F. L. Věk (Díl čtvrtý)

XXVII. SKONČÍ SE SLZAVĚ

Patnáctého září navečer přednesla teta Máli mladému Věkovi poslední napomenutí v pokojíčku u prádelníku se soškou P. Marie pod věncem. To již stál před ní mládenec osmnáctiletý, ale jako jindy s pochýlenou hlavou a neusmíval se v duchu jako někdy poslední dobou. Byl vážný ne pro to napomínání, aby se varoval pokušení, ale protože tu stál naposled, protože měl zítra odjeti, nadobro se rozloučit s tetami. U hrobu „babičky“ Jetmarovy už byl, na rozloučenou stavil se u chirurgů, u Kamberských, odkudž se slzami v očích odcházel, i po mandlovně se ohlédl, kde „Emánek“ tak nehodně odpočíval v zásuvce starého mandlu, mladému truhlářskému mistru Vytlačilovi dal spánembohem, s kamarády se rozžehnal i v sousedství, a tam také na zahradě s Toničkou Zemanovou, jak se tam „náhodou“ přičiněním kamarádovy sestry sešli.

Přišel pozdě k večeři, teta Baruška hubovala, ráno však stírala slzy, když Vašík jim za všechno srdečně, sám dojat, děkoval a spánembohem dával. Otec pro něj nepřijel, aby ušetřil; oznámil synu písemně, jak je, jak je patentem skoro zničen, jak druhá rána přišla z neúrody, sucho že zmařilo žeň a jaká ted hrozná drahota a jaká tíž dluhů.

O drahotě nemusil Věk nic dokládat, syn ji poznal i tu, když platilo se za korec žita 60 zl. a pšenice 100 zl., když bylo vejce za 12 kr. a máz piva za 48 kr., když teta Baruška prodala husu za 25 zl., ale když musila dát za pár střevíců 12 zl. a za podšití bot když švec počítal zlatých dvacet!

Mladý Věk smutně odjížděl z Litomyšle, se strachem se blížil k domovu. Rozuměl, oč běží, co zkouší otec, co matka, jaký jejich zápas, a podaří-li se jim udržet zděděný majetek. Jak by pak s nimi bylo a jak s Liduškou, a on jak by dostudoval! V skličujícím napětí pohleděl na otcovský dům, když vstoupil na náměstí. Nic nezpozoroval, vše jako jindy, i okna plná květin. Ten pohled mu na okamžik uvolnil a potěšil ho. Nenechali jich uschnout v těžkých starostech, ještě snad —

Věková se rozplakala, když vstoupil, Věk ho vítal vážně, mlčky, ale pohnutě. Syn se lekl, že je tak ustaraný, přepadlý. Ale za otcem jako křepelka, jako májové sluníčko rozmilá Lidka s úsměvem na rtech, s láskou v očích; cítil, jak na ně starostně pohlédla, jak on – Nikdo první chvíle nezasteskl, jen mu snášeli, aby si pohověl. Věkovi se rozlil svit tiché radosti, když mu Vašík podal vysvědčení a když v něm zahlédl samý eminens.

Usmál se, pokýval hlavou, zadíval se na Václava, náhle však odvrátil hlavu. Oči ho pálily, cítil, že by mu slzy vyhrkly. Dolehla mu na duši těžká starost, jak dál, že nemá na syna ani groše, a bude-li i ten pilný, hodný hoch musit trpět, bude-li musit ze studií —

Ale ani nehlesl. Vyšel ven za prací a vyšel do krámu i po večeři, psal a počítal. Když se vrátil, byla Věková sama ve světnici. Věk se ptal po dětech.

„Liduška stele na sedničce Václavovi a Václav odskočil k starému Bílkovi. Povídal, těší se, že se hned zítra rozeběhne na Dobřany k panu faráři.“

„Ubohý hoch! Tak dobře studuje, a kdyby teď měl přestat —“

Věková postavila prudce na polici džbán, jejž omyla.

„Mariano —,“ začal Věk šetrně, „musím ti říct, co tajím už kolik dní. Z Opočna psali, že nebudou čekat, že musím zaplatit.“ Usedl u stolu.

„Tisíc zlatých —“ Věková polekána přistoupila volným krokem.

„Ne, přes tři tisíce a sedm set; a Stojespall udělal bankrot, advokát psal za věřitele, ať vyrovnám dluh. To musí být brzo, nebudou čekat. A ostatní dluhy —“

Věková byla jako pěna, dech se jí úzkostí tajil; jako obžalovanec tušila hrozný rozsudek. Zrak její tkvěl na muži, jenž mluvil s bolestnou odhodlaností. Bylo jí ho z té duše líto a hrůza ji obcházela.

„Mariano, dělal jsem, co jsem mohl, bránili jsme se, ale už se neubráníme. Neudržíme – ani pole – ani dům,“ vyrazil temně ze sevřených prsou.

Věková zaúpěla. Věk seděl mlčky, s pochýlenou hlavou. Okamžik úzkostného ticha; až Věková se ozvala slzavým hlasem: „A co si počneme! Děti – můj bože!“

„To je to nejsmutnější. Už jsem o všem uvažoval, přemítal sem tam; nezbude nežli —“ Uvázl, nemohl dál. „Co —,“ vydechla Věková.

„Mariano, já vím – ty za všechno lopocení teď tohle, já vím, pro tebe to bude nejtěžší,“ hlas se mu zachvěl, „ale jiné pomoci nebude – nežli odtud —“

„Odtud!“

„Do Prahy.“

Věková zbledla. Věk vstal.

„Všecko jsem uvážil a rozpočítal. Přijdeme-li o majetek, co tady; tam se spíš uchytíme.“

„Ne, ne!“

„Co tady, má zlatá, a pak, ostaneme-li tu, musí Vašík ze studií.“ Věková vzhlédla k muži, přerývaně pokračoval:

„Také bych odtud těžko odcházel, ó – ale zkazit Vašíkovi studie a snad život —“

„Ne, to ne! Děj se vůle boží.“

Vypukla v pláč a jako zesláblá opřela se o muže; ten ji k sobě přitiskl a konejšil třesoucím se hlasem.