Vítěz, Poraženec, Syn

VÍTĚZ, PORAŽENEC, SYN

(KORUNY A SLÁVY--KNIHA OSMÁ)

MORGAN RICE

(PŘELOŽIL TOMÁŠ SLAVÍK)

Morgan Rice

Morgan Rice je autorkou epické fantasy ságy ČARODĚJŮV PRSTEN, která obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sága bestsellerem číslo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem číslo jedna také její další ságy, jako jsou: série UPÍŘÍ ŽURNÁLY, obsahující 12 knih; série TRILOGIE PŘEŽITÍ, postapokalyptický thriller; epické fantasy série KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ, skládající se ze šesti knih; a také zbrusu nové epické fantasy ságy KORUNY A SLÁVY. Autorčiny knihy jsou dostupné v tištěné i audio verzi a byly přeloženy do více než 25 jazyků.

Morgan se ráda zajímá o názory svých čtenářů, takže se prosím nezdráhejte navštívit její webové stránky www.morganricebooks.com, kde se můžete přidat do seznamu kontaktů, získat knihu zdarma, stejně jako další akční bonusy, stáhnout si zdarma aplikace, mít přehled o posledních novinkách, přidat se na autorčin Facebook či Twitter a jednoduše být s Morgan v kontaktu!

Vybrané ohlasy na tvorbu Morgan Rice

“Pokud jste si mysleli, že po přečtení ságy ČARODĚJŮV PRSTEN už nebudete mít pro co žít, mýlili jste se. Ve VZESTUPU DRAKŮ přišla Morgan Rice s něčím, co se zdá být příslibem další brilantní série, která nás zavede do fantasy světa plného trolů, draků, odvahy, cti, udatnosti, magie a víry ve vlastní osud. Morgan dokázala vytvořit silné postavy, které nás přimějí je obdivovat na každé stránce... Doporučuji do knihovny každého čtenáře, který miluje dobře napsanou fantasy literaturu.”

--Books and Movie Reviews

Roberto Mattos

“Akcí nabitá fantasy, která jistě potěší fanoušky předchozích knih od Morgan Rice, stejně jako fanoušky děl jako je série ODKAZ DRAČÍCH JEZDCŮ od Christophera Paoliniho…. Fanoušci fikce pro mladé budou toto poslední dílo Riceové hltat a pak škemrat o přídavek.”

--The Wanderer, A Literary Journal (komentář k Vzestup draků)

“Oduševnělá fantasy, která do svého příběhu spřádá vlákna záhad a intrik. Cesta hrdiny je o získávání odvahy a uvědomění si smyslu života, který vede k růstu, dospělosti a dokonalosti… Pro všechny, kdo hledají napínavá fantasy dobrodružství, hrdiny a akčně pojatý sled událostí, který žene Thora po cestě, na níž se z malého dětského snílka postupně stává mladým mužem, jenž neohroženě čelí nebezpečí, i když jsou vyhlídky na přežití bídné…A to je pouhý začátek epické ságy pro mladé čtenáře.”

--Midwest Book Review (D. Donovan, eBook Reviewer)

“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.”

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos

“V této akcí nabité první knize epické fantasy série Čarodějův prsten (která má momentálně již 14 svazků), Riceová představuje čtenářům čtrnáctiletého Thorgrina „Thora“ McLeoda, jehož sen je stát se vojákem Stříbrných, elitní jednotky rytířů, která slouží králi… Riceová skvěle píše a má fascinující předpoklady.”

--Publishers Weekly

Knihy od Morgan Rice

CESTA OCELI

POUZE KDO JE HODEN (Kniha č.1)

TRŮN PRO SESTRY

TRŮN PRO SESTRY (Kniha č.1)

KORUNY A SLÁVY

OTROKYNĚ, BOJOVNICE, KRÁLOVNA (Kniha č.1)

TULAČKA, VĚZEŇKYNĚ, PRINCEZNA (Kniha č.2)

RYTÍŘ, NÁSLEDNÍK, PRINC (Kniha č.3)

REBEL, PĚŠEC, KRÁL (Kniha č.4)

VOJÁK, BRATR, ČARODĚJ (kniha č.5)

HRDINKA, ZRÁDKYNĚ, DCERA (kniha č.6)

VLÁDCE, RIVAL, VYHNANEC (kniha č.7)

VÍTĚZ, PORAŽENEC, SYN (kniha č. 8)

KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKŮ (Kniha č.1)

POVSTÁNÍ STATEČNÝCH (Kniha č.2)

OTĚŽE CTI (Kniha č.3)

ZROZENÍ UDATNOSTI (Kniha č.4)

ŘÍŠE STÍNŮ (Kniha č.5)

NOC STATEČNÝCH (Kniha č.6)

ČARODĚJŮV PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha č.1)

POCHOD KRÁLŮ (Kniha č.2)

OSUD DRAKŮ (Kniha č.3)

POKŘIK CTI (Kniha č.4)

SLAVNÁ PŘÍSAHA (Kniha č.5)

ÚTOK CHRABRÝCH (Kniha č.6)

OBŘAD MEČŮ (Kniha č.7)

MOC ZBRANÍ (Kniha č.8)

NEBE KOUZEL (Kniha č.9)

MOŘE ŠTÍTŮ (Kniha č.10)

PANOVÁNÍ OCELI (Kniha č.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLÁDA KRÁLOVEN (Kniha č.13)

BRATRSKÁ PŘÍSAHA (Kniha č.14)

SEN SMRTELNÍKŮ (Kniha č.15)

RYTÍŘSKÉ KLÁNÍ (Kniha č.16)

DAR BITVY (Kniha č.17)

TRILOGIE PŘEŽITÍ

ARÉNA JEDNA: OTROKÁŘI (Kniha č.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)

ARÉNA TŘI (Kniha č.3)

UPÍŘÍ ŽURNÁLY

PROMĚNĚNÁ (Kniha č.1)

MILOVANÁ (Kniha č.2)

ZRAZENÁ (Kniha č.3)

PŘEDURČENA (Kniha č.4)

ŽÁDANÁ (Kniha č.5)

ZASNOUBENÁ (Kniha č.6)

ZASLÍBENÁ (Kniha č.7)

NALEZENÁ (Kniha č.8)

VZKŘÍŠENÁ (Kniha č.9)

TOUŽÍCÍ (Kniha č.10)

PROKLETÁ (Kniha č.11)

POSEDLÁ (Kniha č.12)

Chcete knihy zdarma?

Zaregistrujte se na e-mail list Morgan Rice a získejte zdarma 4 knihy, 3 mapy, 1 aplikaci, 1 hru, 1 grafický román a exkluzivní dárky! Pro registraci navštivte: www.morganricebooks.com

Copyright © 2017 Morgan Rice. Všechna práva vyhrazena. S výjimkou povolení podle U.S. Copyright Act 1976, žádná z částí této publikace nesmí být, bez předchozího svolení autora, za žádných okolností reprodukována, distribuována nebo převáděna do jakýchkoliv jiných formátů, ani uchovávána ve sdílené databázi. Tento ebook je licencován výlučně pro Vaše osobní využití. Tento ebook nesmí být dále prodáván nebo darován ostatním lidem. Pokud chcete knihu sdílet s další osobou, zakupte si prosím další kopie. Pokud čtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Vaše použití, vraťte ji prosím a pořiďte si svou vlastní kopii. Děkujeme, že respektujete usilovnou práci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaložit. Obsah této knihy je fiktivní. Jména, osobnostní charakteristiky, organizace, místa, události a konflikty jsou beze zbytku produktem autorčiny představivosti, nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo mrtvými, je čistě náhodná.

Obálka Captblack76, použito v licenci Shutterstock.com.

OBSAH

KAPITOLA PRVNÍ

KAPITOLA DRUHÁ

KAPITOLA TŘETÍ

KAPITOLA ČTVRTÁ

KAPITOLA PÁTÁ

KAPITOLA ŠESTÁ

KAPITOLA SEDMÁ

KAPITOLA OSMÁ

KAPITOLA DEVÁTÁ

KAPITOLA DESÁTÁ

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

KAPITOLA DVANÁCTÁ

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

KAPITOLA PATNÁCTÁ

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ ŠESTÁ

EPILOG

KAPITOLA PRVNÍ

Thanos se přikrčil a šíp neškodně proletěl kolem. Slyšel ho, jak se odrazil od kamenné stěny jednoho z haylonských domů. Spěchal ulicemi zpět, dorazil na křižovatku a prudce se obrátil. V ruce svíral meč.

Z jedné strany se blížil tucet mužů lorda Westa, z druhé strany přicházeli bývalí imperiální vojáci a z okolních domů vybíhali vojáci z řad obyvatelů ostrova. Sevřeli tak šeropelské vojáky, kteří Thana pronásledovali, do kleští. Thanos zaútočil.

Bodl nad štítem jednoho z útočníků, obrátil se, aby vykryl útok mířící na muže po jeho boku a kopem srazil k zemi třetího vojáka. Sir Justin se vklínil do mezery a zabil dalšího nepřítele.

„Zachraňuješ mi život nějak často,“ prohlásil Thanos, když se bitva na moment zklidnila.

„Prostě dál bojuj a jsme vyrovnaní,“ odpověděl Justin.

To Thanovi vyhovovalo. Mečem zachytil sekeru jednoho z útočníků a vytvořil tak díru v jeho obraně. Toho okamžitě využil jeden z imperiálních vojáků, bodl šeropelského válečníka a vyrval mu sekeru z rukou.

Přicházeli stále další nepřátelé – nájezdníci si uvědomili, že se setkávají s tužším odporem. Pro Thana a ostatní to znamenalo, že je na čase zmizet.

„Ústup!“ zařval a muži kolem se stáhli do jednoho z blízkých domů. Probíjeli se skrz něj do další ulice. Thanos běžel a zjistil, že mu po boků běží generál Haven. Starcova tvář byla rudá námahou.

„Neměl bys bojovat na nějakém… méně nebezpečném místě?“ zeptal se Thanos.

Haven ho probodl pohledem. „Neříkej mi, co mám jak dělat, mladíku! Nejsi můj princ!“

Navzdory vyřčeným námitkám ale bylo zjevné, že starý generál je šťastný, že může bojovat po Thanovu a Justinovu boku. Společně pokračovali po kamenném schodišti vzhůru na jednu z mnoha střech. Nedalo se říct, odkud jsou kteří vojáci. Thanos viděl jen to, že obránci ostrova bojují s nesmírnou statečností a zuřivostí.

Ze svého současného stanoviště ale viděl i to, jak velká je flotila, která na ostrov útočí. Nebyla tak obrovská jako invazní síly, které napadly Delos, ale i tak byla ohromná. Táhla se po moři kolem přístavu jako obrovská inkoustová skvrna, ze které se odpoutávaly jednotlivé lodě a přivážely k haylonským břehům další a další vojáky.

Jedinou nadějí obránců byla taktika bleskového úderu a okamžitého ústupu. Vylákat útočníky do léčky, co nejvíce jich pobít a rychle se stáhnout. Haylonští válečníci vypadali, jako by tuto taktiku využívali odjakživa. Thana ale překvapilo, jak rychle si na ni zvykli i bývalí imperiální vojáci. Pravděpodobně za to mohla doba, kterou strávili skrýváním se v místních horách.

„Tudy,“ pokynul Haven a Thanos ho následoval, protože předpokládal, že bude znát ostrov mnohem lépe. Thanos by si přál, aby tu byl Akila nebo Iakos, ale Akila byl příliš těžce zraněn, než aby se mohl zúčastnit bojů, a jeho zástupce byl mrtvý.

Ulice, kterými probíhali, náhle připadaly Thanovi povědomé. Mávl na generála.

„Tady,“ vykřikl. „Do uliček.“

K jeho překvapení ho ostatní následovali. Běželi skrz úzké uličky a průchody, zahnuli za několik rohů. Někteří Justinovi muži vypadali, že by se nejraději obrátili a znovu se vrhli na nepřítele, ale Thanos je zastavil.

„Počkáme si na ně,“ prohlásil Thanos. „Na téhle straně se můžeme lépe bránit a… no, uvidíte.“

Neznali ho sice příliš dobře, ale přesto ho poslechli a zůstali na místě. Šeropelští vojáci zaútočili, a právě v tu chvíli se ostrované opřeli do zdí na obou stranách uličky a zasypali útočníky troskami.

„Iakos z poloviny města udělal past,“ vysvětloval Thanos. Těžce oddechoval a přál si, aby se alespoň na okamžik mohli zastavit a odpočinout si. V bitvě, jako byla tahle, ale nebyl na odpočinek. „Pojďte, musíme zůstat v pohybu.“

Znovu ustoupili, tentokrát za sebou nechali nástražné dráty a propadla.

„Tohle není čestný způsob boje,“ prohlásil sir Justin.

Thanos mu položil ruku na rameno. Chápal, co má mladý muž na mysli. Muži lorda Westa byli pravděpodobně zvyklí na ohromné jízdní útoky a organizované souboje. Ne na boj v těsných uličkách a úprk před nepřítelem.

„Děláme to, co musíme, abychom zvítězili,“ odpověděl. Sám vzpomínal na časy, kdy bojoval tak opatrně, aby nezabíjel své soupeře. Kdy bojoval se ctí. Připadalo mu to tak dávno. „Snažíme se chránit naše rodiny a přátele. Chráníme lid Haylonu i Impéria.“

Viděl, jak ostatní válečníci přikývli, a vzápětí už byli zase mezi domy a prchali před přívalem útočících jednotek.

A právě to Thanovi způsobovalo největší starosti. Při každém střetnutí ustupovali a přenechávali tak útočníkům stále větší území, protože prostě neměli možnost se postavit takovému množství nepřátel v přímém boji. Dokonce i když se Thanos prudce obrátil, odrazil kopí a bodl jeho majitele mečem, bylo to zase jen na okamžik, a pak už se musel stahovat na další stanoviště mezi domy. A pak na další.

Nevypadalo to jako boj, který lze vyhrát. Spíš jako oddalování nevyhnutelné porážky.

Thanos byl zrovna za barikádou hlouběji ve městě, když z blízkého průchodu vyrazil posel. Thanos po něm téměř bezmyšlenkovitě sekl mečem, ale v poslední chvíli se zarazil.

„Akila vzkazuje, že je čas, aby se všichni stáhli pryč z města. Jedna z pláží na vzdálené straně ostrova padla a potřebujeme všechny muže, aby bránili průsmyky.“

Thanos přikývl a snažil se skrýt zklamání, které v něm tato slova vyvolala. Věděl, že je to nevyhnutelné už od chvíle, kdy Šeropel strhl přístavní brány, ale pořád doufal, že se jeho síly vyčerpají. Pokud se Šeropelu podařilo zmocnit se pláží na druhé straně ostrova, bylo vše horší, než se zdálo.

„Ústup do hor!“ vykřikl Thanos. Muži kolem něj se na okamžik překvapeně zarazili, pak ale vyrazili skrz město směrem k horským průsmykům. Muži generála Havena vyrazili stejně rychle jako haylonští bojovníci. Očividně si na hory během dlouhých bojů zvykli. Muži lorda Westa je následovali o něco pomaleji a bylo vidět, že následují Thana. Ten jen doufal, že je nevede na smrt.

Dostali se ke kamenným stěnám a průsmykům za hranicí města. Čekali tam muži s ohromnými palicemi a velkými dřevěnými klíny. Thanos předpokládal, že jakmile klíny zarazí, zhroutí se okolní kamenné stěny a vznikne tak přírodní zeď. Také předpokládal, že pokud nebudou mít dobrý odhad, riskují, že zůstanou zavalení pod kamennou lavinou. Riskovali své životy, aby ostatním vykoupili čas navíc.

Thanos je nemohl nechat podstoupit takové riziko.

Chopil se jedné z palic a nevšímal si přitom šokovaného výrazu muže, kterému ji vytrhl z rukou. Sledoval vojáky procházející úžinou. Přicházeli další a další haylonští válečníci, ale za nimi už bylo vidět i šeropelské pronásledovatele.

Uvědomil si, že vzpomíná na Ceres. Doufal, že se jí na její výpravě daří lépe než jemu při obraně ostrova. Tak moc by chtěl být s ní. Pokud tu zemře, už nikdy ji neuvidí. Nemohl se ale přinutit opustit ostatní.

„Musíme to shodit,“ pronesl jeden z mužů.

Thanos zavrtěl hlavou. „Ještě ne. Ještě přicházejí další.“

„Ale pokud se šeropelští dostanou skrz…“

„Ještě ne,“ zopakoval Thanos.

Přicházeli další a další bojovníci. Thanos chtěl nechat projít tolik vlastních lidí, kolik jen bude možné. Když k němu dorazil první ze šeropelských válečníků, odrazil Thanos jeho výpad násadou palice a hlavicí pak udeřil muže do žeber. Uslyšel děsivé zapraskání a muž se zhroutil k zemi. Na Thana zaútočil další nepřítel, toho ale seknutím srazil generál Haven.

„Tady bys neměl být, princi,“ prohlásil.

„Myslel jsem, že nejsem tvůj princ,“ podotkl Thanos.

Slyšel, jak si generál povzdechl. „To nejsi, ale měl jsi pravdu. Přišel jsem sem jako řezník. Chci být něčím víc.“

Kývl a Thanos ucítil, jak se mu kolem paží sevřely silné ruce. Dva imperiální vojáci ho odtáhli a Haven se chopil palice, kterou Thanos upustil.

„Havene, nedělej to,“ žádal ho Thanos.

Bylo ale příliš pozdě. Starý generál už se rozmáchl, stejně jako několik hayloňanů. Máchl palicí silou mnohem mladšího muže, jeho údery zasáhly klín a skála zapraskala.

Když povolila, znělo to jako dunění hromu, jako by celý svět zmizel pod lavinou skalních úlomků. Generála Havena zasypalo padající kamení a na místě, kde ještě před okamžikem stál, teď byla ohromná neproniknutelná stěna.

Thanos ohromeně zíral na vzniklý monument.

I tak ale věděl, že tím získali jen trochu času navíc.

Haylon byl ztracen.

Thanos jen doufal, že Ceres se daří lépe než jim.

KAPITOLA DRUHÁ

Ceres hleděla ze dna jámy vzhůru a sledovala kruh napůl mrtvých čarodějů, který ji obklopoval. Snažila se skrývat svůj strach. Sledovala, jak se shromažďují, a narůstal v ní odpor k nim. V rukou svírala jílce svých dvou mečů a čekala, co bude dál. Nedovolí, aby ji viděli vyděšenou.

„Mohla jsi nás osvobodit,“ pronesl vůdce čarodějů hlasem šustivým jako starý pergamen.

„Osvobodit vás, abyste mohli dál ničit?“ vykřikla Ceres. „Nikdy.“

„Pak si vezmeme tvoji krev a alespoň na chvíli získáme svoji starou podobu.“

Ceres stála a čekala. Který z nich zaútočí jako první? Použijí svoji magii a zničí ji shora? Ne, to přece nemohli, že ne? Ne, když potřebovali její krev. Dostala nápad. Napadlo ji, jak by se mohla dostat z pasti. Bude to ale nebezpečné. Velmi nebezpečné.

„Myslíte si, že se vás bojím?“ obořila se na ně. „Na podobných místech jsem už bojovala. Pojďte si pro mě. Klidně všichni.“

Pokud by se na ni nevrhli všichni, nezabralo by to. I tak ji ale vyděsilo, když se tiše spouštěli za ní dolů a bez jakéhokoli zvuku dopadali na kamennou podlahu. Vrhli se kupředu, aby na ni zaútočili.

Ceres sekala a uhýbala. V jámě bylo příliš málo místa, a tak neustále hrozilo, že jí zabrání v pohybu a přemůžou ji. Usekla ruku, která se po ní sápala, a vzápětí uhnula švihnutí ostrých nehtů, které jí mířilo na krk. Cítila, jak se jí něčí ruka chopila ze strany, a tak vykopla a odrazila dalšího čaroděje.

Nebyli tak silní jako dřív. Ceres předpokládala, že její pronásledování je stálo víc sil, než by sami chtěli. Nepřestávala sekat a uskakovat a čekala na okamžik, kdy je bude mít v takovém postavení, v jakém je chtěla mít.

Když konečně přišla její šance, Ceres ani na okamžik nezaváhala. Možná, že už neměla svoji nadpřirozenou sílu a rychlost, kterou jí propůjčovala její krev, ale pořád byla dost silná a rychlá na to, aby to zvládla. Srazila jednoho čaroděje na kolena, vyhodila meče z jámy a pak využila jeho záda k odrazu. Vyskočila na ramena dalšího nepřítele a pak se vší silou odrazila, aby se zachytila okraje jámy. Pokud by se jí to nepodařilo, přišla by tím o poslední možnost záchrany, protože se vzdala jediných zbraní, které měla.

Narazila do kamenné stěny a rukama se jí podařilo zachytit. Snažila se přitáhnout, ale ucítila, že se jí někdo sápe po nohách. Podvědomě kopla dozadu a ucítila zapraštění kostí, jak její noha narazila do čarodějovy hlavy. Současně se od ní odrazila a podařilo se jí tak překulit přes hranu pasti, do které předtím padla.

Chopila se svých mečů, vstala a podívala se dolů na čaroděje řvoucí zlostí.

„Dostaneme tě!“ vyhrožovali jí.

Jeden z nich zaječel a vyslal směrem k Ceres bojové kouzlo. Ceres před ním stihla uskočit, ale jako by to byl signál k útoku i pro ostatní. Z jámy vyletěly plameny a blesky, které ji pronásledovaly na útěku od zrádného místa. Ceres slyšela, jak okolní stěny praskají. Nejprve z nich začaly odpadávat menší kameny, pak následovaly větší.

Ceres zoufale utíkala dál, kolem padaly odlamující se kusy stěn, odrážely se od podlahy a ty větší se valily dál. Vrhla se skokem kupředu, a když se zastavila, zjistila, že tunel za ní je kompletně zasypaný.

Zastaví to bývalé čaroděje? Nejspíš ne napořád. Pokud nemohli zemřít, pravděpodobně se jim nakonec podaří dostat skrz, ale bylo to pořád lepší, než kdyby se za Ceres hnali rovnou. Alespoň na chvíli byla v bezpečí.

Pokračovala skrz tunely, aniž by věděla, kam přesně běží. Věřila ale svým instinktům a měkkému světlu, které ji vedlo do místa, kde se tunel rozšířil do větší jeskyně se stalaktity visícími ze stropu. Ozýval se tu měkký zvuk proudící vody a Ceres s překvapením zjistila, že středem jeskyně protéká široký potok.

A co víc, bylo zde i malé molo s přivázanou loďkou. Ceres předpokládala, že loďka je tu mnohem déle, než si vůbec dokáže představit. Přesto vypadala téměř jako nová. Dál po proudu viděla Ceres světlo, které bylo jiné než ve zbytku jeskyní, a podvědomě tušila, že právě k němu se musí vydat.

Nastoupila do loďky, odvázala ji a nechala proud, aby ji odnesl. Voda pleskala o boky malé lodi a Ceres cítila, jak v ní cestou vzrůstá napětí smísené s očekáváním. Kdykoli jindy by jí podobný proud dělal starosti. Mohl by vést k nepříjemnému jezu nebo ještě horšímu vodopádu. Tentokrát ale měla pocit, jako by tento proud byl vytvořen záměrně. Jako by ji měl donést až k jejímu cíli.

Loďka proplula tunelem tak úzkým, že kdyby Ceres rozpažila, mohla by se dotknout stěn na obou stranách. Světlo před ní se ve srovnání s příšeřím jeskyní zdálo být neskutečně jasné. Tunel se rozestoupil a kolem nebyl ani kámen, ani skála. Místo toho se na místě, kde by měla být další jeskyně, objevila idylická venkovská krajina.

Ceres okamžitě poznala, že se jedná o dílo Prastarých. Jen oni by dokázali vytvořit něco takového. Možná, že čarodějové zjistili, jak vyvolávat iluze, ale vše kolem působilo naprosto skutečně. Ceres dokonce cítila vůni trávy a rosy. Loďka přirazila ke břehu a Ceres před sebou spatřila rozlehlou louku plnou divokých květů, jejichž vůně byla příjemně nasládlá. Zdálo se, jako by se některé pohybovaly, když kolem nich procházela. Ceres ucítila ostrou bolest a všimla si, že se škrábla o trn jedné z květin. Na noze se jí objevily kapky krve.

Potom se květiny stáhly. Očividně, ať už měly tohle místo chránit před čímkoli, neměly ho chránit před ní.

Ceres chvíli trvalo, než si uvědomila, že na místě, kterým prochází, jsou dvě věci, které příliš nehrají. Tedy nehrají ještě víc než kus venkovské krajiny uprostřed rozlehlých jeskyní.

První zvláštní věc bylo to, že vize z minulosti jako by ustaly. V jeskyních nahoře se objevovaly a mizely, Ceres měla možnost sledovat konečný útok Prastarých na čaroděje. Tady ale svět nevypadal zachycený mezi dvěma časy. Vše tu bylo naprosto klidné, na rozdíl od okolí, které jako by se neustále měnilo.

Druhá zvláštní věc byl dóm světla, který se tyčil uprostřed toho všeho. Zlatě zářil na zeleném pozadí louky. Byl velký jako rozměrný dům nebo stan nějakého nomádského lorda, přesto ale vypadal, jako by byl z čisté energie. Když se na něj Ceres poprvé podívala, myslela si, že jde o nějaký štít nebo zeď, ale teď nějak věděla, že je to mnohem víc. Šlo o živoucí místo. Domov.

Také si uvědomila, že je to místo, na kterém najde to, co hledala. Vlastně poprvé od chvíle, kdy vstoupila na území čarodějů, si Ceres dovolila zadoufat. Možná, že konečně našla místo, na kterém se jí podaří získat zpět svojí moc.

Možná že nakonec opravdu pomůže zachránit Haylon.