Kniha č.1)

TULAČKA, VĚZEŇKYNĚ, PRINCEZNA (Kniha č.2)

RYTÍŘ, NÁSLEDNÍK, PRINC (Kniha č.3)

REBEL, PĚŠEC, KRÁL (Kniha č.4)

VOJÁK, BRATR, ČARODĚJ (kniha č.5)

KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKŮ (Kniha č.1)

POVSTÁNÍ STATEČNÝCH (Kniha č.2)

OTĚŽE CTI (Kniha č.3)

ZROZENÍ UDATNOSTI (Kniha č.4)

ŘÍŠE STÍNŮ (Kniha č.5)

NOC STATEČNÝCH (Kniha č.6)

ČARODĚJŮV PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha č.1)

POCHOD KRÁLŮ (Kniha č.2)

OSUD DRAKŮ (Kniha č.3)

POKŘIK CTI (Kniha č.4)

SLAVNÁ PŘÍSAHA (Kniha č.5)

ÚTOK CHRABRÝCH (Kniha č.6)

OBŘAD MEČŮ (Kniha č.7)

MOC ZBRANÍ (Kniha č.8)

NEBE KOUZEL (Kniha č.9)

MOŘE ŠTÍTŮ (Kniha č.10)

PANOVÁNÍ OCELI (Kniha č.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLÁDA KRÁLOVEN (Kniha č.13)

BRATRSKÁ PŘÍSAHA (Kniha č.14)

SEN SMRTELNÍKŮ (Kniha č.15)

RYTÍŘSKÉ KLÁNÍ (Kniha č.16)

DAR BITVY (Kniha č.17)

TRILOGIE PŘEŽITÍ

ARÉNA JEDNA: OTROKÁŘI (Kniha č.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)

ARÉNA TŘI (Kniha č.3)

VAMPIRE, FALLEN

PŘED ÚSVITEM (Kniha č.1)

UPÍŘÍ ŽURNÁLY

PROMĚNĚNÁ (Kniha č.1)

MILOVANÁ (Kniha č.2)

ZRAZENÁ (Kniha č.3)

PŘEDURČENA (Kniha č.4)

ŽÁDANÁ (Kniha č.5)

ZASNOUBENÁ (Kniha č.6)

ZASLÍBENÁ (Kniha č.7)

NALEZENÁ (Kniha č.8)

VZKŘÍŠENÁ (Kniha č.9)

TOUŽÍCÍ (Kniha č.10)

PROKLETÁ (Kniha č.11)

POSEDLÁ (Kniha č.12)

Chcete knihy zdarma?

Zaregistrujte se na e-mail list Morgan Rice a získejte zdarma 4 knihy, 3 mapy, 1 aplikaci, 1 hru, 1 grafický román a exkluzivní dárky! Pro registraci navštivte: www.morganricebooks.com

Copyright © 2016 Morgan Rice. Všechna práva vyhrazena. S výjimkou povolení podle U.S. Copyright Act 1976, žádná z částí této publikace nesmí být, bez předchozího svolení autora, za žádných okolností reprodukována, distribuována nebo převáděna do jakýchkoliv jiných formátů, ani uchovávána ve sdílené databázi. Tento ebook je licencován výlučně pro Vaše osobní využití. Tento ebook nesmí být dále prodáván nebo darován ostatním lidem. Pokud chcete knihu sdílet s další osobou, zakupte si prosím další kopie. Pokud čtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Vaše použití, vraťte ji prosím a pořiďte si svou vlastní kopii. Děkujeme, že respektujete usilovnou práci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaložit. Obsah této knihy je fiktivní. Jména, osobnostní charakteristiky, organizace, místa, události a konflikty jsou beze zbytku produktem autorčiny představivosti, nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo mrtvými, je čistě náhodná.

Obálka Ivan Bliznetsov, použito v licenci istock.com.

OBSAH

KAPITOLA PRVNÍ

KAPITOLA DRUHÁ

KAPITOLA TŘETÍ

KAPITOLA ČTVRTÁ

KAPITOLA PÁTÁ

KAPITOLA ŠESTÁ

KAPITOLA SEDMÁ

KAPITOLA OSMÁ

KAPITOLA DEVÁTÁ

KAPITOLA DESÁTÁ

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

KAPITOLA DVANÁCTÁ

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

KAPITOLA PATNÁCTÁ

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA PRVNÍ

Zatímco loď prorážela mořské vlny, cítil Thanos uvnitř podivnou prázdnotu. S každým záběrem vesel se vzdaloval dál a dál od domova. Už několik dní nespatřili pevninu, žádný ostrov, nic. Thanos stál na přídi lodi a hleděl do dálky. Pozoroval obzor a čekal, kdy něco konečně naruší prázdnotu rozlehlého oceánu. Jen myšlenka na to, co na něj v dálce může čekat, kdo na něj v dálce může čekat, mu bránila v tom, aby nařídil kapitánovi návrat.

Ceres.

Někde tam byla a on ji hodlal najít.

„Jsi si tím jistý?“ zeptal se ho kapitán, a přistoupil k němu. „Nikdo, koho znám, by se nechtěl vypravit na Ostrov vězňů.“

Co na to Thanos mohl odpovědět? Že to nevěděl? Že si sám tak trochu připadá jako jejich loď, kterou hnaly kupředu záběry vesel, ale vítr se ji snažil tlačit zpět?

Potřeba najít Ceres v něm ale přemáhala všechno ostatní. Hnala Thana kupředu, naplňovala ho vzrušením z možnosti, že ji najde. Kdysi si byl jistý, že je pryč, že už ji nikdy nespatří. Když se dozvěděl, že by mohla být naživu, zaplavila ho taková vlna radosti, až měl pocit, že ho srazí na kolena.

Přesto ale nemohl popřít, že chvílemi myslel i na Stephanii. Nutila ho ohlížet se zpátky, v některých okamžicích dokonce pomýšlel i na to, že by se vrátil. Konec konců, byla to pořád jeho žena a on ji opustil. Nosila jeho dítě a on od ní odešel. Nechal ji v přístavu. Jaký muž by tohle udělal vlastní ženě?

„Pokusila se mě zabít,“ připomněl si Thanos.

„Co jsi říkal?“ zeptal se kapitán a Thanos si uvědomil, že přemýšlel nahlas.

„Nic,“ pronesl Thanos a povzdechl si. „Popravdě, sám nevím. Někoho hledám a Ostrov vězňů je jediné místo, kde by mohla být.“

Věděl, že se Ceresina loď potopila cestou na ostrov. Pokud by přežila, pak dávalo smysl, že by se na něj nakonec dostala, nebo ne? To také vysvětlovalo, proč o ní Thanos od ztroskotání nic neslyšel. Thanos věřil tomu, že kdyby měla možnost se k němu vrátit, udělala by to.

„Se mi zdá, že je to dost velký risk – nevědět,“ řekl kapitán.

„Stojí za to,“ ujistil ho Thanos.

„Musí být opravdu výjimečná, jestliže je lepší než paní Stephania,“ pronesl pašerák s úšklebkem, kvůli kterému ho Thanos málem praštil.

„Mluvíš o mojí ženě,“ upozornil ho Thanos, ale sám si uvědomoval, jaký je v tom rozpor. Nemohl ji bránit, když to byl právě on, kdo ji nechal v přístavu, na druhou stranu ona předtím nařídila jeho smrt. Pravděpodobně si za to všechno mohla sama.

Teď ještě kdyby o tom dokázal přesvědčit sám sebe. Kdyby jeho myšlenky na Ceres nenarušovaly myšlenky na Stephanii. Na to, že s ním byla na rušných královských hostinách, že s ním byla v okamžicích, kdy neměl náladu mluvit, na to, jak vypadala ráno po svatební noci…

„Víš určitě, že mě dokážeš bezpečně dostat na Ostrov vězňů?“ zeptal se Thanos. Nikdy tam nebyl, ale věděl, že celý ostrov by měl fungovat jako dobře střežená pevnost, ze které pro její obyvatele nebylo úniku.

„Jistěže, to je snadné,“ ujistil ho kapitán. „Občas to tam navštěvujeme. Strážní prodávají vězně, které se jim podařilo zlomit. Dělají z nich otroky. Když se přiblížíme, poutají je ke kůlům na pobřeží, abychom si je mohli prohlédnout.“

Thanos si už dávno uvědomil, že toho muže nenávidí. Přesto se ale rozhodl svoji nenávist nedávat najevo, protože pašerák byl jeho jedinou šancí, jak se dostat na ostrov a najít Ceres.

„Nemám v úmyslu se setkat se strážnými,“ podotkl.

Muž pokrčil rameny. „Nevadí. Prostě se přiblížíme, vysadíme tě ve člunu a budeme pokračovat, jako by se jednalo o běžnou návštěvu. A pak na tebe počkáme nedaleko od pobřeží. Ale upozorňuju tě, že ne moc dlouho. Když se zdržíme delší dobu, strážní začnou mít podezření, že máme něco za lubem.“

Thanos v žádném případě nepochyboval o tom, že by ho pašerák opustil při nejmenším náznaku nebezpečí, které by hrozilo jemu nebo jeho lodi. Muž jako on nemohl pochopit lásku. Pro něj to bylo pravděpodobně něco, co si člověk mohl koupit za přiměřený obnos v přístavu, na hodinu či dvě. Ale i tak dostal Thana až sem, a to bylo jediné, na čem teď záleželo.

„Uvědomuješ si, že i když tu ženu na Ostrově vězňů najdeš,“ zeptal se kapitán, „že už nemusí být taková, jakou si ji pamatuješ?“

„Ceres bude vždycky Ceres,“ nedal se Thanos.

Slyšel, jak druhý muž posměšně odfrkl. „Je snadné tohle říct, ale ty nevíš, jaké věci tam provádějí. Někteří, které nám prodávají jako vězně, jsou už tak mimo, že se nepostarají ani sami o sebe, pokud jim to nenařídíme. Umřeli by hlady, kdybychom jim nenařídili, aby něco snědli.“

„Jsem si jistý, že vám to takhle vyhovuje,“ vyštěkl Thanos.

„Nemáš mě moc v lásce, co?“ zeptal se kapitán.

Thanos jeho otázku ignoroval a dál hleděl na moře. Oba dobře znali odpověď, a právě teď měl lepší věci na přemýšlení. Musel vymyslet způsob, jak najít Ceres, ať už—

„Je to země?“ zeptal se a ukázal do dálky.

Nebylo to nic víc než tečka na obzoru, ale i tak působila bezútěšně. Obklopovaly ji mraky a převalující se vlny. Čím více se blížili, tím větší pocit hrůzy v Thanovi narůstal.

Ostrov vystupoval z vody jako řada žulových útesů, které působily jako zuby nějaké obrovské nestvůry. Na nejvyšším bodě ostrova stála bašta, maják, na kterém neustále plápolal oheň, jako by měl odradit všechny, kdo by se sem snad mohli dostat. Thanos viděl, že na jedné straně ostrova jsou stromy, ale vypadaly, že jsou suché a opadané.

Když se přibližovali, viděl Thanos okna, která vypadala, že jsou vytesaná přímo do skal. Jako by byl celý ostrov poddolovaný, aby se na něj vešlo víc vězňů. Také viděl kamenité pláže, na kterých se povalovaly vybělené kosti. Slyšel skřeky a zbledl, když si uvědomil, že nedokáže určit, jestli je to skřehotání mořských ptáků nebo lidských bytostí.

Thanos si připravoval člun, aby mohl odrazit ke kamenité pláži, a otřásl se odporem, když si všiml, že do okolních skal jsou přikovaná pouta v takové výšce, že během přílivu musela být ponořená pod hladinou. Jeho představivost mu okamžitě řekla, k čemu asi sloužily: k mučení či popravě vězňů za pomoci vln. Hromádky kostí na pobřeží vyprávěly svůj vlastní příběh.

Kapitán pašerácké lodi se k němu obrátil a usmál se.

„Vítej na Ostrově vězňů.“

KAPITOLA DRUHÁ

Svět připadal Stephanii bez Thana jako bezútěšné místo. Připadal jí chladný i přes teplo slunečních paprsků, které jí dopadaly na kůži. Prázdný i přes davy lidí kolem hradu. Zírala na město a přemýšlela nad tím, jak by ho s chutí vypálila do základů, protože pro ni už nic nemělo smysl. Nemohla dělat nic jiného než nečinně sedět u okna a utápět se ve své bolesti, v pocitu, že jí někdo vyrval srdce z těla.

Možná, že jí ho někdo skutečně vyrve. Konec konců, kvůli Thanovi riskovala vše. Jaký byl vlastně trest za pomoc zrádci? Stephania znala správnou odpověď, protože byla stejná, jako odpověď na všechny ostatní otázky v záležitostech Impéria – cokoli, co král nařídí. Neměla pochybnosti, že ji za to nechá zemřít.

Jedna z jejích služebných jí nabídla uklidňující bylinné tonikum. Stephania ho nepřijala, i když ho dívka položila na malý kamenný stolek.

„Má paní,“ řekla dívka. „Některé dívky… přemýšlejí… neměli bychom se chystat k opuštění města?“

„Opuštění města?“ zeptala se Stephania. Slyšela, že její hlas zní hloupě a ploše.

„Jde o to… nejsme v nebezpečí? Vzhledem k tomu, co se stalo. A co jsme pro tebe udělaly, co jsme udělaly pro Thana.“

„Pro Thana!“ To jméno na okamžik vyrazilo Stephanii dech. Vzápětí ji zalila vlna vzteku. Stephania sebrala lahvičku s odvarem. „Neodvažuj se přede mnou pronášet jeho jméno ty hloupá holko! Vypadni! Vypadni!“

Rozzuřeně mrštila lahvičkou. Služebná se sklonila, což Stephanii podráždilo ještě víc, ale zvuk tříštícího se skla jí maličko zlepšil náladu. Hnědá tekutina se rozstříkla po zdi. Stephania si jí už dál nevšímala.

„Ať mě nikdo neruší!“ rozkřikla se na dívku. „Nebo tě nechám stáhnout z kůže.“

Stephania potřebovala být sama se svými myšlenkami, i když to byly myšlenky tak černé, že částečně měla chuť vrhnout se z balkonu do prázdna, jen aby to všechno ukončila. Thanos byl pryč. Kolik toho dokázala, kolik toho vymyslela. A Thanos byl pryč. Nikdy dřív nevěřila v lásku a pak přišel on. Vždycky si myslela, že je to jen slabost, která otevírá člověka bolesti, ale s ním se to zdálo jako přiměřené riziko. A teď se ukázalo, že měla pravdu. Láska jen umožňovala světu, aby člověku snadněji ublížil.

Stephania zaslechla zvuk otevírajících se dveří a prudce se obrátila. Hledala něco, co by po příchozím mohla hodit.

„Řekla jsem, že nechci, aby mě někdo rušil!“ vyštěkla ještě dřív, než uviděla, kdo vešel.

„Tak to není moc milé,“ pronesl Lucious a vešel do místnosti. „A já jsem tě sem přitom doprovodil, abych ti zajistil bezpečnost.“

Lucious byl oblečený jako princ z pohádky. V bílém sametu zdobeném zlatými výšivkami a barevnými drahokamy. U pasu se mu houpala dýka. Výjimečně na sobě neměl svoji zlatou zbroj a meč. Dokonce i jeho vlasy vypadaly, že jsou čerstvě umyté. Naprosto čisté, bez městského prachu. Na Stephanii působil spíš jako trubadúr, který se chystá pět milostné písně pod jejím oknem než jako muž, který měl být pověřen organizací obrany města.

„Doprovodil?“ zeptala se Stephania s úsměškem. „To je to slovo?“

„Zajistil jsem ti bezpečnou cestu skrz válkou zmítané ulice našeho města,“ pronesl Lucious. „Moji muži dohlédli na to, aby ses nestala kořistí rebelů nebo aby tě neunesl ten tvůj vražednický manžel. Copak jsi neslyšela, že uprchnul?“

Stephania se zamračila. Co za hru to s ní Lucious hrál?

„Samozřejmě, že o tom vím,“ vyštěkla na něj. Vstala, protože se jí nelíbilo, když se nad ní Lucious nakláněl. „Byla jsem tam.“

Sledovala, jak Lucious s posměšným překvapením pozvedl obočí. „Proč, má milá Stephanie, se přiznáváš k tomu, že jsi sehrála nějakou roli v útěku tvého manžela? Žádný důkaz totiž neukazuje tvým směrem.“

Stephania na něj nevzrušeně pohlédla. „Co jsi udělal?“

„Já neudělal nic,“ odpověděl Lucious a očividně si to všechno užíval. „Popravdě jsem usilovně pátral po pravdě. Velice usilovně.“

Což v Luciově případě znamenalo mučení lidí. Stephania se krutostem nijak nevyhýbala, ale rozhodně se v nich nevyžívala tolik, jako on.

Povzdechla si. „Přestaň si tu se mnou hrát, Lucie. Co jsi udělal?“

Lucious pokrčil rameny. „Dohlédl jsem na to, aby vše probíhalo tak, jak chci, aby to probíhalo,“ řekl. „Až budu mluvit s otcem, řeknu mu, že Thanos na útěku zabil několik strážných. Jeden ze strážných dokonce přiznal, že Thanovi s útěkem pomohl. Chtěl pomoct rebelům. Je smůla, že nepřežil, aby svůj příběh mohl zopakovat před králem. Slabé srdce.“

Lucious se očividně ujistil, že nikdo, kdo Stephanii viděl, nepřežil. Dokonce, i když Stephanii znechucovala netečnost, s jakou to Lucious pronášel, jedna její část už přemýšlela, co pro ni z toho plyne v souvislosti se vším ostatním.

„Zdá se, že ve spiknutí hrála roli i jedna z tvých služebných,“ pronesl Lucious. „Thanos ji pravděpodobně svedl, smutné.“

Stephania zrudla vzteky. „To jsou moje služebné!“

Nebyla to jen myšlenka na ženu, která jí sloužila tak oddaně, až jí to uškodilo, i když ta byla sama o sobě dost špatná. Bylo to i pomyšlení na to, že se Lucious odvážil ublížit někomu, kdo naprosto jasně patřil jí. Nebyla to jen myšlenka na to, že někdo, kdo jí slouží, dojde k úhoně. Byla to urážka!

„A přesně o to jde,“ pronesl Lucious. „Příliš mnoho lidí ji vidělo, jak vyřizuje tvé záležitosti. A když jsem té dívce nabídl její život výměnou za to, že prozradí vše, co ví, byla mi velice nápomocná.“

Stephania odvrátila zrak. „Proč to všechno děláš, Lucie?“ Proč jsi mě prostě nenechal odplout s Thanem?“

„Thanos tě nebyl hoden,“ pronesl Lucious. „Rozhodně nebyl hoden toho, aby byl šťastný.“

„A proč jsi zatajil roli, kterou jsem v tom sehrála?“ zeptala se Stephania. „Nemusel jsi dělat vůbec nic, mohl ses dívat, jak mě popraví.“

„I o tom jsem uvažoval,“ přiznal Lucious. „Nebo alespoň o tom, že o tebe požádám krále, až mu oznámíme, že Thanos uprchl. Ale byla příliš velká pravděpodobnost, že by tě jednoduše nechal popravit, a to jsem si nemohl dovolit.“

Nikdo jiný by o tom nedokázal mluvit tak otevřeně, ale tohle byl Lucious. Nikdo jiný by na to ani nepomyslel. Požádat krále o Stephanii, jako by byla jen nějaká věc. Už z toho pomyšlení se Stephanii zvedal žaludek.

„Ale pak mi to došlo,“ pronesl Lucious. „Já si totiž naši hru užívám až moc na to, abych připustil něco podobného. Navíc to nebyl způsob, jakým jsem tě chtěl získat. Chci, abys byla mým partnerem, abychom si byli rovni. Abys byla skutečně má.“

Stephania přešla na balkon, potřebovala se nadechnout čerstvého vzduchu. Lucious byl zblízka cítit po drahé růžové vodě a silných parfémech, které očividně zvolil tak, aby maskovaly pach krve z jeho běžných činností.

„O čem to tu mluvíš?“ zeptala se Stephania, i když už měla poměrně jasnou představu o tom, kam Lucious míří a co po ní bude chtít. O všech lidech u dvora sháněla co nejvíce informací, a to samozřejmě platilo i o Luciovi a jeho tužbách.

I když v tom možná nebyla tak dobrá, jak si myslela. Neuvědomila si, že se jí Lucious infiltroval do sítě jejích donašečů a špehů. Nevěděla, co Thanos provádí, až do chvíle, kdy bylo příliš pozdě.

Ty dva ale nebylo možné ani v nejmenším porovnávat. Lucious byl naprosto bez jakékoli morálky a zásad. Nezastavil by se před ničím, snažil se hledat způsoby, jak ublížit ostatním. Thanos byl silný a zásadový, milující a ochranitelský.

Ale právě on ji opustil. Odešel od ní a přitom věděl, jaký osud na ni asi čeká.

Lucious ji vzal za ruku. Svíral ji něžněji, než by si Stephania myslela, že dokáže. I tak ale bojovala se znechuceným zachvěním, když si zvedl její dlaň ke rtům a políbil ji na vnitřní stranu zápěstí. Cítila, jak jí v něm pulzuje krev.

„Lucie,“ pronesla Stephania a stáhla ruku zpět. „Jsem vdaná žena.“

„Málokdy mi to přišlo jako překážka,“ podotkl Lucious. „A buďme upřímní, Stephanie, pochybuji o tom, že tobě by to někdy vadilo.“

Stephaniin vztek se znovu naplno rozhořel. „Nic o mně nevíš.“

„Vím o tobě všechno,“ řekl Lucious. „A čím víc tě poznávám, tím víc jsem si jistý, že jsme stvořeni jeden pro druhého.“

Stephania od něj chtěla získat odstup, ale Lucious ji následoval. Samozřejmě. Byl to muž, kterého nikdy nikdo neodmítl.

„Zamysli se nad tím, Stephanie,“ řekl jí. „Myslel jsem si, že jsi jen husička s dutou hlavou, ale pak jsem zjistil, že jsi kolem Delosu upletla hustou síť. Víš, jak jsem si potom připadal?“

„Naštvaně, protože jsem z tebe udělala hlupáka?“ hádala Stephania.

„Dávej si pozor,“ varoval ji Lucious. „Věř mi, že nechceš, abych se na tebe zlobil. Ne, já tě v tu chvíli obdivoval. Dřív jsem si totiž myslel, že by ses mi mohla na jednu či dvě noci hodit do postele. Pak jsem ale zjistil, že bys mohla stát za víc. Že možná skutečně chápeš, jak svět funguje.“

Ano, to Stephania chápala velice dobře. Mnohem lépe než by lidé jako je Lucious kdy tušili. On měl svoje postavení, které ho chránilo před všemi světskými nástrahami. Stephania měla pouze svoji hlavu.

„A pak sis uvědomil, že se přesně hodíme jeden k druhému?“ zeptala se Stephania. „Tak to mi řekni, jak chceš vyřešit můj sňatek s Thanem.“

„To je věc, kterou není nutné se trápit,“ pronesl Lucious, jako by to šlo vyřešit lusknutím prstu. „Potom, co udělal, jsem si myslel, že bys byla ráda, kdyby ses toho závazku zbavila.“

Bylo by výhodné, kdyby to vyřešili kněží, protože jinak by Stephania riskovala možnost, že ji poskvrní Thanovy zločiny. Pořád by byla ženou zrádce, dokonce i když se Lucious postaral o to, aby nebyla spojená s jeho útěkem.

„Nebo, pokud bys chtěla,“ prohlásil Lucious, „jsem si jistý, že by nebylo složité zajistit jeho skon. Konec konců, tobě se to už málem podařilo. Nezáleží na tom, kam uprchl. Dal by se zajistit další zabiják, který ho najde a odstraní. Ty bys mohla truchlit… nějakou dobu. Jsem si jistý, že by ti černá slušela. Vlastně ti sluší úplně cokoli.“

V Luciově pohledu bylo něco, co Stephanii znepokojovalo. Jako kdyby se snažil odhadnout, jak by vypadala, kdyby na sobě nic neměla. Podívala se mu zpříma do očí a snažila se znít, jako by se jednalo o obchodní jednání.

„A pak co?“ zeptala se.

„A pak by ses vdala za mnohem vhodnějšího prince,“ odpověděl Lucious. „Pomysli na to všechno, co bychom spolu mohli dokázat. S tím, co ty víš, a tím, co já dokážu. Společně bychom mohli vládnout Impériu. Rebelové by nic nezmohli. Musíš uznat, že bychom byli nádherný pár.“

Stephania se rozesmála. Nemohla si pomoct. „Ne, Lucie. Nebyli, protože k tobě krom opovržení necítím vůbec nic. Jsi obyčejný hrdlořez. A co hůř, jsi příčinou toho, že jsem přišla o všechno. Proč bych vůbec měla přemýšlet nad sňatkem s tebou?“

Sledovala, jak rysy v Luciově obličeji tvrdnou.

„Mohl bych tě k tomu přinutit,“ podotkl Lucious. „Mohl bych tě přinutit udělat cokoli, co bych si přál. Myslíš si, že se nemohu postarat o to, aby všichni zjistili, jakou roli jsi hrála v Thanovu útěku? Možná jsem si tu tvoji služebnou nechal jako pojistku.“

„Snažíš se mě přinutit ke sňatku?“ zeptala se Stephania. Jaký muž by se snížil k něčemu takovému?

Lucious rozpřáhl ruce. „Nejsme tak rozdílní, jak si myslíš, Stephanie. Ty hraješ svoji hru. Nemáš zájem o nějakého blázna, který by k tobě přišel s pugétem květin a několika cetkami. Navíc by ses mě naučila milovat. Ať už bys chtěla nebo ne.“

Znovu k ní natáhl ruku a Stephania mu položila dlaň na hruď. „Dotkni se mě a neodejdeš odsud živý.“

„Takže chceš, abych odhalil tvoji roli v Thanově útěku?“ zeptal se.

„Zapomněl jsi na svoji vlastní část,“ řekla Stephania. „Konec konců, ty jsi o tom věděl. Jak by asi král reagoval, kdybych mu to všechno řekla?“

Čekala, že se Lucious rozzuří, možná že ji dokonce uhodí. Místo toho se ale usmál.

„Věděl jsem, že se ke mně přesně hodíš,“ řekl. „Dokonce, i když jsi na tom tak strašně špatně, jsi našla způsob, jak se mnou bojovat. Skvělé. Společně bychom dokázali naprosto cokoli. Samozřejmě to bude chtít trochu času, než si to uvědomíš, to je jasné. Hodně jsi toho prožila.“

Zněl přesně tak, jak by měl znít zhrzený nápadník, kvůli čemuž mu Stephania věřila ještě míň.

„Udělej si čas a zamysli se nad vším, co jsem ti řekl,“ pronesl Lucious. „Popřemýšlej nad vším, co by ti sňatek se mnou mohl přinést. Určitě si to porovnej s tím, co by tě čekalo jako ženu, která si vzala zrádce. Možná mě zatím nemiluješ, protože lidé jako my nedělají rozhodnutí založená na podobných bláznovstvích. Děláme je podle toho, co nám přinese užitek. Jsme lepší než ostatní. A poznáme ty, kteří jsou stejní jako my.“

Stephania nebyla v žádném případě jako Lucious, ale věděla, že bude lepší mlčet. Prostě jen chtěla, aby už konečně odešel.

„A mezitím,“ řekl Lucious, když viděl, že neodpoví, „pro tebe mám dárek. Služebná, o které jsme se bavili, si myslela, že bys ho mohla potřebovat. Řekla mi o tobě všechno možné, když žebrala o život.“

Z váčku na opasku vytáhl ampuli a položil ji na stolek u okna.

„Řekla mi, proč jsi musela utéct z hostiny krvavého měsíce,“ pronesl Lucious. „Řekla mi o tvém těhotenství. Je jasné, že Thanovo dítě bych nikdy vychovávat nemohl. Vypij to a nebudou problémy. V žádném smyslu slova.“

Stephania chtěla ampuli sebrat a hodit ji po něm. Uchopila ji do ruky, aby to udělala, ale on už byl pryč.

I tak ji chtěla zahodit, ale neudělala to. Posadila se k oknu a podívala se na lahvičku.

Byla průhledná s průzračnou tekutinou. Slunce ji prozařovalo a vypadala mnohem nevinněji, než skutečně byla. Když to vypije, bude si moct vzít Lucia. Děsivá myšlenka. Dostalo by se jí tak ale jednoho z nejmocnějších postavení v Impériu. Když to vypije, zbaví se tak poslední památky na Thana.

Dlouho nehnutě seděla a nevěděla, co má dělat. Po chvíli se jí začaly po tváři pomalu kutálet slzy.

Možná by to opravdu měla vypít.